Brána Sunagakure

Katana mi vzala takřka všechnu chakru,a já se sesunul na kolena.Pak jsem co nejrychleji vstal a porozhlédl se na Sunu.Vypadala už jako vesnice...Usmál jsem se a opřel se o zeď,přičemž jsem zavřel oči...

Neutrálnym tónom som si prezeral dielo PiliKKy.. keď sa obnovila celá dedina tak ma až striaslo.. s časti aj nepríjemným spôsobom.. po tom som si tie dve hrdličky premeral.. pohľad mi však padol na nejaké malé šesťročné škvrňa s modrými vlasmi.. v momente keď som ju zazrel tak mnou hrklo.. v očiach som mal až vyplašený výraz a mierne mi striaslo rukou, vyzeralo to ako keby som sa tej malej bál.. nebol som schopný pohybu..

Stáhla jsem ruce a otevřela oči. Vesnice už byla takřka hotová. Otočila jsem se na vesničany stojící kolem a přikázala, aby dále pokračovali v opravách a dostavbě vesnice. Potom jsem pomocí holubů rozeslala vzkazy k Anbu, aby se také zapojily a většinu svých ninjů a loutkařů poslala na stejné místo.
Sama jsem měla už dost. Stěží jsem chodila. Došoupala jsem se k Akimu a políbila ho na tvář. "Děkuju..." na víc jsem se nezmohla. Opřela jsem se o ze´d vedle něj a zhluboka dýchala.

Dívala jsem se na novou vesnici a pak na maminku a Akiho a přišlo mi to náramně vtipné, jak oba úplně bílý dýchají u zdi xD. Ušklíbla jsem se. Potom jsem si všimla, že se na mě dívá nějaký muž. Obrátila jsem k němu. "Ahoj!" pousmála jsem se a zamávala mu. "Teda, dobrý den!" zavrtěla jsem popleteně hlavou.

Otevřel jsem oči a usmál se.''Pojďme do...''Nad tímhle slovem jsem se chvilku zarazil..''Domů,i když nevím kde to je..''Usmál jsem se a vzal ji do náručí,směřujíc někam do nově postavené vesnice..(přesun).

Usmála jsem se a zavrtala se mu do náuče. "Dvě ulice doprava a potom rovně..." zamumlala jsem a skoro mu usnula v rukách.

Keď na mňa prehovorila tak som mierne zbledol páč som si uvedomil že si ma všimla.. len som spravil krok do zadu no Kin a ani Rin som z rúk stále nespúšťal.. ba to vyzeralo že som si ich k sebe viac pritiskol.. nezmohol som sa ani na slovo, bolo až divné ako reagujem na nejaké deti jej veku no .. malo to svoj dôvod..

"Jé, vás jsem si vůbec nevšimla!" usmála jsem se, reagovala jsem na dvě dívky v jeho náručí. "Jsem Amayo!" natáhla jsem k nim ruku a udělala krok k němu.

Keď ku mne spravila krok len som spravil ďalší do zadu.. bábkam len tak mimovolne bez toho že by som vedel čo robím vyrazili čepeľe z rúk a lakťov čím ma trocha dorezali no .. ani som si to nevšimol e..eh.. p..p..prosím.. nem..nemala by si ísť.. za.. r..rodičmi ? vykoktal som zo seba pri čom som si stále držal odstup aspoň jeden aj pol až dva metre..

Když z dívčích rukou vylétli čepele lekla jsem se a automaticky aktivovala sharingan. "Ony-ony jsou... loutky?!" dívala jsem se na dvě skoro živé bytosti. Stačilo by, aby dýchali... "Nechceš si s nimi hrát v mém domečku?!" usmála jsem se mile, trochu naivně.

O..o.. oni sú.. živé! .. zakrićal som na ňu pri čom som začal trocha hlasnejšie dýchať.. oni sú.. musia byť.. moje nee-chan, musia byť živé .. opakoval som mierne podráždene pri čom som obe bábky otočili k Amayo hlavu.. ovládal som ich už podvedome.. celý rok som v podstate strávil len s nimi a tak boli pre mňa viac než.. bábky..

Vyděšeně jsem na něj zírala. "H-hai..." pípla jsem tiše. "Jen.. jen jsem si s nimi chtěla hrát..." třásl se mi hlas, stejně jako spodní ret. Bála jsem se, ale zároveń se mi ty dvě holčičky strašně líbili.

N...nee-chan.. zamumlal som pri čom som pohľad uprel na čiernovlásku ktorú som už pustil na zem a ona iba stála pri mne, čepele znova zasunula a na chvíľu sme sa na seba obaja "pozreli".. samozrejme som to robil všetko ja.. no niekedy som bol doslova ako blázon.. hlavne čo sa jednalo týchto dvoch bábok.. normálne to vyzeralo ako keby som sa s ňou rozprával..

Vystrašeně jsem se na něj dívala. Pak jsem ale... pochopila. Udělala jsem k němu krok. "To jsou vaše.. sestřičky? Jsou opravdu krásné... ahoj..." zkusila tiše a mile.

Pozrel som sa na Amayo takým mierne bolestným pohĺadom no len som rozkmital prsty a bábky sa začali hýbať.. neriadil som ich ani tak ja, teda riadil ale, dalo sa povedať že ma ovládali ich spomienky, teda moje spomienky na nich, na ich smiech, na to ako sa s inými deťmi hrávali na ihrisku.. čiernovláska len pricupkala k Amayo a žiarivo sa na ňu usmiala.. mala normaĺne zuby, aj jazyk či podobne páč som na nich už niekoľko rokov používal henge no takým mierne iným spôsobom.. Aoj.. ja som Rin.. zaškerila sa pri čom pribehla aj druhá bielovlásla.. a ja Kin.. dodala po čom sa obe tak zborovo nadýchli.. aaaako sa voláš Chiibi-chan? zakřenili sa.. ja som si len sadol na zemi, kolená som dal k sebe a v tvári som mal až taký neprítomný pohľad.. ako keby som tu ani nebol..

Zamrkala jsem. Tolik jsem toho nečekala. "Ehmmmm já.. já jsem Amayo... Akasuna no Amayo... nikdy jsem vás tu neviděla!" usmála jsem se na loutky. I když jsme byla malé dítě, chápala jsem, že tady něco nehraje!

Heem teší nás Amayo-chaan.. povedali zborovo pri čom ju každá chytila za ruku z jednej strany.. uuhm nechceš sa hrať Amayo-chan?.. spýtala sa Rin a Kin na Rin len mierne prskla.. Riin-baka! aj ja sa chcem hrať.. zavrčala na ňu takým detským hláskom pri čom sa len pozrela na Amayo.. uuhm.. nechceš sa hrať radšej so mnou?.. .. spýtala sa Kin no Rin si len odkašľala.. uuhm nechcela by si sa hrať s nami? ozvali sa nakoniec pri čom sa zrovna rozžiarili ..ako nejaké slniečka.. ja som tam len tak kľačal.. hlavou som sa opieral o kolená a sledoval som to, teda, oči sa mi vôbec nemyhali.. mal som v nich tak prázdno..

"H-hai.. můžeme si hrát s mým domečkem pro panenky!" usmála jsem se. "Ale můj domeček pro panenky byl v tom původním domě... a ten tu není..." začala se mi třást brada. "Moje panenky..."

Obe sa na ňu tak divne zahľadely po čom sa však tak povzbudzujúco usmiali a objali ju, ich pokožka aj bola cítiť ako ľudská.. Amayoo-chaan, nájdeme ti iné panenky.. alebo vyrobíme !! ozvala sa Kin a Rin len začala vrúcne prikivovať len aby sa Ayamo nerozplakala.. teda aspoň im to tak očividne pripadalo..

Popotáhla jsem. "Vážně?!" kuńkla jsem.

Haai hai.. Nii-chan vie vyrábať sugoooi bábiky.. zasmiali sa obe po čom len ukázali na mňa.. ja som bol stále ako bez života.. len som svôj až "zombícky" pohľad mierne zodvihol na Ayamo..

"Aha... a jak se jmenuje váš bráška?!" optala jsem se a podívala se na něj.

Artemis.. haai hai Artemis. .zasmiali sa obe .. a .a..ako tá bohyňa lovu.. zaškerila sa Rin pri čom si očividne to slovo bohyŇA dosť užívala.. druhá sa len začala smiať a obe sa na mňa pozreli s takým milým úškrnom..

Nervózně jsem se zasmála, oči nespouštěla z muže. "Ehmmm dobrý den!" mávla jsem na něj.

V mojej hlave sa zrovna odohrávali spomienky.. bolo to pred niekoľkými rokmi a podobná situácia.. v tom sa však obraz zmenil, na môjho otca a ich zkrvavené bezduché telá ktorá sa na mňa vrhli s úmyslom zabyť.. v momente sa RIn a KIn chytili zasrdcia, začali krićať a stonať.. mne sa pri tej spomienke tiež skrivil výraz do takého bolestného..v rýchlosti som pravou rukou vyštartoval k tomu svojmu vďaka čomu sa Rin strhla k zemi.. pomaly ale isto som spadol aj ja.. bol som divný. .dalo by sa poveadť blázon. .a teraz ma to priviedlo do menšieho bezvedomia..