Brána Sunagakure

Vykřikla jsem leknutím, vyhrkli mi slzy a já jsem utekla pryč.

Aj po niekoľkých hodinách som ležal v piesku pri čom Kin a Rin ležani niekde pri mne.. stále som ostal v tej polohe akou som tam skolaboval..bol som však už hore, teda.. mal som pootvorené oči, hrozne ma pálilo hrdlo páč som v podstate ležal v úplnom suchu a na priamom slnku ktoré už však pomaly zapadalo, nemienil som však vstať.. po tom čo mnou znova vírili spomienky som ani nevedel či mám nejaký dôvod .. skúšať sa postaviť, mal som chuť prepadnúť sa niekde pod piesok a ostať tu navždy, koho by takéto myšlienky nenapadali, keď nemal žiadny cieľ.. ani podobne..

Presiel som branou. "Pozrem sa co sa tu deje"

Dorazila jsem do pouště. Příjemný večerní vánek mě chladil po tvářích a nohy se mi bořily do hřejivého jemného písku. Z dálky jsem matně viděla siluetu Suny. Takže PiliKka ji už postavila.. Dobrá práce, Pili.. Široce jsem se usmála a pozorovala tu nádhernou vesnici. Dívala jsem se
na to, jak se písek krásně třpytil v měsíčním svitu, na velké hradby a mosaznou bránu, ke které jsem se čím dál tím více přibližovala. Zastavila jsem se těsně u ní. Znovu stojí a krásnější než kdy dřív.. Suna.. I s tou myšlenkou jsem kývla na stráže a pak prošla dovnitř, abych se kochala dál. I když jsem mířila jen k jedinému místu a to - domů, tedy aspoń tam, kde by měl nový domov být.
Stejně jako písek přežije spoustu let, spoustu obtíží, stejně tak i Země Vzduchu a Suna tu budou vždy, přes všechny překážky.. Protože i hradby zničené vesnice.. Se jednou znovu vztyčí, aby ochránily to, co je opravdu důležité.. Znovu jsem se usmála. Už moc přemýšlíš, Yo.. Pak už jsem mířila dál.
(Přesun)

(presun)

Dorazil som sem aj z Rokou .
Prešli sme cez bránu nemali by byť nejaké problémi s tým žeby nás nemali pustiť .
(presun aj Roka .)

Doletěli jsme na drakovi k bráně. Seskočili jsme na zem a nechala jsem ho zmizet. Bez problémů jsme prošli branou do ulic. (přesun)

tak du se provjetrat Jiuukan ninjutsu.
(presun)

Dorazila jsem před bránu a prošla skrz ní pryč z vesnice. Ještě jsem zkontrolovala, jestli mám vše u sebe, sotva znatelně kývla na stráže a hlídky u brány a pak se vydala pryč - směr Iwagakure.
(Přesun)

Všichni 3(Hitomi,Carmack,Yoko)jsme dorazili k bráně,Yoko se pozdravila se strážnými a Já s Cormackem jsme odevzdali strážím zbraně.''Sunagakure je celkem pěkná vesnice'' pomyslel jsem si a pohlédl jsem na Cormacka.Ten se kupodivu vyjimečně díval jinam než..........no to je jedno.Prošli jsme branou.

Při odevzdávání zbraní jsem si řekl pro sebe.. "No co, stejně k boji zbraně nepotřebuju" a koukal jsem na Hitomiho. Potom jsem se zase otočil na Yoko a dal jí přednost v procházení branou.. utřel jsem si čelo.. přece jen jsme byli uprostřed pouště a nebylo tu zrovna chladno.. "Máte to tu fajn.." řekl jsem. "I když na můj vkus trochu horko.. v Iwě nám fouká příjemnej vánek.." usmál jsem se a následoval Yoko skrz bránu.

Přišli jsme spolu s Hitomim ke strážní bráně. Šli jsme si vyzvednout naše zbraně. I když většinu nám stejně nechali. Kouknul jsem se na jednoho ze stráží a řekl jsem: "Od teď.. jsme spojenci, takže se tu mějte dobře".. Prošel jsem bránou a jakmile ji zavřeli otočil jsem se na ni a řekl jsem: "Budeš mi chybět".. a spolu s Hitomim jsme se vydali do Iwy.

Prišiel som pred vstupnu halu mojou výhodou bolo breblesknitue ktoré som použil ináč dohvie kedy by som sa tu ukázal.
Pri bráne ma zachytili strážci videli na mojom oblečeni že som z Kumokagure.
Vysvetlil som im že mám doležilu správu pre Kazekage kedže ma nič iné nenapadlo.
Jejich podmienkami bolo odovzdať všetky zbrane čo nebol problém ako pti tej inej časti zeme kde nás chceli priputať.
Bez nejakého hovorenia som im odovzdal zbrane a vyrazil som vpred.

Došel jsem před bránu, opřel se o stěnu poblíž a čekal, až dorazí Kisuke. ANBU masku jsem nechal v kapse, nepotřebuji ji. Prozatím.

Přiletěl jsem na jílovém ptákovi k branám Sunagakure.Hm?Není tu ten Jinchuuriki?Ta co se mnou bojovala?Usmál jsem se a podíval se na ruce.Hmm připravené.Přiletěl jsem ke strážní věži,kdetá byla dost vysoko nad vesnicí.Už si mě dávno mohly všimnout..Hmm,jenom hlídky?Vhodil jsem šest malých ptáčků na okraje kamenné věže a zakryl jejich chakru,tak aby to nemohl vidět žádný sensibil ani s Byakuganem(vlastní technika).Až byli u okraj,tak jsem dal ruce k sobě.''Katsu!''Kameny seshora zasypaly průchod dole i se strážnými.Un,byla blbost sem lětet,navíc když jsem na sebe teď upozornil..Nemám důvod se tady dál zdržovat.Ptákovi se objevily další dvě křídla a v rychlosti jsem se přesunul(přesun)

Konečně jsme bráně Suny byli na dohled. Už po několikáté jsem Daie zastavila, abych Niji dala napít a vlkým kapesníčkem jí otřela obličej, zatímco se Niji sladce šklebila.
,,Myslím, že na tom písku se dá klidně usmažit volské oko." zamrkala jsem do sluníčka, přičemž jsem si oči chránila hřbetem ruky.

Stál jsem jako velbloud na sahaře. "Vedroooooo!!" chtěl jsem se zbláznit a zakousnout se do nejbližšího stromu, abych mohl fingovat suchou větev, jenže v nejbližších sta kilometrech byli akorát kaktusy a to jsem nechtěl riskovat. "Já chci sakra klimošku!!"

Tentokrát jsem si Niji vzala do rukou já. Daiovi jsem podala láhev s vodou, kterou jsem tak trochu nechala zmrznout. Utvořily se uvnitř kusy ledu.
,,Mělo by to být víc studený." pousmála jsem se. U brány nás zastavili stráže.
,,Jsme u Kazekage-sama očekáváni." vysvětlila jsem jim. Naštěstí jsou to hodní muži, kteří postřehli znak Kiri a Kage plášť, který jsem musela mít na sobě, i když jsem ho ze sebe chtěla strhat a obléknout se do plavek. Nechali nás jít. Nezvyklé..Přesný opak mé podstaty.. Znovu jsem Niji otřela vlhkým kapesníčkem a vkročila do víru dění v ulicích.

Místo pití jsem se lahví polil a vydechl. Bu´d jsme měl halušky z toho sluníčka, nebo jsme opravdu viděl jak se ze mě vypařuje voda. Fatamorgana! "Honem, už chci být ve stínu a Niji musí umřít!" zavyl jsem a otřel si čelo.

Pomalu jsem došel sem. Stále vypadám takhle.

Ohlásil jsem se hlídačům, vymyslel jsem si, že jsem posel z Konohy, ukázal jsem jim i čelenku, tak mě pustili dál.

S důvěryhodně sfalšovanými papíry a v Henge jsem se vydal přes kontrolu u brány k domu rodiny Akasuna.
Snad tak ještě bydlí..

Dotrajdal jsem k branám Suny a pozdravil stráž. Zprvu jsem se rozmýšlel, kam dřív vyrazit, abych vyhledal Yoko.
Časem jsem prošel celé město, až mi zbylo posledních pár míst. Vydal jsem se do tréninkových prostor.
.Přesun.

Dorazila jsem před bránu a vyvolala písečnou holubici, připevnila jsem jí vzkaz na nožičku a nechala ji odletět. Načež jsem se opřela o stěnu. "Tak se na vás podíváme.." Spojila jsem ruce k sobě v jednoduchou pečeť. "Daisan no Me"

Přede mnou se zjevilo obrovské oko, zavřela jsem oči a poslala ho vysoko nad poušť, abych pozorovala celý průběh. Holubice mezitím měla dorazit na určené místo. Můžeme začít..

Zdá se, že chunninky jsou mimo. Budu je pak muset dopravit do nemocnice, asi i s Shirem a Tascherem. Hmm, uvidíme, jek se nakonec rozhodnou.. Daisan no Me jsem neodvolávala, stále bylo blízko chlapců a oba je dál pozorovalo.

dorazil jsme k hlavni brane... ( )