Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Měla jsem chuť, vrazit mu facku. Juukenovou XD
"To je dobré. Je to jejich práce, lepší než kdybys byl ve vězení." už jsem nevěděla, co víc říct. Do každé věty se mi podařilo vecpat utěšující slovo nebo starostlivý tón, ale chápala jsem, že to moc nepomůže.
"Když budeš myslet na Lizzy, všechno to překonáš."
A jestli její jméno zopakuji ještě jednou, skončím v léčebně pro psychicky choré...

(V pořádku XD )

Přikrčil jsem se ještě víc."Nechte mě prosím..." Slyzy mě tekli proudem. To, že tu stály bylo pro mě jako utrpení. Ty jejich masky...točili se dokola. Vypadali jako nějaké stvůry, které na mě vylézali a chtěli mě polapit. Já jsem se úplně zbláznil... Začal jsem se pohupovat sem a tam."Omlouvám se Lizz...mrzí mě to...kde si, kde si..."

"Klid, klid..."
Tak teď to přestanu opakovat, jinak dostanu do blázince jeho a ne sebe.
"Dojdu pro ni, hai? Dojdu pro ni a ona tu bude s tebou." ani jsem nevěděla, jak mě to napadlo.

Podíval jsem se na ni."Ne,ne...ona...bude nešťastná, ale..." Stiskl jsem si o něco víc hlavu."Prosím...přiveď ji..."

"Hai." vstala jsem a bez dalších slov zamířila pryč.
Nemělo smysl to odkládat, stejně jsem ještě musela požádat o povolení.

(Přesun)

Dál jsem jen seděl a pořád se rozhlížel kolem sebe. Hlava ne a ne přestat bolet.

Změnil jsem se na vrány a vyletěl oknem.

Stále jsem seděl opřený o zeď a kolena přitažený až k tělu, na kterých jsem měl položenou hlavu. Už jsem se trochu uklidnil, ale pořád jsem byl takový vyhrkaný. Pořád jsem se rozhlížel kolem sebe. Členové ANBU mě strašně znervozňovali...někdy jsem chytil do ruky železnou opěrku postele a chtěl ji vytrhnout a přetáhnout toho nejblíž a někam zmizet. Ale jen jak to zaregistrovali, připravili si do ruky zbraně a jen na se na mě výhružně zahleděli přes ty své masky. Děsili mě a já už jsem z nich šílel."Nechte mě být..." Zase jsem se začal pohupovat sem tam z obličejem zabořeným do noh.

V chodbách a pokojích byl slyšet klapot. Ten klapot byly mé sandále. Procházela jsem se chodbami nemocnice a ani nevěděla, proč tam vlastně jsem. Kolem mě létal pramínek chakry. Různě poletoval a já si opět pohrávala s shurikenem.

Ten klapot mě děsil. Při každém klepnutí jsem sebou cukl. Zacpal jsem si uši a snažil se to nevnímat."Nechte toho...ticho,ticho,ticho!!!" Zase jsem už byl rozrušený a rychle dýchal.

(Helééé neměj tu záchvat a připoj se radši zase do We are ¨)

( Njn xD...brácha tu teď moc není...hraju za něj a tuhle postavu znám, ale ty jeho ostatní xD...uvidíme...)

(Jééé xD no ta jeho postava se miluje s tou mojí a mě právě ve společenské místnosti chce někdo zabít xD)

(Tak to jo xD...už jsem napsal a radši bychom měli přestat tady spamovat Nemocnici v Konoze...když tak ti napíšu bráchův skype...on tu zítra zase bude a já zatím něco budu dělat xD)

Proběhli jsme přes recepci, protože jsem věděla, kde leží a nemusela jsem se ptát.
S mírným úsměvem jsem zaklepala, otevřela dveře, kývla na pozdrav.
"Vedu ti slíbenou návštěvu." ustoupila jsem, aby mohl spatřit Lizzy.

Nadzvedl jsem hlavu a můj ztrápený výraz se najednou změnil na překvapený a hned na to šťastný. Hned jsem, ale znervozněl, protože jsem věděl, že už to určitě ví a taky určitě není šťastná z toho, co ji provedl. Zesmutněl jsem.

Keď som uvidela Akihira na lôžku tak mnou trocha miklo.. neváhala som však a len som k nemu rýchlo pristúpila po čom som sa mu doslova vrhla okolo ramien a tak tuho som ho objala.. nemala som čo hovoriť.. slová tu teraz moc nehrali význam ^^ aspoň zatiaľ.

Byl jsem překvapený a šťastný zároveň, že ji zase mám u sebe, ale nevěděl jsem, jestli se mi to je zdá a nebo je to skutečnost. Myslel jsem, že se mnou v životě už nepromluví. Můj stav se trochu zlepšil a já se o něco uklidnil. Objetí jsem ji opětoval. Silně jsem se k ní přitiskl a užíval si její blízkosti.

Po chvíľke som sa od neho nasilu odtiahla.. pozerala som sa na neho takým nahnevaným pohľadom pri čom som mu vlepila takú poriadnu.. vzduchom chladenú facku.. To máš za to.. že si ma tam nechal v nevedomosti a ja som sa o teba musela strachovať! zavrčala som no po tom som mu len tou istou rukou pohladila miesto kde som mu vrazila.. a toto máš za to že si taký baka a že si sa zaľúbil do takej blbky ako som ja.. dodala som ešte a len som sa k nemu naklonila po čom som ho pobozkala..

Tu facku jsem vážně nečekal a hlava se mi málem otočila o 18O stupňů. Její pohled mluvil za všechno. Ale hned na to mě pohladila a dala krásný polibek. Byl jsem trochu mimo. Překvapený a trochu nechápavý zároveň, ale moc jsem na tom neuvažoval a polibek ji oplatil. Potom jsem se na chvíli odtáhl."Nejsi blbka...to jen já jsem hlupák a zmetek, který si tě nezaslouží..." Řekl jsem tichým, ale už normálním hlasem. Ta změna byla obrovská a i já sám se divil, kde se to najednou vzalo. Byl to veliký rozdíl mezi tím klukem, který před chvíli byl v skoro v psychickém zhroucení a tímto novým. Zadíval jsem se jí dlouze do očí a pohladil ji po tváři.

Sledovala jsem je s úsměvem než mi došlo, že už tam nemám, co dělat.
Potichu jsem se vytratila z nemocnice a šla svou cestou.
Když mě bude chtít vidět, ví, kde mě najde a bylo by ode mne neslušné je teď rušit. Navíc jsem chtěla vědět, jestli už Nawaki vyrazil. A pořádně si to promyslet.


(Přesun)

Hai.. si blb.. usmiala som sa takým rozkośným spôsobom po čom som sa k nemu znova natiahla a znova som ho pobozkala.. chýbal si mi.. keď si so mnou nebol.. popravde som nemala ďaleko od nervového zrútenia.. zaškerila som sa ospravedlňujúco a nechala som sa od neho hladiť po tvári.. konečne tu bol niekto kto ma rozmazloval ^^

Dál jsem ji hladil po tváři. Pomalu jsem ji zvedl a položil vedle sebe na postel. Pohladil jsem ji ve vlasech a dal ji další polibek. Pořád jsem se v jejich krásných kadeří hrál. Podíval jsem se na ANBU."To mě musíte pořád tak sledovat? Je to docela neslušné, když tu z někým jsem..." Řekl jsem docela troufale.

Nechala som zo sebou robiť čo sa mu len zachcelo takže som sa nebránila keď si ma položil vedľa seba.. bola som až príliš rozčarovaná a tak "happy" že som bola znova s ním že som si tých anbu ani nevšímala.. pritúlila som sa k nemu a nemienila som sa od neho tak skoro vzďalovať..

Tak jsem se k ní přitulil a nechal ji ať si leží, jak chce. Dál už jsem se o ANBU nezajímal a jen ji pořád hladil ve vlasech. Konečně jsem zase byl s ní, ale tížilo mě to, co se mnou teď bude. Raději jsem s tím Lizz netrápil a jen spokojeně ležel vedle ní.