Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Zamumlala jsem cosi na rozloučenou a vypadala zamyšleně, ale oči mi svítily.
"Co kdybysme pro začátek zkusili Atsugai spolu?"
To je sebevražda...
"Když to neudržím, bude mi stačit Kaiten a nic se mi nestane a tobě Fuuton vadit nemůže, protože tvojí chakru posiluje. Krom toho to pak Rongua budeme moci naučit rychleji... Možná..." ušklíbla jsem se.

"Jsem na tuhle misi opravdu zvědavá..."

Pokrčila jsem rameny.
"Zkoušet to až na misi by asi nebyl dobrý nápad..." zavrněla jsem tiše a ušklíbla se.
"Možná... Po misi? Já se už asi půjdu připravit, takže bysme to nemuseli stihnout... No, uvidíme se u brány."
Ještě jednou jsem zaktivovala Byakuugan a zamířila domů.
Něco jako hřeben a vodu potřebuju určitě... Konečně mise...
Ještě jednou jsem mávla na rozloučenou a zmizela v ulicích.

(Přesouvá se)

Odisiel som teda aj ja z Ronguom
(Presun)

Vylezla jsem z postele. Zamířila ke skříni a oblékla jsem si svoje věci. Vyšla jsem z pokoje a odešla jsem.

Vstoupil jsem do nemocnice.

"Kde je Shizuka?" Zeptal jsem se sestřičky.
..
"Už odešla Hokage-sama. Nevíme kam šla."
..
"Děkuji." otočil jsem se a pomalu odešel. Kam mohla jít?

Šel jsem do nemocnice, za taťkou. Teprve dneska jsem slyšel, co se mu stalo. Rychle jsem utíkal a nevšímal si lidí, co na mě řvali a vtrhl do pokoje.
"Ta-tati!?!" rychle jsem k němu přiskočil a podíval se na něj. V očích mi zaleskly slzy.
"Tati..prosím probuď se. Nechci přijít i o tebe!"

Otevřela jsem dveře pokoje a kývla na jednoho ze strážných.
Už jsem se chtěla omluvit za svůj pozdní příchod, když jsem spatřila někoho u Hokageho postele. Chtěla jsem ho okamžitě vyhodit, když jsem si všimla slz.
"V pořádku?" zeptala jsem se tiše a položila mu ruku na rameno.
Koho mi jen připomíná? A kdo to je?
"Mé jméno je Shijin Hyuuga. Patřím ke hlídce a... Ehmm... Nevím jestli je správné tu teď zůstávat."

"Táto..."
"Já jsem To-Tobiru. Senju.."
Hluboce jsem popotáhl a utřel si slzy.
"Pomstím tě, zabiju toho, kdo ti to udělal!" sebral jsem mu čelenku, kterou měl na nočním stolku a opatrně uvázal mu ji na čelo.

Mlčky jsem přišla do pokoje v závěsu za Shijin. Dívala jsem se na tu scénu před sebou. Bylo mi z toho smutno. I když jsem si to nechtěla přiznat, doufala jsem, že až se vrátíme z mise, bude už Hokage při vědomí. Bohužel nic... Klidně jsem dýchala aby mi z očí také nezačaly téct slzy. Ale cítila jsem se mizerně, i když to nebylo na první pohled vidět.

"Ne-neviděli jste tetu Naomi?" zeptal jsem se a odvrátil zrak od táty.

Při vzpomínce na Naomi jsem se pousmála.

"Dlouho jsem ji neviděla. Naposledy myslím... když se opalovala." pravila jsem s pohledem upřeným kamsi do stropu, mezitím co jsem přemýšlela.

"Kdo mu to udělal?" ukázal jsem na tátovo tělo.
"A díky."

Zamyslela jsem se, zda mu to mám vůbec říkat. Bude se chtít pomstít. A to není dobré.

"Ten kdo mu to udělal... sama o něm skoro nic nevím... Můžu tě ujistit, že toho má na svědomí mnoho a určitě nejsi jediný, kdo ho chce zničit. Vím jen, že je zatraceně rychlý."

"Tak to budu potřebovat dobrého učitele." uklonil jsem se ji a Shijin.
"Ještě něco, prosím, můžete mě někdo naučit Kuchiyose?"

On... on chce toho magora sejmout? Sebevrah... Hm, a já jsem byla o něco lepší?

"Kuchiyose umím já, takže ti ukážu postup, ale sehnat si smlouvu budeš muset potom sám. Žádnou bohužel nemám." řekla jsem omluvně.

"Ano, prosím!" poklekl jsem před ní a z očích mi začali téct opět slzy.
"Moje máma je mrtvá, zbývá mi jen táta.Jsem rád, že jsem ho našel, nechci ho znovu stratit!!"

Podívala jsem se na něj a v očích se mi mihnul obdiv.
"Bojoval jsi někdy s někým z Akatsuki?" zeptala jsem se a věnovala mu mírný úsměv.
Mám ráda šílené nápady...
"I když nevím, jestli tě toho my dvě můžeme hodně naučit. Techniky klanu umět nemůžeš..." pokrčila jsem rameny.
Ale přivolávání by nee-san mohla...
"Ale možná vím, kdo by ti mohl půjčit smlouvu na přivolávání psů..."

"Ne nebojoval. Bojoval jsem jen jednou a to při chuuninských zkouškách. Jinak mě trénovala matka Shouton, a párkrát i táta. Mokuton jsem asi nezdědil, ale já, slyšel jsem o hoře Myoboku." utřel jsem si slzy a stále se díval na podlahu.

"Buď rád." při vzpomínce na poslední misi jsem na chvíli ztuhla.
"Jsou až příliš silní. Ani s přivoláním na ně nebudeš stačit..." povzdechla jsem.
"A co třeba Shunshin no Jutsu? To umíš?" nadhodila jsem jedinou techniku, která mne napadla.

"Tahle hora... Slyšela jsem o ní a nejspíš bych tam i trefila, ale nejsem si jistá jak je to daleko."

Myoboku? Hora?

"Hm, nejsem si jistá, ale na nějaké hoře už někdo trénoval... a přivolával žáby pokud se nepletu." zapátrala jsem v paměti.

"Kuchiyose je maličkost, to se zvládne za pár dní... jen... jsou přivolaná zvířata poněkud... ehm... svá." vzpomněla jsem si na svůj první hrůzostrašný let.

"Jo vím, v Knihovně jsem četl příběh Odvážného ninji. Chci být jako Jiraiya-sama. Proto se chci nejdřív naučit Kuchiyose. Shunshin neumím." omluvně jsem se podíval na Shijin.
"Umím tři techniky Shoutonu, Ayatsuito no jutsu a Soushuriken."

"Výborně." usmála jsem se.
Alespoň budu užitečná.
"Myslím, že ten svitek ještě někde mám." zamyslela jsem se.
"Mám ráda šílené nápady." zopakovala jsem svou předchozí myšlenku nahlas.
"A pokud budeš chtít já tě můžu naučit ještě přivolávání vran a klon z vran." ušklíbla jsem se.

"Krystalové klony už umím díky. Jaké přivolávání vran myslíš? To můžu mít dva druhy Kuchiyose?" ohromeně jsem otevřel pusu.

"Není to technika přivolání jako taková. " rozhlédla jsem se po pokoji a pak to riskla.
"Sanzengarasu no Jutsu!" zavrněla jsem na rameni se objevila má malá vrána Hiiko a dvě další.

"Já jich dokážu přivolat dvě stovky, ale tady snad pro ukázku stačí tyhle tři." ušklíbla jsem se a vrány zmizely.