Senju čtvrť

"To...to sa spraví.." poviem mu a zasmejem sa, potom začnem ale kašlať. Keď sa znova narovnám, usmejem sa a poviem mu, "Pretože som chcela dať vedieť Hokagemu-sama...a navštíviť pár známych tvárí...." usmejem sa a nadýchnem sa, z ruky mi začne sršať modrá chakra. Začnem sa liečiť.

S neutrálním výrazem jsem se na ni podíval. Aspoň, že se umí vyléčit. "Inu, dobrá. Hokage by tu někde měl být, asi je v bytě. Nebo nevím." Vstal jsem z křesla a začal se procházet. "Co jsi vůbec celou tu dobu dělala?"

Niečo som povedala, spýtala som sa samej seba. "Starala som sa o Kiri...bojovala proti Akatsuki...zomrela, ožila, zomrela a znova ožila...Bojovala proti šéfke Akatsuki...proti ninjom z Ame...blablabla" dodám zo smiechom. "Čo vy?" spýtam sa.

Otočím se zády k ní, aby můj úsměv nebyl vidět. "Celkem zajímavé," stále jsem se šklebil. "Co já? Já jsem bránil Konohu, společně s Yoko Ayme jsme porazili pravou ruku Orochimara. Jinak jsem stále zde a dělám to, co ninjové obvykle dělají," dodal jsem suše.

Zatvárila som sa smutne, čo som povedala? Chcela som sa zdvihnúť z kresla ale bola som ešte slabá takže keď som urobila krok spadla som na zem. "Au.." syknem od bolesti a zasmejem sa na tom aká som nešikovná. "Aha...z Yoko-chan? A ako sa má? Už dokáže démona ovládať?" spýtam sa ho keď som sa snažila zdvihnúť zo zeme.

Ježiš, to je nešika. tiše jsem se usmál.
Otočil jsem se zpět s naprostou jistotou, že vím, co se stalo. "Pojď, vstávej.." chytl jsem ji a podepřel, aby se udržela a nespadla znovu. Při vstávání jsem povídal. "Hai a jde jí to. Ty dávej pozor, potřebuješ odpočinek. A někde v klidu, v posteli."

Prekvapene som zaklipkala očami. "Č-čože? M-musím ísť do Kiri..." poviem mu lenže ak by ma nedržal znovu by som spadla. "To som rada, vedela som že sa jej to podarí..." pousmejem sa. Keď už ako tak stojím na nohách, privolám si tigra. "Asi bude najlepšie keď pôjdem preč..." poviem.

"Když půjdeš někam do hotelu, tak možná. Nebo tu můžeš zůstat a počkat, jestli tě Assasin ubytuje. Křeslo taky není k zahození."
Zase jsem se posadil do křesla, jedním okem koukal na Yuuki, jak se zachová a čekal na Assasina.

Pohladkala som Saaha po hlave, lúskla som prstami, zmizol. Sadla som si teda do kresla. Po chvílke ticha som sa zasmiala. "Super...sedíme tu, vedľa nás rozbité okno a všade črepy...som zvedavá ako bude reagovať Hokage-sama..." smejem sa viac.

"Hmm... to já taky," už trošku viditelně jsem se ušklíbnul. Ťukal jsem nohou do podlahy a užíval si té další chvilky ticha.

Oprela som sa o ruku a z úsmevom na tvári a pohľadom smerovaným na Itachiho som zaspala.

Pousmál jsem se a opřel do křesla, čekající na Assasinův příchod. Hergot, kde je..

Nakráčel jsem do kanceláře, sedl si do křesla a se zájmem si to tu prohlížel.
Po chvíli jsem vzal fix a na takovou větší cedulku jsem napsal tučným a výrazným písmem -
Hokage-sama musel neprodleně odjet a mě pověřil zástupcem, takže v případě jakýchkoliv potíží, problémů a vůbec všechno říkejte mě. Uzumaki Allii
Cedulka visela na dveřích a já si opět pohodlně sedl do křesla Hokage. Začal jsem se pomalu hrabat a snažil jsem se zorientovat v různých úřednických spisech.

Itachi ešte spal, zdvihla som sa, načmárala som na zvitok odkaz.

Itachi:

Vyvolala som Saaha a odišla som preč. (Presun)

Probudil jsem se s otlačenou tváří od stolu a následně se rozhlédl okolo sebe. Až teprve teď jsem si všiml rozbitého okna a sedícího Itachiho. ?!?!?!
"Proboha ! Jak jsem si tohohle nemohl všimnout !" zakřičel jsem na celý dům, divím se, že Itachi stále spal. Ten nepořádek a střepy jsem se rozhodl zamést a taky tak udělal. "Tak, to by bylo."
Itachi stále spal, takže jsem ho nechtěl budit. Opět jsem se usadil v křesle a dal se do papírování.

S Kizoku jsem přistála před kanceláří Hokage. Seskočila jsem a doslova zařvala bolestí jak se mi každý sval v těle napnul. Skrývala jsem si obličej, protože jsem se bála, že mě někdo pozná. Nakonec jsem se osmělila a zaklepala na dveře kanceláře. Bude to docela šok až mě takhle uvidí Hokage.

Jelikož jsem zase při papírování usnul, hlasité klepání mě vyrušilo ze siesty a já sebou cuknul. "Co to?" můj pohled spočinul opět na rozbitém okně. "Ach.."
Opřel jsem se do křesla, trochu se upravil a hlasitě řekl. "Pojďte dále!"

Vzala jsem za kliku oběma rukama, protože jednou jsem nedokázala vytvořit dost síly. Vešla jsem dovnitř a dívala se do země.

"Hatake Infi zachráněn, momentálně je v bezvědomí na hřbetě mého orla. Nepřátele jsou mrtví, všichni jsme přežili." teprve pak jsem zvedla svůj pohled. No nazdar. Allii...

Jen jsem stála a neměla slov.

Křeslo se otočilo o 180° (vždycky jsem to chtěl udělat). Zvedl jsem hlavu a podíval se na Mikomi. Hned na to se odhrnul od stolu a vstal. "Mi-Mi-Mikomi?" zeptal jsem se a s hrůzou pozoroval její tělo. Bože, co se jí to stalo..
Přišel jsem k ní blíž, sundal si plášť a přehodil jsem ho přes ni, aby ji zahalil tělo. Popálené oblečení nebylo úplně to pravé ořechové pro cestování po Konoze, obzvlášť, když vypadala takhle.
"Zatím nic neříkej a pojď za mnou, jdeme ke mně domů. Tam něco uděláme.." trošku jsem ztlumil na hlase a otevřel dveře. Nechal jsem ji projít, zamkl dveře a odešel s ní pryč.

.přesun.

Docela mě překvapilo, že na mě tak vytřeštěně zíral. Možná je to horší když se díváte přímo. Ze svého úhlu pohledu to těžko posoudím. Nechala jsem se odvést a nic neříkala. Soustředila jsem se na to, aby každý krok nepůsobil tak velkou bolest.

přesun.

Hlídka procházející Konohou:

Zrovna jsme míjeli Senju čtvrť, když v tom jsme si povšimli obrovského orla. Na jeho hřbetě kdosi spal.

Chuunin 1
"Pravděpodobně kuchiyose. Divné místo na šlofíka ale. Nezdá se ti?"

Chuunin 2
Vyskočil jsem na hřbet orla a prohlédl si Infiho.
"Pitomče, je v bezvědomí, bereme ho do nemocnice."

přesun - nemocnice.

Přišel jsem ke kanceláři a strhl lístek.
Skvělé, jsem opět tady. Šel jsem dovnitř a pousmál jsem se, hned jak jsem uviděl ten bordel, tak jsem se zhrozil.
Sakra.. Posadil jsem se zpět a zavzpomínal na svou sekretářku Sumi.
Nebylo to ode mě moc hezké..chudák holka.. Taky bych si měl nechat zavolat Mikomi...
Přivolal jsem malého hada.
"Přiveď mi Mikomi a Tadashi Hyuuga." Had zasyčel a zmizel.

Neubehla dlhá doba a už som bol v kancelárii.
"Volali ste ma, hokage-sama?"

Už oblečená do svého jsem zaklepala a vešla do kanceláře. Bylo nezvyklé chodit tak zahalená.

"Dobrý den, Hokage-sama." pravila jsem a čekala co nám poví.

Jestli to bude další mise tak se půjdu možná oběsit. Ne nepůjdu, musím to zvládnout.

"Zdravím, Mikomi, omlouvám se, že je to další mise. Ale až se vrátíte, tak zúčtujeme." mrknul jsem na ni a pokračoval.
"Tak teda, Tsuyoshi Ren." podal jsem jí spis.
"Zavraždil jednoho člena Hyuuga klanu, chci vás požádat, aby jste ho vystopovali. Jen to, nic víc.."