Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

''hm ? jakého čtyřocasýho ?''
otázal jsem se se zájmem

"Yonbi no Sokou." svěsila jsem ruce. "Jsem Jinchuuriki."

''tak jinchuuriki...zajímavé''
koukal jsem se na ní upřeným pohledem
''mohu-li se zeptat na to co ti je ? nevypadáš zrovna dvakrát nejlépe''

"A nikdo mi to neulehčuje." souhlasila jsem. "Osobní potíže..." odmlčela jsem se a zesmustěla. Povzdechla jsem si. "A pak ještě k tomu jedna maličkost." dodala jsem. Spíš velká! pomyslela jsem si. Nechtěla jsem si to přiznat.
Mávla jem rukou. "No co už. Ty jsi z Konohy?" optala jsem se ho.

''jsem z kumo ... ale teď jsem ... dalo by se říci něco jako občan konohy, nechcete si přisednout a pohovořit si o těch potížích ? mluvení prý pomáhá''

"Jsem Shizuka." uvědomila jsem si, že jsem se nepředstavila. "Nechtěla bych rušit."

''Já Taiki... a vůbec mě nerušíš''
usmál jsem se

Posadila jsem se do trávy. Chtěla jsem trénovat, ale co už. Odpočinek je také důležitý. Prohlédla jsem si ho.

seděla vedle mě a já cítil teplo které šlo z jejího těla
''tak... jak se cítíš ?''
pověděl jsem a díval jsem se přede mne na krajinu

"No tak jak by se člověk cítil, když má pocit jako by se mu každou chvílí měla rozkočit hlava."

''aha''
trochu jsem se zasmál
''tak na to pomáhá rozptýlení''

"V téhle situaci to asi nepomůže." zasténala jsem.

''chápu''
položil jsem jí mou ruku na její rameno
''všechno zlé je pro něco dobré''

Jen aby to dobré přišlo. Sklonila jsem hlavu. "Hm..." přemýšlela jsem, co bych měla říct, aby nestála řeč, ale zrovna mě nic nenapadalo.

dal jsem ruku z jejího ramena pryč a dal jsem jí podél těla a koukl jsem se na ní
''jak se cítíš, myslím ... jaké prožíváš teďkon pocity ?''

"Vztek a zlobu, pak ještě zmatenost... a smutek." opřela jsem se o strom a zavřela oči.

''to jsou záporné pocity''
pověděl jsem
''a proč se takto cítíš ? pověz''

"Nejspíš jsem udělala blbost..." rty se mi chvěly. "Nemůžu se rozhodnout.... proto jim jen ubližuji..." pootevřela jsem oči a dívala se na oblohu.

''co jsi udělala za blbost ? a komu pa ubližuješ ?''
mluvil jsem klidně a potichu ale srozumitelně

Podívala jsem se na něj. "To je osobní... ani nevím, proč Vás tím zatěžuji."

''protože ti je zle, já vypadám celkem důvěryhodně a ty máš potřebu si o tom s někým promluvit protože dusit to uvnitř tebe tě už unavuje a už tě to ani nebaví''
usmál jsem se

"Asi máte pravdu." chytila jsem se za hruď. Zase se mi težko dýchalo.

''tykej mi prosím ... a je ti dobře ?''
otázal jsem se a byli v tom poznat mé obavy o ní

"Nic mi není." zalhala jsem jako každýmu. Věděla jsem, že toho možná později budu litovat, ale momentálně jsem to nechtěla s nikým řešit. A navíc jsem měla i obavy.
"Myslela jsem, že tu bude sensei." přešla jsem na jiné téma.

''víš, zabírám se genjutsu a to znamená že musím ovládat řeč lidského těla a vše ostatní ... proto poznám většinou když lžeš a když se necítíš dobře, zřejmě jsi přišla na jiné téma jelikož se o tom již nechceš bavit takže až budeš chtít tak pověz'' mrkl jsem na ní a mluvil jsem hlubším uklidňujícím hlasem tak aby jí i trochu uklidňoval