Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

Narušitel jo. Hmm tak to jo. Podívám se na místo kde ještě před chvíli stál Hokage. Už bych potřeboval nějakou práci. Vydám se pomalu pryč.(přesun)

Takže znovu jsem tady. Tentokrát tu bude bezpečno...

Lehla jsem si do trávy a odpočívala. Teď už se nemusí bát ani Shijin. Klidně si zase může usínat na naprosto šílených místech.

Že jsem ale měla na mále...

Přišel sem do tréninkové oblasti, rozhlídnu se kolem sebe a uvidím odpočívající Mikomi v trávě. Nevěnuji tomu velkou pozornost a jdu si zkusit Kuchiyose no jutsu.
Kousnu se do prstu, složím pečetě a přiložím ruku na zem. Zakřičím:"Kuchiyose no jutsu."

Poof... objeví se oblak kouře a jen netrpělivě čekám, co sem vyvoval.
Když se oblak kouře rozplyne uvidím, uvidím... (Heh, co to vlastně je?Malá soška Sfingy?)
No nic, proklepu si rucce a zkouším to znova a znova.

Zvedla jsem se do sedu a protáhla se. Naštěstí žádná vážná zranění. Jen pár modřin. Že by ten trénink k něčemu nakonec byl?

V myšlenkách jsem pořád u Sayuri. Zvláštní jak dokážete člověka nenávidět a zároveň s ním soucítit. Chtěla bych vědět jaká byla předtím než...

Kdyby se tohle stalo mě... byla bych jiná?

Zatřepala jsem hlavou a snažila se ty myšlenky zaplašit. Přes to všechno to mělo jedno pozitivum. Zase o sobě vím něco víc. Ta hrozná nejistota po mém únosu, to bylo k nepřežití.

Ještě že mám ty orly. Opravdu se ke mě hodí. Bez nich by to bylo mnohem těžší.

Postavila jsem se na nohy a pomalu odcházela pryč.

přesun.

(Kso, čim víc trénuju tím je to horší a horší.)
Celý unavený ukončím svůj trénink a půjdu se vyspat.
Vezmu si svitek na záda a jdu se dobelhat do Hokageho pokoje pro hosty.
(Přesun)

Prišiel som si zatrénovať. Keď som sa dostavil na nejaké miestečko, kde veľa ľudí nebolo použil som Kuchiyose no Jutsu [C]. Na mieste, kde by mal byť biely dym nebolo nič... nebol tam ani žiaden tvor. Teda nebolo ho vidno. Len som sa pousmial a aktivoval byakugan. No napriek tomu som nič nevidel. Ani len byakugan nedokázal vidieť to, čo tam bolo. Uškrnul som sa. Komu spôsobím kvapavku??? Zasmial som sa a posadil sa do trávi.

Zrušil som kuchiyose no jutsu, vstal a následne na to som odišiel z priestorov na trénovanie.
(Presun)

Objevila jsem se na tréninkových prostorách a ve skladu vyhrabala deset terčů. Postavila jsem je vedle sebe do řady. Legrace začíná. Snad se mi můj dosavadní trénink se zbraněmi na dálku vyplatí. Aktivovala jsem byakugan a sledovala čakru ve svých dlaních.

Tak jo, jdeme na jehly.

Na kratší vzdálenost se mi dařilo trefovat všech deset terčů. Jak jsem se však začala vzdalovat a zrychlovat tempo střel, začaly být zásahy nepřesné a nakonec jsem dokonce minula.

Devět z deseti je mi fakt málo...

Pokračovala jsem dál...

Prišiel som ma treningové pole lahol som si do trávy a pozoroval ostatných čo trénujú.

Unavená ale spokojená s výsledkem tréninku jsem se vydala na cestu domů. Už umím zase zamířit o něco lépe.

Příště srdce neminu... Doufám...

Vydala jsem se směrem k domovu

přesun.

Přijdu a lehnu si pod nejbližší strom. Otevřu svitky a pomalu se do nich začtu. Po chvilce čtení už zkouším nové jutsu. Složím pečetě. ,,Chidori Eisou." Na ruce se mi objeví jen malé výboje elektřiny. Hm nic moc. Složím ruce a jdu si zkusit i taijutsu. Po chvíli tréninku to zkouším pořád dokola.

Prídem k vode, vyzujem sa a namočím si nohy. "Naah! Že ja ešte nespím." Nohami hýbem dopredu a dozadu pričom vytváram vlnky. Dám si do uší slúchadlá a počúvam. Voda nie je studená, stihla sa cez deň dobre zohriať, čo je celom príjemné na tie moje nohy. Ľahnem si na chrbát a sledujem čiernu oblohu... plno krásnych hviezd sa na nej leskne, príjemný pohľad.

Potichu vcházím na to místo, které mi připomíná tolik věcí. Hezkých, i méně hezkých. Rozhlížím se kolem a snažím se nedělat moc kraválu, abych nerušila ostatní. Toho lenocha u vody neznám, ale nevěnuju mu pozornost.

Tak co to bude dneska? Trochu se asi protáhnu a pak si procvičím taijutsu.

Škoda že tu není Hisagi. Nemám na kom procvičovat štípance Juukenem...

Trošku jsem se té vzpomínce ušklíbla. Na chuuninských se nespokojím jen s malým štípnutím. A rozhodně už nemá sebemenší šanci mě tak potupně chytit a držet na zemi.

Tak jdeme na trénink, ať má táta radost.

"Byakugan!"

(Ahh, to sem zase usnul? Zkusim si jednou Kuchiyose no jutsu a půjdu najít Seita, dlouho sem ho neviděl.)
Přiložím ruku na zem a vykřiknu... Kuchiyose no jutsu.
Přes oblák kouře nic nevidím. Po chvíli se kouř rozplyne a uvidím

Trochu se začervenám, po delší době ze sebe vykoktám jenom "A-ahoj."
Sfinga nic neodpověděla a po pár vtěřinách zmizela.
(No konečně, něco jinýho než soška, zaraduju se.) S lehkým usměvem ve tváři, se jdu podívat po Seitovi, jestli tu někde není.

Prejdem k stromu, svoju obuv pohodím na zem a sám si sadnem. Opriem sa o strom a nohy si natiahnem do trávy. Všimnem so tu hneď niekoľko ľudí. Pre mňa nezaujímavé dievča, nejakého červeného chlapca a iných, ktorí sem chodia trénovať. Pousmejem sa a zatvorím oči.

Jsem docela vyšťavená z tréninku a tak deaktivuju byakugan a svalím se do trávy jak podťatá. Sleduju oblohu a závidím ptákům, že si můžou odletět kam chtějí. I když... taky bych mohla.

Ale čemu tím pomůžu?

Zatracení rodičové...

"Vaaaa..." Zívnem si a poriadne si natiahnem ruky nad telo, pričom otvorím nie len ústa, ale aj oči. Tými si prezriem situáciu v mojom okolí a následne ich zasa zatvorím. Hmmm, nič nové, takže zasa do spánku. Opriem sa znova o strom a ostanem tak.

Konečně jsem se vydýchala a byla schopná postavit se na nohy. Protáhla jsem se a rozhlédla po okolí. Támhletoho neznám! Dělá si srandu? On si tu spí?

Zírám na něj a vrtím hlavou. Tomuhle říkám nasazení.

Sakra lidi, kde jste kdo? Shijin?

"Hrm... vrm..." Zobudím sa a otvorím oči. Chvíľku na to si zívnem a s ospalým pohľadom a polozatvorenými očami sledujem okolie. Zasa žiadna zmena. Vidím ako na mňa čumí to dievča s bielymi očami. Haaah? Čo má? Zaseknutý krk???

To se taky musí probrat zrovna když na něj čumím?

Založila jsem si ruce na prsou, naklonila hlavu na stranu a tázavě zvedla obočí.

"Je na mě něco divnýho? Nebo jsem snad někde špinavá?" začnu se prohlížet, ale nezdá se mi, že by bylo něco špatně.

"Naaah?" Počujem nejaké jej mrmlanie, no nevenujem tomu pozornosť, priveľa námahy. Zasa si raz zívnem a svoj zrak upriamim pred seba, tam sa pozerá najľahšie.

Hmm... no nazdar. Tohle je fakt poděl. Nejspíš značně omezená slovní zásoba...

Jen jsem se ušklíbla a uskočila stranou. Ukryla jsem se na větev, do koruny jednoho stromu. Radši tu počkám, zda se neobjeví někdo... "normální".

Po istej dobe nudy, ktorú mám tak rád vytiahnem svoje tanto. Začnem ním špárať do zeme pri sebe. Ani neviem prečo to robím, len špáram do tej trávi a zeme a špáram. Pritom si sem tam zívnem.

(Seita tu nemůžu najít, tak snad jindy.Už mě nebaví trénovat...půjdu si zdokonalit výbavu.)
Přestanu přemýšlet o blbostech a odcházím pryč. (Přesun)

Ležela jsem na větvi stromu a hřbetem se opírala o kmen. Měla jsem hozenou nohu přes nohu, ruce za hlavou a přemýšlela jsem. Cítila jsem slabou nervozitu z blížících se bojů v chuuninských zkouškách.

Je to vůbec nervozita? Na jednu stranu se těším, na druhou stranu mám obavy... Zvládnu to?

V duchu si přehrávám všechny důležité situace, které jsem v poslední době zažila. Opakuju si všechno co jsem se naučila. Není proč se bát. Konečně mám ze sebe dobrý pocit. Pocit, že jsem udělala všechno, co bylo v mých silách. Některé potenciální soupeře jsem si trochu oťukala. Ale k čemu to je když se pořád zlepšují? No ani já jsem neustrnula na místě ve svém vývoji.

Spokojeně jsem se pousmála. Tentokrát mě nikdo šetřit nebude...