Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Máš nějak víc čakry než předtím.. Jsi v pořádku?"

"Tušila jsem, že si toho všimneš." Netušila jsem jak ji to opartně říci. "Hm... Jsem jinchuuriki Yonbiho, čtyřocasýho." řekla jsem ji a čekala na její reakci.

"WOOW... tyy jo. To je hustýý. Teda, to je mi líto, ale hlavně že žiješ a jsi v pořádku." a objala jsem ji.

Zarazila jsem se. "C-cože jsi řekla?" nevěřila jsem svým uším.

"no ehm, že je to hustý. A co je to vůbec za démona?" myslim vzhled.

"Potom ti to všechno řeknu. Pojďmě za hokagem."

Šel jsem po ulici a odbočil jsem rovnou k Ichiraku Ramen a čekal na Katsura.

Následuji Seita, který už přesně ví, kam zajít.
(Tak ramen? To si koupim aspoň dva.)
Zkontroluji si kolik mám peněz a zrychlím, ať si už můžu objednat.

Jak dojde Katsuro hned mu říkám. ,,Dej si kolik chceš, zacvakám to já. Ber to jako za vydařenou zkoušku." Usměju se a čekám.

"Stačí mi dva, sem skromnej víš.." zasměju se.
"Dobrý den, tak teda dvakrát ramen pro mě."
A čekám až se rámen udělá.

,,Jak chceš no. Zas tak skromný nemusíš být." Usměju se a taky si objednám, ale jen jeden. ,,Na večer nemůžu moc jíst."

"Ja jim kdy chci, mě to nevadí," pousměji se a dám se do teplého ramenu, který sem právě dostal před sebe.

,,Taky možnost." Pousmál jsem se a dojedl svůj ramen. Pohodlně jsem se opřel a odpočíval. To přišlo vhod.

Dojídál sem pomalu už druhý rámen. A přemýšlel jsem, co budu dělat zítra.No, uvidí se.
(Ale ten ramen je super, budu sem muset chodit častěji. Hlavně když mi to Seito platí...pousmál jsem se.)

Tulal som sa po uliciach konohy a pozeral som na okolitych ludi co tu zvyknu takto vecer robit kedze v Kiri to v noci vsetko akokeby zomrie aj ked cez den to velmi rozdel nebol

šel jsem směrem k bráně a pryč z téhle pr*ele

Hlavou se mi proháněly obrazy z nejzajímavějších momentů chuuninských zkoušek. Ty souboje. To bylo něco. A nejlepší je, že obě ty mladé Hyuugy které znám, jsou chuuninky. Teď teprve začíná legrace.

Zapadl jsem do baru a objednal si saké. Mám se ožrat, nemám se ožrat? Ale co, tahle situace si žádá pořádnou oslavu. Ožeru se na jejich zdraví!

Zaplatil jsem za rameny a rozloučil se s Katsurem. Pak jsem se vydal na cestu pryč.

Ještě jsem chvílí odpočíval a potom sem taky odešel. (přesun)

prošel jsem ulicemi a pozoroval jsem lidi kteří zde chodily... po té jsem vyskákal po skále nahoru a posadil jsem sen a hlavu třetího hokageho

po chvíli jsem seskočil z hlavy a šel jsem do kanceláře hokageho
- přesun

Škytal jsem jak o život. Z baru jsem neodešel dobrovolně, nýbrž mě kdosi vyhodil.

"Tžžž thhakle vy zacházíte se shinobim z legendáárního kh h klanu?" zamumlal jsem nazlobeně. Vzápětí se mi nálada zlepšila. Venku svítilo sluníčko.
"Aaaaa půůjdem spolu do sklípku, sedneme si v kooooutku kde je stíííín... " spokojeně jsem si notoval, zatímco jsem se potácel ulicí. Pár lidí se na mě divně koukalo. Zdá se, že mé schopnosti jsou úžasné a má pověst mě konečně předchází!

Udělalo se mi nevolno a tak jsem objal nejbližší popelnici. Jen co jsem si ulevil, bylo mi ještě lépe. Vrazil jsem do nějakého sloupu a už už jsem ho chtěl zlikvidovat, když jsem si uvědomil, že mi skýtá oporu. Začal jsem se kolem něj obtáčet a všelijak vlnět, jako správná gogo tanečnice. Nakonec jsem kecnul na zadek, jelikož jsem byl opravdu velmi společensky unavený.

Pobíhala jsem ulicemi a jako na potvoru jsem neviděla žádného ninju. Začala jsem propadat beznaději a pocitu, že jsem k ničemu. Nedokážu ani rozšířit zprávu, natož bojovat... Když v tom jsem zahlédla někoho povědomého. Tora! Zaplaťpánbu někdo normální! Eh... počkat... normální?

Přiřítila jsem se k sedící postavě, která byla opřená o sloup. Je snad zraněný? Proboha on spí! A táhne to z něj jak z pajzlu třetí kategorie. Začala jsem s ním třást.

"Toro sakra nechrápej!"

Cosi se mnou třáslo...

Neeee maminko, ještě chvilkuuuu...

Mumlal jsem ospalým hlasem a ztěžka otevíral oči. V tom jsem rozeznal Mikomiinu tvář. Haaaa!

Mikomiiii-chaaaaaaaan! Já ti moooc geer gua gratuluju!!!

Zahulákal jsem na celou ulici a objal ji. Snad mi pomůže na nohy.

Proboha... Netušila jsem, že jeho zvrácený charakter má ještě tuhle stránku. Jack Sparrow je proti němu střízlivý a naprosto příčetný.

"Toro! Okamžitě mě pusť. Chuuninské zkoušky jsou už pasé. Dějí se podstatně důležitější věci!"

Snažila jsem se vymanit ze sevření toho opilce. Protočila jsem oči v sloup. Proč já mám štěstí na takového exota? Nemohla jsem potkat někoho kdo není vylitý na krupici?

"Už tenhle pátek na nás zaútočí Otagakure! Musíme to říct každému koho potkáme."

Začala jsem Toru tahat na nohy.