Ulice Listové

First topic message reminder :

Hlavní ulice Konohagakure.
Zde naleznete: Shushuya- saké bar

Restaurace Yakiniku Kyu


Ichiraku Ramen


Dango obchod


Konohagakure park


Yamanaka květinářství

Flákam sa po ulici a uvažujem nad tým ako dlho som nevidel Mikomi. Kde asi je?

Posadím sa na lavičku a sedím tam. Zrazu počujem zvuk svojho žalúdka. "Chjoo, zasa..." Vstanem a prejdem k stánku s ramenom. "Jeden veľký šéfe!" Zavelím s úsmevom a čakám na ramen. Keď ho dostanem pustím sa doň.

vyskákal jsem na sochy kagu konohy a lehl jsem si na hlavu 3. hokage ...

Bezcílně jsem se potulovala ulicemi a neměla jak se říká - do čeho píchnout. Nebo kéž by aspoň kopnout. Tělo mě bolelo a přemýšlela jsem, jak na to zapomenout.

"Shushuya- saké bar?"

Posadila jsem se na zahrádku a plánovala se děsně opít. Ten cápek co mě obsluhoval na mě divně koukal. Nakukala jsem mu, že mi umřela tetička a on mi se soucitným pohledem přinesl saké. Začala jsem to do sebe lámat.

ze sochy jsem dohlédl na zahrádku kde byla Mikomi a pozoroval jsem jí
''asi si zašla dát nějaký džus po tom horkém dnu na osvěžení...''
zůstal jsem ležet na soše břichem a koukal jsem se na ní

Jak šel čas, zjistila jsem, že se na stole spíš válím, než abych u něj seděla. A to se říká, že lidi chlastají aby zapomněli. Nemůžu zapomenout. Možná díky těm modřinám, které stále zkurveně bolí. Možná proto, že se nemůžu zbavit dotěrného pocitu, že jsem touhle dobou mohla být už pod kytkama, nebo alespoň bez očí a můj klan třeba i na cestě do pekel.

viděl jsem jí jak se válí na stole
''asi to nebude džus''
pomalu jsem seskákal po sochách dolů a asi za 3 minuty jsem došel k ní ke stolu ... přisedl jsem si ke stolu
''perný den ?''
pověděl jsem

Zvedla jsem oči, které spíše než jako člena klanu Hyuuga připomínaly baseta.

"Jo. Zatraceně perný." vydechla jsem a lomila do sebe další saké.

jen jsem u ní seděl
''časem bude vše lepší''
pověděl jsem

"To si říkám pořád. Hele dej si taky něco, přece nebudeš sušit hubu. Zvu tě."

Moje uhlazené chování pomalu začalo být totam. Ve svých myšlenkách kolikrát používám neskutečné výrazy, ale jindy si zakládám na svém vyjadřování.

''já ani moc nepiji''
pousmál jsem se
''a proč pa se cítíš tak jak se cítíš ?''
otázal jsem se

"Proč? Hele mladej, znám tě pět minut a nejsem typ co se s problémy svěřuje, dokonce ani vlastní babičce na smrtelný posteeuleli..."

Cítila jsem, že se mi poněkud plete jazyk. No ještě tohle. Protřela jsem si oči a snažila se působit příčetně.

ta asi moc neumí pít ...
''pomůže ti to''
řekl jsem

"Heh... Asi to proložím čajem... fakt si nedáš ani čaj?" snažím se to zamluvit.

Ještě si můžu cestou domů nablít do vlasů a už mi opravdu jebne...

''nene, nic... to je v pohodě''
usmál jsem se

Usrkávala jsem čaj a začala zase racionálně uvažovat. Tedy v mezích možností. Možná bych tomu nezvyklému ninjovi z Kumo mohla říct co mě tak dožralo. Podle jeho málomluvnosti se dá usuzovat, že to není žádná slepičí prdelka.

Čučela jsem do stolu a prsty klouzala po šálku čaje.

pozoroval jsem její prsty kterými kroužila po šálku čaje a byl jsem zticha

''tak pověz co tě trápí''
řekl jsem klidným tichým avšak srozumitelným hlasem

Pohledem jsem stále nepřestávala sledovat ten šálek. Zajímavý. Velmi.

"Trápí mě, že jsem slabší než tenhle čajíček." řekla jsem, jako kdyby nebylo nic jednoduššího. Samotnou mě to překvapilo.

''ale to není pravda''
odvětil jsem

Podívala jsem se na něj stylem, jako bych ho chtěla zabít.

"Jak není pravda? Přestaňte mi už všichni kecat. Ten co mě unesl se mnou měl práce asi jako s pytlem brambor. Vytřel se mnou podlahu jako kdybych byla kus hadru, kdykoliv někoho vyzvu na souboj, dostanu klepec a to se ještě všichni hrozně strachují, jestli na mě nejdou moc tvrdě. Mám dost toho zacházení jako v bavlnce. Copak se můžu něco tahle naučit?!"

''takhle o sobě nemluv, ty máš předpoklady tomu být mezi nejlepšími ninji které tento svět zná... vím začátky jsou možná perné chápu to''
přisunul jsem se i s mou židlí k ní blíž
''i když se ti to ani možná neuvědomuješ máš v sobě krev jednoho z nejsilnějších klanů vůbec, a krom toho máš ... tak říkajíc co jsem slyšel ohnivou vůli konohy''
naklonil jsem se k ní
''vykládáš hlouposti sama to uvnitř víš''

Zmínka o klanu mi způsobila ještě hlubší depresi, pokud to ovšem bylo možné. Přesto mě na druhou stranu ta slova povzbudila.

"Díky Taiki. Právě kvůli klanu se chci stát S-ninjou."

Už dobre najedený vybehnem od stánku, zaplatil som ešte než som dojedol. Prebehnem som ulicou k jednej lavičke kde sa posadím. Po chvíľke si ľahnem a sledujem hviezdy na oblohe.