Brána Sunagakure

Doběhl jsem k bráně, vzal si zpět svoje zbraně a zamířil do Iwy. (přesun)

Přišel jsem před bránu


a potichu jsem řekl:


Asi bych se měl vrátit nechci Kazekage sama nějakej strach nachytit zase
a tak jsem šel do nemocnice.

kopie se zastavila před bránou
"Tak jo jdeme na to." spojila ruce a změnila podobu na jounina ze Země železa

šla jsem do tréninkových prostorů (přesun)

"Tak jo, jsme tady..:Sladký..domov." řekl jsem a vyplivl písek.

"Kureto.pomoc.." podíval jsem se na něj s úpěnlivým výrazem.
Kdybys tak věděl, s čím potřebuju..pomoc..

Lehce úchylný pohled mi zůstal celou cestu do Suny, jelikož jsem měl krásný výhled. Jakmile se na mě Sasori zahleděl, měl jsem co dělat abych se tvářil příčetně. Jen co jsem slyšel, že mě žádá o pomoc, začal jsem si dělat starosti.

"Hmm... copak se děje? Není vám dobře?" se zájmem jsem si ho prohlížel. Přistoupil jsem k němu blíž a zkoumavě ho pozoroval. Připadal jsem si jako blbec.

"Tady vám něco trčí, víte o tom?" pousmál jsem se a přejel mu po vlasech, které mu vítr neposlušně rozcuchal.

"Ne, je mi skvěle, jen..Suna." pohlédl jsem na písečné ulice a pak se zahleděl do očí Kurety.
"Hmmm.." přejel jsem si rukou po vlasech a přiblížil se k němu.
Moje ruka už mířila k jeho pasu, s tužbou si jej přitisknout blíž k tělu, ale nakonec jsem odolal. Ruku jsem spustil, ale mírně jsem se obličejem přiblížil k jeho a velice jemně jej kousl do špičky nosu.
"Radši půjdeme." uchylně jsem se usmál.

Zůstal jsem stát jako opařený... Po tom co udělal... pořád jsem tomu nějak nemohl uvěřit. On je... naprosto zvrácený. Z hluboka jsem se nadechl a zase vydechl abych se uklidnil. Byl jsem rád, že v tom šeru není vidět jak se červenám.

"H... hai, půjdeme, jak si přejete." vyblekotal jsem ze sebe. Docela mě to vyděsilo ale o to víc rozrajcovalo. Cítil jsem, že se trochu třesu, ale zimou to nebylo.

Hmmm, právě tu úchylnost na něm žeru...

(Zkazili jste mi Sasoriho v anime byl tak cool a tady z něj děláte geje )

Těžce cool je pořád, závidíš, že je Sasori můj xD A navíc někdo s takovým vzhledem nemůže být hetero xD

V dáli se začala objevovat moje silueta. Přibližoval jsem se k branám. Opět je tak neuvěřitelné dusno, po čase bych si ale asi zvykl.
"A ten písek všude kolem," povzdychl jsem si tiše a zastavil se.
Pozdravil jsem stráže a vešel do Suny.

Došel jsem k branám sunagakure a nahlásil se u stráží. Poté jsem se vydal do ulic.
hm, v noci je tu opravdu zima, jsem zvědav na odpoledne.

Opouštěl jsem Sunu. Rozloučil se se strážemi a vyrazil zpět do Konohy. Naposledy jsem se otočil, při pohledu na tu vesnici se mi v hlavě honilo několik věcí, jako mi to často dělává.

(přesun)

Použil som Henge a premenil sa na Obyčajného robotníka.
KUshine som povedal nech ostane niekde skovaná.
NAhlásil som sa pri bráne a stráže ma vpustili dnu.
(presun)

Šiel som okolo brány znova.
"Musím íst ešte niečo do lesa zaraidit."
Stráž:Ale nebehajte tadeto stále.
"Prepáčte."
(presun aj s Kushinou ktorá ma čakala na začiatku lesa)

Prošla jsem branou, kývla na stráže a vyšla před vesnici do pouště. Chladně, klidně jsem se dívala před sebe. Měla jsem už jen jediný úkol...

Pomalu jsem šel tam kde na mě bude čekat určitě smrt.(přesun)

Prošla jsem bránou Suny a zastavila se u dveří.
,,Shichidaime Mizukage." nahlásila jsem jim a usmála se. Kývli a pustili mě dál. S falešným úsměvem jsem se vydala do ulic vesnice.

Po několikerém zabloudění jsem se před bránu přece jen dostala. Stráže se mě na nic neptali, podle všeho mě poznali, což jsem se pře nynější vzhled divila. Nicméně mi to bylo jedno. Zamířila jsem do pouští a přes ni zpátk do své vesnice. Doufala jsem, že se cestou třeba uklidním. Přinejhorším se někde složím, pomyslela jsem si trpce a pokračovala v (ne)chůzi dál.

Udělal jsem ptáčka a letěl jsem do Konohy přes poušť.(přesun)

Vyrazili jsme do Kirigakure.(přesun)

Jdu za nimi.Ruka už mě nebolela a měl jsem jí pomalu umělou protože toho už hodně prodělala dokonce jsem neměl i obvaz na ruce.(přesun)

Pošlu ptáčka,že by si měla pospíšít.

Čekám na Hitomi.

Pomalejším krokem došla k bráně.
,,Gomene, můj zdravotní stav mi rychleji nedovoluje jít." pousmála jsem se. ,,A musela jsem se rozloučit." ohledla jsem se zpátky a usmála se. Drž se, Yo a hodně štěstí..

I s tou rukou jsem udělal ptáčka nasedl na něj a podal Hitomi ruku aby šla na něj také.

Pojďte nesmíte se namáhat a ještě k tomu je dohoníme