Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

Chuunin *3
Heh nemáme tu člena Yamanaka, za to sme tu dvaja od Akimichi.

Natiahnutou rukou som schmatol svojho kolegu, Chuunina *1 a odtiahol ho skôr, ako kaiten dopadol. Boli sme v bezpečí kus ďalej.

Chuunin *2
Počkal som si kým votrelci dopadli na zem, akonáhle sa tak stalo chytil som ich oboch tieňom.


V pozadí už sa objavovali väčšie počty ninjov, ktorí sem pribehli kvôli svetlici.

Kizushini Makoto

Aj po dopade na zem sme sa točili, preto ešte skôr, než sme sa prestali točiť ako nás on chytil tieňom, som využil silu točenia a vyhodil Sayuri ďaleko odtiaľto. Tieň ju preto nemohol vo vzduchu zastaviť a vďaka mne mohla veľmi rýchlo uniknúť, čo sa aj stalo. Môj osud však už bol spočítaný.
"Nikdy si nedá povedať."

Jounin *1 (B-rank)
Po spravení potrebných pečatí na shunshin no Jutsu som sa ja a aj niekoľko mojich partnerov, približne ďalších 5 ninjov s čelenkou konohy prebleskli k Sayuri. "Nedáme jej na útek šancu, prosto nezdrhne, patrí do väzenie ako každý iný votrelec."

Chuunin *2
Makota som držal v tieni tak aby sebou ani len necukol.

Chuunin *3
Prišiel som k Makotovi a poriadne ho celého zviazal. Na krk som mu pripevnil aktivovateľný výbušný lístok, v prípade, že by mal niečo v úmysle mu jednoducho odpálim hlavu od tela.

Tedy bojový styl těch dvou byl úžasný... Nemohla jsem se však kochat dlouho. Ani byakuganem jsem už neviděla tu ženu. Byla fuč. Měla jsem hodně o čem přemýšlet. Padla jsem na kolena do trávy a zmohla se jen na tupý pohled.

Co to zase bylo?

Kizushini Makoto

Usmial som sa.
"Mňa ste možno dostali, ale ju nechytíte. Ak je niečo, v čom je aj bez zraku skutočne dokonalá, tak je to útek."

Hyuuga Sayuri

Napriek ich shunshinu som mala náskok, ktorý som využila skokom do vzduchu, pri ktorom som vytvorila pečate. Roztočila som sa kaitenom a zároveň som sa prichystala na preblesknutie. Túto techniku som sa naučila ešte za čias, keď som mala byakugan a bolo veľmi dôležité, aby nikomu cudziemu za žiadnych okolností nepadol do rúk. Zmizla som a zanechala po sebe krátku čiaru (ktorú po sebe zanecháva napríklad stíhačka).

Makoto bol chytený a sám už ani neplánoval niečo robiť, Sayuri bola vďaka jeho obeti a predom prichystanej stratégie na útek preč.

Jounin (B-rank)
"Ako som povedal, nezdrhne nám." Mrkol som na kolegu.

Chuunin *4
Začal som sa sústrediť na Sayurinu chakru, vďaka senzibilite som ju cítil aj na obrovskú vzdialenosť. "Tadiaľ!" Zavelil som a celý náš tým sa rozbehol jedným smerom.

Chuunin *5
Pribehol som k ranenému členovi klanu Akimichi a začal ho na mieste liečiť.

(nevím jestli se k tomu můžu vyjádřit, ale ten souboj byl domluvený, původně měl dopadnout jinak, ale když se přimotal shinobi tak to opravdu mělo skončit útěkem té hyuugy, chci se s ní ještě potkat a sama )

(Jo no, ale háčik je v tom, že do Konohy si nukenin len tak bez povšimnutia nakráčať nemôže... zvlášť ak je na úrovni geninia, ktorému v nej má čeliť... offujem)

Poté co všichni zmizeli, jsem pokračovala v tréninku, i když jsem byla trochu rozklepaná. Jen jsem si to odmítala připustit.

Bohužel počáteční elán a nasazení, byly tytam. Sedla jsem si do trávy a pozorovala oblohu. Zajímalo by mě, jakou bych měla šanci, kdyby se tu neobjevila hlídka.

Jestli mě něco štve, tak je to okamžik, kdy neznám svoji skutečnou sílu.

Mírně jsem se pousmála. Brzy to zjistím. Velmi brzo.

(ok tak tedy dobře, příště si půjdeme hrát jinam )

Objevil jsem se u stromu.
"Tak? Volal mě někdo?" nepřítomně jsem se porozhlížel, až jsem uviděl Ninju, ovázaného a na krku měl výbušný lístek.
"Ty jsi určitě ten někdo nepovolaný."

Pomalu jsem přikráčel videl jsem nezmámého muž šel jsem k němu 'neviděl jste hokageho' otážu se

Pozorovala jsem boj a všechno proběhlo celkem rychle a tak jsem písečné brnění pomocí vytvoření pečetě odvolala. Písek spadl na zem a já se porozhlédla. Uviděla jsem Hokageho a spoutaného nukenina. Oddechla jsem si, ale trošku mi vrtalo hlavou, proč jsem přišli. Zavrtěla jsem nad tím jen hlavou a porozorovala ruch okolo.

Pribehol som k miestu... kvôli signálu. Vedel som, že je tu Yoko, inak by som sa ani neobťažoval sem chodiť, pretože viem, ako je na tom Konoha so zabezpečením. Keď som videl, že je Yoko v poriadku moja nálada bola hneď lepšia a obavy opadali.

Nebezpečí zažehnáno.. Pomyslela jsem si a ušklíbla se.Znovu jsem se porozhlédla. V dálce jsem zahlédla známou osobu a na tváři se mi usídlil úsměv. Ruch kolem pomalu utichal, tak jsem se k němu vydala. Zajímalo mě, co tady dělá.
"Futoshi?" Konečně jsem k němu došla. "Co ty tady? To kvůli tomu poplachu?" Trhla jsem hlavou ke svázanému nukeninovi.

Obzrel som sa po okolitých ľuďoch. "Poplachu... a-áno poplachu." Usmial som sa. Ale poplach je len niečo čo... som tu hlavne kvôli tebe... je v poriadku, už takto z blízka je krásne vidieť... že je... v poriadku. Pri pomyslení som sa stále usmieval.

Usmála jsem se. "No naštěstí je Konoha výborně zabezpečena.." Řekla jsem po chvilce. "Myslím, že se už to tady nějak dořeší, přičemž mě tak napadá.." Odmlčela jsem se. "Nechceš někam zajít? Tady bychom teď stejně bylo málo platní.." Pousmála jsem se.

"Niekam? Kam?" Pozrel som sa jej do očí a len veľmi ťažko odolával tomu, aby som ju pobozkal.

"Umm.. Nevím, kamkoliv.. Třeba se jen tak projít, nebo.." Zamyslela jsem se. "Třeba si někam sednout, možná i k tobě.. Jak chceš.." Pousmála jsem se.

"Mohli by sme skočiť na zmrzlinu... a potom ak chceš ku mne." Široko som sa usmial. "Čo povieš?"

"Zmrzlinu?" Zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu. Pak jsem přikývla. "Ale netuším, kde by ji mohli mít.. Někam mě prostě vezmi.." Dodala jsem a znovu se mi na tváři objevil úsměv.

"Jsi v KOncích." Podívám se pořádně na jeho svázání.
"Pokud to uvolním, zemřeš. Po čase se výbušný lístek také uvolní, a pak bum.."
promnu si bradu.
"Všichni stranou. Tohle bude bolet." odstoupím a udělám pečetě.
"Mokuton: Shouheki no jutsu!" zavřu ninju do dřevěné blokovací zdi a připravím si pečeť.
"Kai!" výbušný lístek se uvolní a uvnitř

"No niekde snáď bude." Zasmial som sa, ale nie veľmi nahlas a potom som vykročil smerom do dediny tak, aby mi stíhala.
(Presun)

Když jsem viděla tu hokageho "popravu" svázaného nukenina, udělalo se mi poněkud mdlo. Asi jsem byla ještě bledší než obvykle. Byla jsem ráda, že sedím.

Rychle jsem se přesunula kamsi do větví nejbližšího stromu. Nechtěla jsem vidět ty roztrhané pozůstatky...

Chvíli jsem zůstala sedět na místě a vzpamatovávala se z právě prožitých "překvapení". Nakonec jsem se nějak uklidnila a vydala se domů.

přesun.

Probudil jsem se, protože tu byl nějak moc velký hluk. Podívám se na svázanou osobu a pak na Asassina. ,,Hm co to je?"

"To byl narušitel, který už neměl šanci na přežití." odvrátil jsem pohled. Udělal jsem pečeť a na tom místě vyrostl obrovský a tlustý strom.
"Teď..mě omluvte." pousmál jsem se, udělal pečeť a zmizel.