Ulice Listové

First topic message reminder :

Hlavní ulice Konohagakure.
Zde naleznete: Shushuya- saké bar

Restaurace Yakiniku Kyu


Ichiraku Ramen


Dango obchod


Konohagakure park


Yamanaka květinářství

"Já..Na Akademii jsem vlastně nikdy nechodila.." Řekla jsem trošku zdráhavě. Pak jsem se, ale zase usmála. "Vlastně proto jsem se tě ptala, jaké to na Akademii bylo.." Dodala jsem po chvilce.

Vytáhnu si notýsek a začínám si zapisovat poznámky, přičemž si neodpustím komentáře.

"Neznámá osoba, zahalená v černém plášti, pravděpodobně mladý muž, nebo žena s hlubším hlasem. Vydává se za notorika na cestách, jenž brázdí vesnice, kvůli novým drinkům, odmítá říct jméno i odkud pochází, při zmínce o špionáži reaguje podrážděně."

Zaklapnu notes.

"Nevypadá to pro tebe příliš povzbudivě že?" usměju se sladce.

"Ako to, že si nebola na akadémii? Mala si nejakého súkromného senseia?" Chcel som ešte rozprávať, no priniesli nám ramen, a tým ma prerušili.

jen jsem ji nadále sledoval
''to nevadí, nemám moc v lásce sladké věci''

"Jak komu to nevadí." pravím tentokrát s neutrálním výrazem.

"Víme o tobě, takže škodit nemůžeš. Zavřít tě, když jsi nic neudělal taky nemá smysl. No nic, nechám tě tvému osudu. Zatím čau." ušklíbnu se a zmizím v uličkách.

(přesun)

založil jsem si ruce a trochu jsem pokroutil hlavou po té jsem vyskákal na jednu vyšší budovu a na jejím rohu jsem si sedl tak že jsem měl pověšené nohy dolu z budovy a sledoval jsem lidi

"Arigato.." Poděkovala jsem, když nám přinesli rámen. Pak jsem se podívala na Futoshiho a rozložila hůlky. "Itadakimasu.." Popřála jsem s úsměvem a dala do úst první souto, než jsem si vzpomněla, že jsem zapoměla odpovědět. Nechtěla jsem mluvit s plnou pusou, protože je to neslušné, tak jsem rychle spolkla prvních pár soust.
"Dalo by se to tak říct. Já.. Vyrůstala jsem jen s PiliKKou teda s Kazekage-sama a babičkou a ta nechtěla dovolit, abych se stala ninjou. Že prý je život Shinobi na mě příliš tvrdý..." Ušklíbla jsem se při té vzpomínce. "Ale ve 14-ti jsem jí, no nedá se říct utekla, ale spíš se jen dala svou vlastní cestou. Poprosila jsem Kazekage o trénink a ona mě potom tedy trénovala sama. Takže ano, byl to takový můj soukromý sensei.." Usmála jsem se a znovu se pustila do jídla.

"Hmmm takže rebelka, ale stále citlivá?" Mierne som sa pousmial a tiež sa pustil do ramenu.

po chvíli jsem seskočil z budovy a šel jsem se projít ven z vesnice
(přesun)

Po chvilce jsem dojedla a hůlky položila vedle misky. Pak jsem se usmála. Žaludek byl opět spokojený.
"Dalo by se to tak říct.." Dodala jsem tajemně k Futoshiho předchozí otázce.. Hned na to už se mi zase na tváři rýsoval úsměv. Přistihla jsem se, že se poslední dobou usmívám až podezřele často. Ale je to lešpí než se něčím pořád dokola užírat. Podepřela jsem si rukou bradu a zadívala se na Futoshiho. "Říkal jsi, že si v Akademii moc dlouho nebyl.. Měl.. měl si nějaký tým?" Zeptala jsem se.

doběhl jsem zpět a byl jsem celý udýchaný vzal jsem skleničku ze stolu kde jsem seděl a po té jsem ji odnesl do baru kde jsem si koupil drink. Po té jsem vystoupil z baru a rozhlédl jsem se. Nevěděl jsem proč, ale vydal jsem se cestou jakou se vydala dívka se kterou jsem před tím mluvil
(přesun)

Sklonil som hlavu nad prázdnu misku ramenu. "Mal."

"A co se st.." Zarazila jsem se, když jsem si všimla jeho smutného výrazu a hned jsem si vynadala.
"Promiň, pokud o tom nechceš mluvit nemusíš.." Povzbudivě jsem se na něj pousmála.

"Nie to nevadí... bolo to tak, že jeden člen zomrel, kým ten druhý vstúpil do Anbu... a odvtedy sme sa ani nevideli." Už som sa zasa pozrel na Yoko a keď som videl jej úsmev, opetoval som jej ho.

"Tak.. To je mi líto, že se tvůj tým takhle smutně rozpadl.." Řekla jsem a hledala vhodná slova. Potom jsem se rychle pokoušela přejít na jiné vhodnější téma. "Tak teď máš svůj tým.. Tvý studenti spolu prozatím vycházejí dobře? Spolupracují?" Zeptala jsem se čistě pro zajímavost a znovu se usmála.

Povzdychol som si a vytiahol peniaze za oba rameny. Tie som dal na stôl. "Môj tým? Vieš, Shinji, to je jeden chlapec už ani neviem či žije, a tie dve baby, vyzerá to, že sú celkom dobrá dvojka."

"Aspoň, že si tedy ty dvě rozumí.." Přikývla jsem. "Děkuju, že si mě sem pozval Futoshi.." Usmála jsem se, když jsem si všimla, že platil.

"Aj nabudúce, stačí povedať." Vstal som a prešiel k nej. "Pôjdeme niekam?"

Usmála jsem se a také vstala. "Hmm? Půjdeme ke mě pokud ti to nevadí. Je to jediné místo kam automaticky trefím.." Řekla jsem a vyšla ven z restaurace na ulici.

"K tebe?" Vyšiel som z reštaurácie hneď za Yoko.

"Pokud ti to vadí, můžeme jít klidně někam jinam.." Řekla jsem hned potom a usmála jsem se.

"Ale nie nevadí mi to, ja... budem len rád."

"Dobrá.. Tak půjdeme.." Zasekla jsem se a rozhlédla se. Na chvilku jsem se musela zorientovat. "Tudy.." Řekla jsem po chvilce a ukázala na pravou stranu.
(Přesun)

Pousmial som sa a šiel hneď za ňou.
(Presun)

Po pár dnech mého vysilujícího tréninku jsem vylezl z baráku...Jsem pohublý,neoholený a celkově sešlý...ale v očích se mi leskne radost a odhodlání.
Vesele si to špacíruji po ulicích a nakukuju do výloh obchodů.
U pasu se mi pohoupává katana...Tvář ofukuje mírný vánek "Jak příjemné..netrénovat...a odpočívat" řeknu si pro sebe a sednu si na lavičku.
Zavřu oči a naslouchám ruchu Konohy