Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

Probudím se.
"Hm dvě Hyuugy bojující proti sobě? Rivalita v jednom ohledu pomáhá, ale tohle?" zakroutil jsem hlavou a vstal.
"Infi, pak se stav v kanceláři." mrkl jsem na něj a zmizel.

"Ne, mě samozřejmě nešetři." ušklíbnu se. "Ale nad těmi vránami ses mohla slitovat..." nadhodím s úsměvem. Alespoň se mám co učit.

Sedla jsem si a teprve v té chvíli jsem si uvědomila, jak jsem unavená. Nejdřív ale vyléčím své šrámy. To že jsem pořád tak mokrá úplně stačí.

Hneď na to, ako som si všimol Hokageho odísť, som som už len obzrel na dve Hyuugy. Dobre...
Bez povšimnutia som zmizol.
(Presun)

"Tys je poslala na smrt, pokud se nepletu. Copak si myslíš, že bych hodila výbušný lístek opravdu tak blízko k tobě, aby tě vážně poranil? Občas vypadám bezcitně, ale nejsem vrah." pousmála jsem se.

Zalovila jsem v brašně. Vytáhla jsem 6 kouřových bomb, 30 kunaiů, 20 shurikenů a 10 výbušných lístků.

"Tohle ber jako odměnu za tvoji píli... popřípadě jako odškodné. Pamatuju si, že jsem byla na mrtvici, když jsem do začátku neměla nic. Snad ti to pomůže." mrkla jsem na ni.

"Nee-san..." překvapeně jsem ztuhla. Pravda... I přesto, že mám tým jsem na misi ještě nebyla, což znamená žádné peníze. "Arigato." usmála jsem se nadšeně a věci si od ní vzala.


Nakonec to "koupání" stálo za to...

"Ok! Už tam běžim." utíkám rozjařeně do Hokageho kanceláře.
[Že by mise? Nebo půjdem trénovat?]
(Přesun.)

Neudržím se a dokonce se usměju. Přitom jí rozcuchám vlasy, jako kdyby byla pořád maličká. Když jsem plnila misi, bylo mi jasné, že nenakoupím jen sobecky pro sebe.

"Asi to není moc výchovné, ale přece tě nenechám nevyzbrojenou. Bůhví, kdy zase budeme mít misi."

Pak zase zvážním. Poslední mise byla taková... podivná. A teď když se úplně zpřeházely týmy... A to jsem si právě začala zvykat a spolupracovat se svými kolegy.

Uhnu před její rukou... Hmm... Pravda... Chtěla bych misi, ale ne teď. Jsem úplně mokrá...

"Myslím, že na misi nám to půjde skvěle." zavrním.
"Tys víc cvičila Juuken, takže když budeš útočit a uvidíš i přes mé vrány, které se před tebou nakonec samozřejmě rozestoupí, dostaneš nepřítele aniž by si toho všiml." nadšeně začnu spřádat plány na mise. Těším se, až nějakou budeme mít. K mé smůle to bude právě dnes.... Ve chvíli, kdy nejsem schopná pořádně ani stát. Sanzengarasu mě vyčerpalo... Není to jednoduché jutsu - Přesně jak jsem myslela.

"Víš, vždycky nejdou věci podle plánu..." zamyslím se. Tohle už jsem poznala na vlastní kůži.

"Ale dokud je s námi Futoshi, tak jsme neporazitelní." dodám se smíchem, i když to myslím vážně.

"Těším se, až ho uvidím bojovat." ušklíbnu se.
"Já sama jsem jak vidíš nepoužitelná. Alespoň, že Sanzengarasu je tak staré, že ho tu z lidí, které znám umím jen já a léčení, které zvládám, snad taky trochu pomůže." skryju zamyšlený výraz. Připadám si opravdu nepoužitelně...

"Uh... nevím jestli je dobré se těšit... já z jeho schopností chytám akorát komplexy..." pravím a trochu zrudnu.

"A takhle o sobě nemluv. Prostě mám menší náskok, jako holt už starší sestry mívají."

Hm... jako bych slyšela sebe v dobách, kdy mi byl přiřazen tým.

Věnuju jí co nejnevinější úsměv.
"Nebudu, ale jen pod podmínkou, že mě teď omluvíš. Nechci nastydnou a mám k tomu..." můj proslov přerušilo další kýchnutí.
Raději jsem jí jen mávla na pozdrav a zmizela.

(přesouvá se)

Znovu jsem se zasmála a zamávala jí na rozloučenou. Ještě že mám mladší sestřičku. Vrací mě do mládí, do bezstarostných let... i když jak se to vezme.

Zase nasadím obvyklý výraz a jdu se projít na vodní hladinu.

Podívám se Katsura. ,,Jo dobře jsem se vyspal a co ty? Doufám, že dobře protože tě toho ještě dnes dost čeká." Pousměju se na něho.

"No docela dobře, díky za optání. Co sis teda pro mě dneska připravil?" podívám se zvědavým pohledem na Seita.

,,Za prvé mi ukaž ten strom, asi už tam vyjdeš." Pousměju se a podívám se směrem ke stromu.

Z vody se vrátím zpátky na pevninu a lehnu si pod jeden stromek. Opřu si hlavu, hodím nohu přes nohu a sleduju trénink ostatních.

"Tak se dívej." Nahromadim chakru do chodidel a rozbíhám se proti stromu. Vybíhám nahoru... nahoře sebou trochu zakmitám, ale ustojím to. "Vidíš?" koukám šťastně na Seita. (Heh, Ještě to chce trochu doladit a už nebude problém.)

,,No vidím. Jo to by šlo. Teď tu počkej já ti zajdu pro jeden svitek. Jedno užitečné jutsu. Zatím můžeš ještě procvičovat." Vyběhnu směrem do čtvrti.(přesun)

Uh, tak svitek? Sem zvědavý co to bude za techniku...
(Tak jo, nebudu tu ztrácet čas a ještě si to budu trénovat, dokud se nevrátí Seito.)

Přišel jsem a zamířil rovnou ke stromu kde stál Katsuro. ,,Tady to je technika Shunshin no jutsu. Bude se ti hodit." Hodil jsem mu svitek.

Se zájmem zvednu obočí. Shunshin no jutsu?

"Hmmm a když jsem ho včera udělala já, tak se ofrňoval." zamumlám si pro sebe s jedovatým úsměvem.

Pohotově chytám svitek a skáču ze stromu na zem. "Díky Seito." Nemarním čas, otevřu svitek a začínám potichu číst.

,,Přečti si jen kousek pečetě tě naučím sám bude to rychlejší než si to číst." Usměju se a čekám až mi bude věnovat pozornost.

(Ah, už me to nebaví číst.)
"Už by mi to mělo stačit Seito" otočím se a upřu na něj pozornost.