Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

(Ehe proč se tolik lidí snaží zabít? Může mi to někdo vysvětlit? To je nějaká móda? XD)

Roka Hoozuki napsal:(Ehe proč se tolik lidí snaží zabít? Může mi to někdo vysvětlit? To je nějaká móda? XD)

[ja sa nesnazim ja som to vykonal ... jj svetova moda]

Rongu dotiahol telo Inuzuku pred nemocnicu zacal stekat a potom ked prenho sli sa on potom vytratil .

Vzali mě vyšetřili a dali na pokoj kde jsem byl v umělém spánku

S Lízou jsme vešli do Nemocnice. Šli jsme pořád rovně, do místnosti, kde se cvičili lékařští ninjové.
U okna ležela nádrž s rybama. Chytl jsem tři ryby a hodil je do kýble, pak jsem šel ke stolu, vytáhl svitek a položil na něj rybu.
"Takhle jsou pečetě." předvedl jsem je a přiložil ruce na rybu.
"Soustředíš čakru, přesně podle pokynů ve svitku a začneš rybu léčit. Pokud se ti ji povede probudit, tak začneme s dalším krokem učení."

Líza
vzala jsem rybu za ocas a bouchla s ní "vztávej nebo tě sním !"

Tohle bude těžké.
"Baka! Snaž se sakra! Nejsi jen kočka, nemám na tebe celej den."

"omlouvám se" začala jsem se soustředit a vypouštět chakru

Posadil jsem se na křeslo, které bylo poblíž.
"Tak ukaž, co v tobě je."

Líza
"četla jsem ten svitek celou noc musí to jít" soustředila jsem se tak jak nikdy před tím rozzářili se mi ruce zelenou chakrou a ta porád rostla jako by do takového krunýře

"Skvělé! Ještě ještě, zvládneš to!" povzbuzoval jsem ji.

po chváli začala ryba skákat já neváhala a proměnila se do své podoby a zakousla ji

"No skvělé." zasmál jsem se. Pak se ozvala podivná bolest v levé ruce.
Tiše jsem zasténal. zatočila se mi hlava, ale snažil jsem se tvářit, aby nic nešlo poznat.
"Já..jsem hned tady." zbledl jsem, udělal pečeť a zmizel.

Otevřel jsem vchodové dveře a došel až k recepci. Stála tam dívka a něco zapisovala.
"Zdravím, jdu se jen tak zběžně podívat, jestli to tu funguje," kupodivu jsem začal mít dobrou náladu, jako bych tu byl jako doma.
Z recepční se vyklubala mně známá tvář.
Ai
"Allii-sama! Ráda vás za vidím," zaculila jsem se na něj, jak jen to šlo, "tady je všechno při starém, žádné změny a ani akutní případy, kde bychom potřebovali vaši pomoc zde nejsou."
"Díky moc, Ai. Já zase půjdu, jsem rád, že se nemocnici vede," otočil jsem se a zamířil k východu, "měj se tu, Ai."
Mávl jsem rukou a opustil nemocnici.
Ai
"Na shledanou Allii-san, zase nás někdy navštivte!"

.Přesun.

Dobehol som sem zo Shijin , hned nato som uz bol dnu a doslova som im tam vyhlasil polach doktory tam nabehli ani poriadne nevedeli co sa deje ja som im tam predal Shijin .
Lebo som som nic nezmohol nevedel som ako inak jej pomoct , no iba som teraz videl ako si ju niekam braly ale mna uz tam pustit nechceli .

Prudila jsem se a okamžitě mě praštila do očí všudypřítomná bílá.
Tiše jsem zaklela, pokusila se vstát a místo toho spadla z postele.
S hrůzu jsem začala hledat své oblečení a slíbila si, že toho, kdo mě sem donesl uškrtím. A to minimálně. Z téhle bolesti nemám žádná zranění a těch pár popálenin nestojí za řeč. Oblékla jsem se a vyplížila až k východu, kde jsem našla Ryuujiho.
Zastavila jsem se a pozorovala ho s neutrálním výrazem. Moje oči ale jasně říkali, co si myslím. Tady už nejde o vraždu, ale o narušení míru a to jsem nemohla dopustit. A on se tak hnal za pomstou, že ublížil i mě...

Ked som ju videl bol som rad ze bola v poriadku .
No hned nato som sklopil hlavu lebo som vedel ze som to vsetko zavinil ja .
Lutoval som to no vedel som ze to nejake "prepac"nenapravi .
Ostal som ticho a v duchu som sa preklinal aj ked som si za to mohol sam .
Nemal som len tak podlahnut zlosti a nenavisti aj ked v tedy ma nieco take nenapadlo.

Zavřela jsem oči a vydechla.
Pak jsem se na něj znovu podívala a nemohla jsem si pomoct.
Ten výraz je prostě kawaii. Roztomilé...
Rty mi začaly cukat do mírného úsměvu.
"Zatracené baka!" zavrněla jsem spíš smířeně než naštvaně.
Usmívala jsem se.

Pozrel som smerom k nej a prekvapene som zaklipkal ocami .
Nevedel som preco sa usmieva skor som to nechapal .
"P-preco sa usmievas ?
Ty sa nehnevas ?"
Stale to znelo trochu smutnejsie .

"Etto..." prohrábla jsem si vlasy.
"Copak můžu být na něco tak roztomilého naštvaná?"
Tohle jsem si nemohla odpustit. Přátelsky jsem ho objala, pak se odtáhla a znovu usmála.
"Takže ne, nehněvám se."

Mozno by som bol radsej keby sa hnevala stale som bol na seba zly ze som ju zranil .
"A ako sa citis ?
Neboli ta nic ?"

"To nic. Je to spíš..." přemýšlela jsem.
"Že cítím bolest, ale nemám žádná fyzická zranění."
Ve skutečnosti je to mnohem horší, ale to mu říkat nemusím...

"Keby ... si nieco potrebovala tak povedz ."
Stale som mal sklopene usi a chvost uplne podel noh .
Ta pomsta mi nestoji za to aby som ublizil svojej jedinej kamaratke ... to radsej sa nanu vykaslem , ale ked ho vidim ... neviem sa ovladnut .
"Vazne sa teda nehnevas ?"

Musela jsem se nad jeho výrazem smát.
"Vlastně mě dost bolí oči. Z té bílé všude okolo. " ušklíbla jsem se.
"Takže pokud by ti to nevadilo... Mohli bysme už jít?"

"Ano kludne .... ani mne sa to tu vobec nepaci ... "
Mieril som k vychodu