Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Vyskočil jsem do vzduchu a skočil na zdi, které obklopují nemocnici.

"Ty bastarde!!"

Zase! Sakra..ještě že vím, jak na to.

"Promiň Tsunade-sama." Otevřel jsem pusu a vylezl jsem ze své kůže. Jako had jsem se proplazil rychle celou Konohou.

"Ještě jsem neskončila!!!"Zařvala jsem a utíkala za ním.

Můj klon vešel do místnosti a šel k personálu.
"Dobrý den, máte tu jedy k sehnání? " Nasadil jsem divný výraz, jelikož jsem věděl že to je pěkně hloupá otázka.

Mladá hezká blonďatá slečna přišla k recepci.
Yokonari: "Dobrý den, ano, jedy tu máme.. Jaký přesně chcete?"
Napsal jsem na papír název jedu a podal jí papír.
"Ááá.. Hned to bude." Slečna se chvilku hrabala za ní v nějakých skříních a pak mi podala jed.
"Děkuji." Klon odešel.

"Ehm.." probudil jsem se a posadil.
To je..divný! Vyhrnul jsem tričko a podíval se na pečeť.
Kdo je tam?!
Sa..sanbi. zavřel jsem oči a ocitl se před klecí.
Předtím byl můj parťák žralok, a teď je to želva?
Máš snad nějaký problém?
Ne, jen mě to šokuje.
Otevřel jsem oči a ocitl se opět v nemocnici. "Musím jít, mám přece studenta." zvedl jsem se, oblékl a odešel.

Kloni i s malým chlapcem doskákali na příjem
První klon "Sestro,vedeme vám pacienta,rozkázal to Hokage"
Druhý klon "Je v něm bijuu" řekl druhý klon

Načež se seběhl zdravotnický personál a převzal mladíka.Kloni zmizeli

Bránil som sa, aby ma sestrička nechytila. Nemal som rád, keď sa o mňa niekto iný staral až moc prehnane. "A čo keď mám to bijuu alebo ako to voláte?! To som ako chorý? Prečo ste ma spravili chorým?"

Otvoril som okno na svojej izbe v nemocnici a postavil som sa do neho. "Nebudem tu trčať večne, čaká ma dobrodružstvo, VEĽKÁ CESTA!" Zasmial som sa a vyskočil som z okna. Ako som padal k zemi zachytil som sa konáru na strome a potom už len hladko dopadol na nohy na pevnú zem. "Neheee!" Rozpažil som ruky a rozutekal som sa do ulíc.
(presun)

Vešla jsem do nemocnice. Vždycky mi celkem naháněli strach ty bílé stěny všude kolem. A navíc vždycky jsem se tady děsně nudila, když si vzpomenu na nemocnici v Suně. Nedalo se to tam vydržet..
Zavřu oči a nadechnu se. Pak se vydám hledat recepci. Uvidím tam nějakou sestřičku. Rychle k ní dojdu.
"Etto.. Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli tady nemáte nějaké jedy"
Sestřička se na mě podívala podezřívavým pohledem.
"Máme, ale různé typy.. Posílá vás Hokage-sama?" Zeptala se.
Zakroutila jsem hlavou a nervózně přešlápla na místě. Musí se na mě koukat, jako na zločince?
"Potřebuji ho pro sebe.." Řekla jsem a sestřička jen zakroutila překpvaeně hlavou. Rukou mi naznačila ať jdu za ní.
Vešly jsme společně do velkého skladu, kde se všude nacházeli nejrůznější lahvičky s léky. Byli pečlivě poskládané do řad. Překvapeně jsem se rozhlížela. Bylo to mnohem větší než v Suně..
"Tady.." Řekla sestřička a vytáhla jednu z krabic v rohu. Bylo na ní napsáno "Nejúčinější jedy a protijedy.."
Vzala jsem si krabici a otevřela jsem jí. Prohlížela jsem si jednu lahvičku za druhou. Mračila jsem se.
"Vyznáte se v tom snad nějak?" Znovu po mě loupla tím podezřívavým pohledem.
"Ano, trochu ano.." Přikývla jsem a konečně jsem našla jed, který jsem potřebovala.
"Vezmu si tento, budete za to něco chtít?" zeptala jsem se mile.
Sestřička zakroutila hlavou a konečně se trošku pousmála.
"Ne, ale buďte s tím opatrná.." Poradila mi a já přikývla. Strčila jsem lahvičku do brašničky a pak jsem řekla "Arigato gozaimasu.." Usmála jsem se a hned poté jsem se otočila k odchodu.
(Přesun)

Přiběhl sem do nemocnice a přenechal shizuko v rukách lékařů lehl sem si na na židličky co tam měli sestřička mi dala deku a polštář a já spal a doufal že se shizuko nic nestane

Sestřičky mě dali do jednoho z pokojů. Stále jsem byla v bezvědomí.

Probrala jsem se v temné místnosti. Slyšela jsem jak někde kape voda. Trochu mi to lezlo na nervy pořád samí kap kap kap. Postavila jsem se. Předemnou byly mříže od klece. Přistoupila jsem k ní blíž. Ach ta zvědavost.
Uviděla jsem dvě oranřové oči, jak se na mě upřeně dívaly. Zavrčel.
"Kdo jsi?!"
Zorničky se mi roztáhly. Neodpověděla jsem.
"To nemohli vybrat někoho jiného, do kterého by mě zapečetili? Tos musela být ty...?" Dovtípila jsem se, že tím myslí můj zdravotní stav. Sklonila jsem hlavu.
"Máš hold smůlu. Prostě jsem to já a s tím se budeš muset smířit." Zařinčel klecí. Ustoupila jsem o krok dozadu. "Chci tě o něco požádat..." dívám se na Sokoua. "Můžeš přestat mi pořád stěžovat život? Už tak mám dost starostí a nepotřebuji, aby mě nějaká opice stále se snažila ovládnout!" vysypala jsem ze sebe. Zavrčel a stáhl se zpátky do temnoty své klece.

Přišel Shizuko do pokeje sedl si k ní a dal ji pusu na čelo a řekl ji´Asi mně neslyšíš ale milujutě´

Už jsem ho neviděla. Hm... Snad jsem to ještě víc nezhoršila. pomyslela jsem si. Rozhlédla jsem se více po prostoru. Chtěla jsem se od tam tud dostad. Ale netušila jsem jak. Zavřela jsem oči. Znovu jsem je otevřela, ale pořád jsem byla na tom samém místě. Přemýšlela jsem, jak mám zmizet.
Napadla mě ještě jedna možnost. Přiložila jsem si ukazováček a prostředníček na čelo a začala vypuštět čakru.

Nepamatuji si, co se dělo pak.Vzpomínám si jen jak jsem cítila, že ležím na něčem měkkém a občas se kolem mě nškdo pohl.
Tělo jsem měla těžké a ztuhlé. Víčka těžká, tak jsem se je nepokoušela otevřít. Chvíli jsem ležela.
Když mě to přestalo bavit, snažila jsem se pohnout prsty. Trochu jsem jimi pohnula a mě to připadalo, jako bych si je zlomila. Každý pohyb mě bolel.
Otevřela jsem oči. Viděla jsem rozmazaně. Zamrkala jsem, abych poznala kde jsem. Viděla jsem bílý strop.
Zabolela mě hlava, tak jsem pravou ruku pomalu zvedla a přiložila jsem si ji k hlavě. Ztěžka jsem dýchala.

Vešla jsem do nemocnice. Zmocnil se mě nepříjemný pocit. Bílé zdi, bílé pláště... a... v neposlední řadě studené kovové nástroje, různé hadičky, které vám lékaři rádi strkají do všech možných otvorů.... Z neveselých myšlenek mě dostala až žena na recepci.

"Tak koho hledáte slečno?"

"Aj. Pardon. Měla by tu být nějaká Shizuka Yoru..."

Po chvíli jsem odkázaná na správné místo. Trvá mi než se zorientuju v patrech a odděleních, ale nakonec se povedlo. Zaklepu na dveře pokoje a čekám na vyzvání.

Podívám se na dveře. "Dále." zachraptím. Odkašlu si. "Dále." Čekám, kdo vejde. Podívám se na Tasua a usměju se. (pokud tam ještě je, ale nenapsal, že odešel)

Otevřela jsem dveře, potěšená tím, že Shizuka není v bezvědomí.

"Ahoj, tak jak se dnes daří?" usměju se na ni a jdu blíž.

"Docela umíš nahnat člověku strach." neodpustím si naoko rýpnout ale uchechtnu se.

"Ahoj." usmála jsem se. "No jo mohla bych dostat zlatou medaili, co?" S námahou jsem se posadila na posteli. Odkašlala jsem si.

"Teď už fakt chápu proč je s námi v týmu Yuu. Ale nic si z toho nedělej. Taky nemám dvakrát šťastný období co se úrazů týče." odmlčím se a pokračuju.

"Vypadá to, že nějakej čas se té Hyuugy nemusíme bát. Dokáže být dost vlezlá a problematická." povzdechnu si skoro tragicky.

"Yuu je moje osobní ochránka...." posmmutněla jsem. Kéž by to bylo jen období.
"Myslíš Naomi? Je senseiem Reiny. Nebo spíš byla." vzpomenu si na ten menší incident u jezera. (nevím jestli to tam bylo nebo na cestě )

Vylezl sem z koutu místnosti ´Doufám že ti je už líp Shizuko bál sem se o tebe´můj strach my šel vidět na obličeji

"Reina? Tak s tou jsem ještě neměla tu čest... A jestli bylo tohle její sensei, tak snad radši ani mít nechci."

Bože můj, copak těch podivných existencí není nikde konec?

"No, nebudem mluvit jen o nepříjemných věcech. Nechybí ti tu něco? Vím že nemocniční strava a zásoba oduševnělých časopisů je něco strašného. Nechceš něco přinést?"