Ulice Listové

First topic message reminder :

Hlavní ulice Konohagakure.
Zde naleznete: Shushuya- saké bar

Restaurace Yakiniku Kyu


Ichiraku Ramen


Dango obchod


Konohagakure park


Yamanaka květinářství

Vošiel som dnu hneď za Yoko a zaviedol ju k jednému prázdnemu stolu. Pomohol som jej, aby sa posadila a tiež som sa posadil. "Myslím, že každá dedina má ninjov, na ktorých môže byť hrdá, Suna má napríklad Yoko." Usmial som sa a podal som jej jedálny lístok. "Vyber si čo len chceš, pozývam ťa."

Sedla jsem si na židličku a při zmíňce o Suně a mě mi zrůžověli tváře a snažila jsem se to zamaskovat úsměvem. "Hai máš pravdu, je všude moho skvělých Shinobi"
Vzala jsem si jídelníček a procházela jednotlivá jídla.
"Dám si ramen.." Chtěla jsem něco obyčejného. Usmála jsem se a ještě chvilku o jídlech přemýšlela. "Co si dáš ty?" Zeptala jsem se mile.

"To čo ty... teda tiež ramen." Usmial som sa a všímal si mimiku jej tváre.

Prechádzal som sa po dedine, z jednej ulice som šiel do druhej a tak ďalej. Usmieval som sa ľudí sem tam, ak som stretol niekoho staršieho tak som ho zdvorilo pozdravil. Musím si túto prehnitú dedinu poriadne skontrolovať, dostať sa z nej aj s telom Hyuugu nebude jednoduché. Bol som zamyslený, ale keď okolo mňa prechádzalo malé dieťa milo som sa usmial a ponúkol ho bonbónom, mal som ich viac, ešte zo svojej dediny.

rovnou z hlavní brány jsem přešel do ulic konohy, zde jsem si sedl u jedné hospůdky a peníze které jsem našel jsem investoval do studeného drinku který jsem si koupil. Seděl jsem tedy u stolu a pozoroval kolemjdoucí a při tom jsem pomalu popíjel drink

Dieťaťu som nakoniec dal tri bonbóny a šiel som ulicami hlbšie do dediny. Tak teraz nájsť oblasť kde žijú. Usmial som sa na ženu, ktorá vešala prádlo.
(Presun)

dnes je ale hezky
pověděl jsem si pro sebe a pokračoval jsem v pití drinku

byl jsem opřený o židly, můj drink byl již dávno do pitý a já byl téměř ztracen ve svých vlastních myšlenkách a nevnímal jsem co se děje okolo
další stereotypní den začíná být pomalu zamnou
pomyslel jsem si a když jsem si toto pomyslel měl jsem pocit vzteku a také trochu bezmocnosti jelikož jsem nevěděl co s tím dělat

Dlouho jsem se netoulala po střechách a tak jsem se to dnes rozhodla napravit. Skákala jsem z domu na dům a chvilku si připadala jak můj milovaný havran. Doufám, že brzy už budu létat doopravdy.

Posadila jsem se na kraj jedné poměrně stabilní střechy a sledovala lidi na ulici. Byla tu postava, kterou jsem neznala. Zahalená v černém plášti.

"Hmmm... velice podezřelé." zamumlám si pro sebe.

nadále jsem byl opřený o židly a byl jsem téměř uzavřen ve svích myšlenkách...
po chvíli jsem trochu zatřásl hlavou abych se z onoho uzamčení dostal
''přestávám mít kontakt s realitou''
zamumlal jsem si pro sebe

Vůbec neví že ho sleduju... šestý smysl na bodu mrazu...

Seskočila jsem na ulici a hodila u toho salto. Pár lidí se podivilo, ale je mi to celkem fuk. Přišla jsem k tomu povaleči a stála mu v zádech. Dva metry od něj.

Všimne si teď?

začal jsem mít nepříjemný pocit že mě někdo sleduje proto jsem se rozhlédl na střechy a po té jsem pomalu otočil hlavou a uviděl jsem zde nějakou dívku (Mikomi) to se kouká na mne ? chvíli jsem ji pozoroval ale po té jsem se raději vstal a při tom jsem ji stále sledoval

Tak ono si to všimlo. A ono to chce jít pryč. Pousmála jsem se té představě, že naháním vetřelce po Konoze. Snad to nehrozí. Ale co se dá dělat, prověřit to musím.

"Promiň, že otravuju, ale nevypadáš jako zdejší. Co tě přivádí do Konohy?"

chvíli jsem nic neodpovídal a díval jsem se na ní
''chtěl jsem poznat zdejší populární drinky, tak jsem jeden přišel vyzkoušet''
řekl jsem trošku změněným hlasem

Slyšela jsem za svůj život ledacos... ale tohle ještě ne...

"Drinky? Trochu zvláštní důvod pro tak dlouhou cestu. Není to spíš něco racionálnějšího? Třeba špehování?" dodám s přátelským úsměvem, i když se to k právě vyslovené větě vůbec nehodí.

''nikoli''
zamumlal jsem

Hyuuga Futoshi napsal:"To čo ty... teda tiež ramen." Usmial som sa a všímal si mimiku jej tváre.

Chvilku ještě nervózně koukám do jídelníčku, než se znovu pousměju a uklidním se.
"Futoshi? Kdy si se stal Jouninem?" Zeptám se mezitím, co čekáme na jídlo.

Sledoval som kútiky jej úst, keď sa pousmiala, no keď mi položila otázku zamyslel som sa. "Hmmm, jouninom? To bolo... myslím v 12... Prečo taká otázka?"

pomalu jsem si jí prohlížel a snažil jsem se změřit její síly

Aniž bych si to uvědomila, naskákaly mi kolem očí žilky, jak se byakugan hlásil o slovo. Ale málomluvnost toho chlápka v černém plášti, spolu s jeho podivným chováním... Nedalo se jinak.

"Snažíš se odhadnout jak jsem silná?" trochu jsem se ušklíbla.

"To je zvláštní, že bys neměl docela čisté svědomí?"

"Jen tak.. Zajímalo mě to.. " Řekla jsem a mile se pousmála. "Už ve 12-ti? Páni. To já tehdy ještě nebyla ani genin.." Ušklíbla jsem se nad svými začátky. S Futoshim jsem se nemohla měřit..

"Ale celkovo vek nepokladám za dôležitý... každý mocnie iným tempom." Obzrel som sa po miestnosti, či náhodou už nie je ten ramen. "Tak si asi šla na akadémiu neskôr, však?"

''kdo ví''
pověděl jsem a stále jsem se na ní díval

"Jak se vůbec jmenuješ a odkud jsi?" ptám se klidným tónem.

Nevypadá vůbec důvěryhodně, ale taky ho nemůžu jen tak pro nic za nic napadnout...

''to je tajné''
řekl jsem jsem jí