Ulice Listové

First topic message reminder :

Hlavní ulice Konohagakure.
Zde naleznete: Shushuya- saké bar

Restaurace Yakiniku Kyu


Ichiraku Ramen


Dango obchod


Konohagakure park


Yamanaka květinářství

''asi jen moc přemýšlím a přehřívá se mi s toho mozek''
usmál jsem se a dal jsem si prsty pryč

"Tak si bež odpočinúť a vychladnúť." Obzrel som sa, či je Yoko ešte stále na ulici.

''ah ... ano promiň zdržel jsem vás dva již moc dlouho''
pod mostem vychladnu asi celkem hodně ... ale s tím odpočinkem nevím
''ještě jedna poslední otázka ... nevíš kde bych mohl zdokonalit své genjutsu a naučit se další techniky z této kategorie ?''

Stála jsem zády k nim a nějak jsem ani nechtěla jejich rozhovor poslouchat. Do soukromých věcí cizích lidí mi vážně nic není.
Rozhlížela jsem se po ulici, ale ve tmě jsem toho opravdu moc neviděla. A díky tomu malému světlo, které vydávali pouliční lampy jsem viděla aspoň pod svoje nohy. Aspoň nezakopnu.. Ušklíbla jsem se a čekala až si to vyřeší.

"Skús hokageho, on má na genjutsu zvitky, alebo... neskôr ťa nejaké genjutsu môžem naučiť sám." Prešiel som k Yoko chvíľku potom ako som mu povedal čo robiť. Keď som už bol pri nej, tak som zastal. "Myslím, že je vyriešené všetko." Aj keď neviem, čo mi bude hokage ochotný dať nejaký zvitok na techniku.

''ano, to je vše, přeji hezký zbytek noci''
podíval jsem se na Yoko
''i vám mladá slečno''
mile jsem se usmál a po té jsem od nich pomalu odkráčel pryč

Trhla jsem sebou, když jsem vedle sebe uslyšela povědomý hlas, který mě vytrhl ze zamyšlení. Otočila jsem se na Futoshiho a podívala jsem se i na chlapce. Všimla jsem si, že odchází a pak jsem se podívala na Futoshiho.
"Všechno v pořádku?" Zeptala jsem se a hned na to jsem se pousmála.

"Áno, potreboval len nejaké informácie ohľadom Mikomi a dediny... už som tu len pre teba." Uškrnul som sa, ale v tme to asi vidno veľmi nebolo. V poslednom čase sa ma dosť ľudí pýta na tým.

"Jenom pro mě? Říkala jsem ti, že tě nechci zdržovat od povinností.." Chtěla jsem ještě něco dodat, ale radši jsem jen zakroutila hlavou a pousmála jsem se.

opět jsem vylezl na sochy kagu a uvelebil jsem se na soše třetího hokageho... zde jsem si lehl na záda a díval jsem se do nebe... částečně jsem spal a částečně jsem byl vzhůru

"Je dost pozdě, takže na jídlo to nevidím.." Ušklíbla jsem se. "Nechám to znovu na tobě..." Dodala jsem po chvilce zamyšlení.

Jemne som ju chytil za ruku a usmial sa. "Tak nás niekam vezmem."
Následne som nás oboch premiestnil.
(Presun - https://nsgoon.forumczech.com/t521-jazero#27857)

pomalu jsem se  procházel po ulicyy 

když jsem se na hlavě třetího převaloval spozoroval jsem mezi ulicemi neznámého muže a zaměřil jsem na něj svůj pohled

pomalu jsem se procházel po ulici a jen tak jsem se poflakoval

''kdo je to ?''
řekl jsem si pro sebe a nadále jsem jej pozoroval

"kdo to je" špetl jsem si pro sebe a vyskočil jsem na budovu abych mněl vetší rozhled

jen jsem jej nadále sledoval

přestal jsem si všímat muže a šel jsem se projít
- přesun

"hmm je tu mrtvo jdu se projít" usmál jsem se *přesun kiri*

Už dlho som nevidel žiadneho zo svojich priateľov a to mi nerobilo dobre. Cítil som sa sám. Posadím sa na obrubník vedľa ulice a pozorujem ľudí, ktorí sa prechádzajú. Všetci pohromade ako priatelia.

Přišel jsem k Shushuya-saké baru a otevřel dveře. Radostně jsem vešel dovnitř, vybral jsem nám místo a rovnou i objednal.
"Dvakrát saké, prosím a ještě ramen, taktéž dvakrát" usmál jsem se na prodavačku"
"Hai, hned to bude." také se usmála a odešla.

"Tak... co tě přivádí do Konohy?" tato otázka už směřovala k Infimu. Stále jsem musel myslet na Mikomi a také jsem si vzpomněl na Shinjin*copak asi dělá* po krátkém zamyšlení jsem se zase otočil na Infiho.

Šla jsem po ulici. Tedy spíš se ploužila o berlích. Dělalo to - ťuk, ťuk, ťuk... Za chvíli jsem zahlédla známý saké bar. Udělalo se mi poněkud mdlo, když jsem si vzpomněla na svou včerejší opici.

"No... V podstaťe mě přestalo bavit se jen každej den potulovat po ulicích mé rodné vesnice na jihu Země ohně." Usmál jsem se. "V podstatě jsem chtěl dělat něco užitečnýho se svým životem."
[Sice je vidět, že mě moc neposlouchá, ale je pěkné si po dlouhé době s někým popovídat]
"Určitě tě zase někdy pozvu já!" Dodal jsem se smíchem.