Senju čtvrť

,,Hm, hm nevím no. Asi už nic nepotřebuješ tak pomalu půjdu." Zvedl jsem se z křesla čekal.

"Jdi pomoci Kakashimu, s misí." pousmál jsem se.

Vyliezol som cez Assasinov stôl.
"Dobrý deň."

"Chlapče, jednou mě zabiješ.." odskočil jsem vylekaně.
"Mimochodem, Když už používáš podobné techniky jako Zetsu, nevíš, kde vůbec je?"

"Bohužiaľ nemám nič ako senzor, ktorým by som kontroloval jeho pozíciu."
Postavil som sa na zem a oprášil.

"Škoda, moc ví.." posadil jsem se zpět.
"Čemu vděčím za tvou návštěvu?"

"Misii." Posadil som sa do tureckého sedu.
"Chcem si kúpiť misiu, pochopiteľne som ochotný zaplatiť veľa."

"Chceš misi? Ty chceš misi?" zachechtal jsem se.
"Lepší vtip jsem neslyšel, teď ale vážně.." odmlčel jsem se.
"Opravdu chceš misi? Jednu bych měl.."

,,No dobrá. Snad je ještě stihnu." Vyrazil jsem z kanceláře.

"Tohle z ní líp." znalecky jsem kývl.
"O co jde?"

"No, ja viem, že pre vás ako milovníkov spravodlivosti tento človek veľkú hrozbu neznamená, ale ide o istého samuraja, ktorý sa po dlhom čase znova vrátil."
Postavil som sa a podal Assasinovi spis.
"Tsuyoshi Ren. Teraz sa držte. Odkedy sa znova objavil zavraždil už celú Gantetsuho rodinu, všetkých mojich poskokov, kunoichi z kiri a jedného vášho chuunina z konohy s pochybnou minulosťou."

"Zavraždil Chuunina z Konohy s pochybnou minulostí?!" převzal jsem spis a ohromeně se na něj díval.

Po čele mi stiekla kvapka.
Kým som ho nespomenul, neprejavoval žiadny záujem.
"Istý Hyuuga Nori, možno ho poznáte."

"Jo, znám ho...To není možný..Takže, co bych měl udělat? Zabít ho, zneškodnit?" sevřel jsem ruce v pěst.

"Dobře, až se vrátí zpět, tak k tobě pošlu nejlepší jednotky." letmo jsem si upravil klobouk Hokage.

Prikývol som a prepadol sa pod zem.
"Ďakujem za ochotu." - PRESUN

Orlice hodili moje telo cez okno do Assasinovej kancelárie. Dopadla som na zem, všade som mala škrabance a vo vlasoch som mala sklo. Pootvorila som oči a pošepkala som, "Prepáčte...za to okno...Hokage-sama..." omdlela som.

Objevil jsem se před budovou, lehce zaťukal na dveře a vešel dovnitř.
"Assasine?" zavolal jsem a přitom zavřel dveře. Assasin nebyl v kanceláři místo toho mě zaskočila ležící osoba. Když jsem přišel blíž, rozpoznal jsem, že se jedná o dívku. Byla potlučená a evidentně mimo svět, ale nevypadala, že by byla ve stavu ohrožení života. Zvedl jsem ji a položil do křesla. Sedl jsem si vedle a netrpělivě čekal, přitom jsem sledoval rozbité okno. Moje myšlenky se momentálně točily okolo toho, jak se sem dostala a proč tu je. A také samozřejmě, jak vysvětlím, já nebo ona, Assasinovi tu díru v kanceláři a všechny ty střepy kolem.

Celé telo ma bolelo, pootvorila som oči. Sedela som na kresle a vedľa mňa sedel človek. Čiernovlasý, z temnými očami. "Itachi...-sama?" poviem do ticha, chcem sa postaviť ale zasyčím od bolesti. Bolí ma celé telo. "Takže...som predsa len tu?" poviem si skôr pre seba.

Ze zamyšlení mě vytrhly pomalé pohyby Yuuki. Lépe jsem se na ni podíval. "Yuuki?" chvíli jsem ji prohlížel a ujišťoval se, že je to ona. Dost ujišťování!. "To už je doba.. Co se ti stalo?" nalil jsem sklenici vody z flašky, co ležela na stole. Podal jsem ji sklenici a zase si sednul s upřeným pohledem na ni.

Vzala som si pohár a napila som sa vody, bolelo to. "Bola som v Amegakure...nájsť Konan...avšak napadli ma traja ninjovia...jedného som dokázala zadržať ale...tí dvaja boli silnejší než ja...použila som jedno jutsu a rozpadla som sa...potom ma moje orlice hodili cez okno sem...a tak som tu..." poviem mu a usmejem sa. "A..ako sa máte Itachi-sama?" spýtala som sa ho a znovu som sa usmiala.

Opět jsem od ní skleničku vzal a položil na stolek vedle. "A jak se cítíš, mám dát vědět nějakému doktorovi?" zeptal jsem se a v zápětí se udivil, když se zeptala, jak se mám, s nepatrným a nechtěným úsměvem jsem odpověděl. " Od té doby, co je Konoha jakžtakž v pořádku, se mám dobře."
"To není teď důležíté, ty vypadáš vážně hodně špatně... Proč jsi se nechala odnést zrovna sem?" znovu jsem se na chvíli podíval na rozbité okno a hned zpátky na Yuuki.