Brána Sunagakure

Přes sto ninjů doběhlo příímo do obrovského kráteru, který tu zbyl po zničení Sunagakure.

Velitel

Spoiler:

: Rozdělíme se! Četa A půjde odhazovat trosky! Četa B půjde likvidovat mrtvé. Četa C zlikviduje odházené trosky. Četa D a Četa E poté začnou renovovat vesnici! Běžte!

Všichni se pustili do práce. Velitel zatím došel k řece, kde viděl jednoho ninju.
Podejte svou totožnost!!! Zavelel a čekal na odpověď.

Ja si plavam a zrazu zacujem nejake mrmlanie nejakeho ninju , zlaknem sa a hned vyskocim z vody
Hm ehm totoznost ?
zamrmlal som si a dodal som
Volam sa Kami Barairo som Genin zo Suny , prisli sme sem z mojou kamaratkou Nanami a jej sestrou Rinou tiez geninkami, aby sme pomohli opravit nas domov.
Som rychlo povedal na jeden dych

Velitel: Dobrá tedy. Tak se laskavě dejte do práce. Můžete začít likvidovat mrtvá těla! Zařval jsem na to dítě a došel až ke stanu. Vstáávat!!!! Okamžitě pojďte pomáhat!

Četa B - Inogotoshi Habi (Identifikátor těl) Utakata Horu...Hohoshi Miya... Tomoko Keiko a Riku.... Sahayashi Hikaru...

Četa D - Munakuri Ganta (Hlavní stavitel) Takže mládeži..Jako první postavíme hřbitov, abychom měli kam dát těla. Takže rychle rychle, hlínu, všechny kamenopísaře a podobné lidi. Jedem jedem!

Četa A - Miboshi Aoi (velitelka čety A) Tady je poslední hromada trosek, všichni sem. Až to doděláme, pomůžeme Četě D a E se stavěním vesnice!

Četa E - Akibara Mei (Zdejší "architektka") Tak jedem! Jako první postavíme po obvodu kráteru hradby! Musí být pevné, neprorazitelné. Tady jsou plány, jděte!

Četa C - Tamiri-kun (jounin - velitel čety C) Tady zlikvidujte tyhle trosky, já se postarám o tyhle! Až to doděláme, pomůžeme četě E s hradbami!

Trocha som sa ho lakol ale nedal som sa
Pche! Henge!
A bol som zasa v svojom normalnom obleceni ...
Isiel som za Identifikatorom tiel a on mi ukazal na nejaku mrtvolu a jej meno mal som ist zaniest do jeho hrobu , namieste som vyvratil vcerajsi ramen , trocha som sa odhodlal a tahal som to telo a hladal nahrobok kde ho hodim , nasiel som tak som ho suchal po zemi a hodilho do dieri a takto som pracoval dookola

Zavřískala jsem a rychle vyběhla ze stanu. Otřela jsem si oči a vykulila je, když jsem spatřila jak hromada ninjů pracuje na vesnici. Chytla jsem Rinu za ruku a šli jsme pomáhat stavět hradby kolem kráteru.

Davam si na chvilu pauzu
Povedal som a sadol som si na nieco makke
Hmmm tu sa tak prijemne sedi
povedal som si pozrel som sa nacom som sedel a bola to jedna mrtvola z hrozou som vyskocil nech to nikdo nevidi tak som radsej tu mrtvolu zobral a hodil do nejakeho hrobu

S celou armádou a těma dvěma jsem pracovala do úmoru ... šel z nich respekt tak jsem ani neodporovala,ale únava na mě rychle doléhala.Začínala jsem mít hlad a z toho podrážděnou náladu. Navíc ukládat mrtvá těla nebyl moc příjemný zážitek,už aby to bylo za náma.

Rysy vesnice se začaly pomalu dokončovat, ale zatím to byla jen halda hlíny. Hradby už byly hotové.

Velitel: Četa E dokončila hradby, takže teď začněte dělat budovy!
Všichni se začali hrnout do práce.

Hradby už byly skoro hotové a stejně tak jsem byla hotová já. Začínala jsem mít docela velký hlad. Vzpomněla jsem si na tu bednu s jídlem. Doběhla jsem ke stanu a v rychlosti popadla dvě vody, dva instantní rameny a balíček rýžových knedlíčků. Ten jsem hodila Barairovi a jeden ramen s vodou jsem dala Rině. Najedla jsem se a napila a pokračovala v stavění budov jako ostatní.

To je šílenství,jsem opravdu ráda,že nám někdo pomáhá,při představě že to děláme jen my na mě padájí mrákoty. V klidu jsem si sedla a jedla,u toho jsem pozorovala jak pomalu vznikají zárodky města.Padl na mě smutek i tak to bude úplně cizí město než bývalo.Nevolky jsem se zvedla opět se zapojila do prací.

Ryzove knedliki som jedol jeden za druhym lebo som bol hladny jak vlk (cervenu ciapocku nemate ? xD)
A isiel som dalej pracovat ...
Este ze nas tu je tolko ludi a uz je vidiet ze sa tu pracuje
dodal som a spoteny som pracoval ...
Je nacase sa osviezit Henge ! a rychlo som sa priplazil k rieke a pomali som si tam isiel zaplavat

Všimla jsem si znovu se koupajícího Baraira. Nanii? To je moje šance! Rina je v nedohlednu! Pomyslela jsem si a rozeběhla se. Henge!! Zakřičela jsem a v plavkách vlítla do vody. Byla jsem zatím pod vodou. Pod vodou jsem doplavala až k Barairovi, chytla ho za nohu a stáhla ho pod hladinu.

Bez nadychu ma zrazu nieco tahalo pod vodu a aj ma to sitahlo
Blblblblblb (bublinky xD)
A pozrem sa co ma to taha a to je Nanami , odlahlo mi lebo som si myslel ze to moze byt nejaky vodny had , vinoril som sa a z prudka som zacal dychat

Pod vodou jsem pouštěla bubliny smíchem. Vynořila jsem se a začala Barairovi ukazovat jeho zděšený výraz, když jsem ho potopila. Strašně jsem se smála.
Jaké byly knedlíčky? Řekla jsem a cákla na něj.

Vydim ako sa Nanami namne zacala smiat tak som sa zacal aj ja smiat az mi dochadzal dych a ked som sa trocha dosmial tak som jej odpovedal na otazku
Boli super , este jeden som nechal keby si chcela
a vyplazil som jazyk

Zoufale s sebou plácnu na zem ... hemží se to tu ninji ..Ale kde jsou ti dva? Ruce už mám celé rozedrané,nebaví mě to!Sedím rozvalená jako žába,rozhlížím se. Kde můžou být? Určitě se někam zašili a já tady dřu jako mezek ...

Ušklíbla jsem se. Další jídlo už by mě snad zabilo. Řekla jsem a pomalu vylézala z vody. Henge! Vyjekla jsem a byla zase v normálním oblečení. Vyběhla jsem a začala znovu pracovat. Zahlédla jsem Rinu, jak se válí na zemi. Doběhla jsem k ní a starostlivě se na ní podívala. O bože, ty vypadáš, radši tě vezmu do stanu. Za chvíli už ležela v dece. Já jsem zatím šla dál pracovat. Mrkla jsem na Baraira, jestli už je venku, ale on se tam furt cachtal. Vesnice už začínala vypadat celkem líp.

Uz som sa zabavil a tak som vysiel von z vody .
Henge!
Uz som bol uplne unaveny tak som siel do stanu si lahnut ... hned jako som sa knemu priplazil tak som si tam lahol rozvalil a v momente zaspal

Pred bránou .. alebo aspoň pred tým čo z nej ostalo, sa objavili.. alebo skôr tam prikráčali.. dve malé dievčatá, jedna z bielymi a druhá s čiernymi vlasmi.. uhm.. je to tu nee-chan?.. hai hai nee-chan.. veď sme odtialto pred nedávnom odišli.. začali sa medzi sebou rozprávať po čom sa znova obe len začali obzerať naokolo..

Konečně jsem viděla bránu. Zůstala jsem jako skamenělá stát na místě. Ze Suny, z mojí milované vesnice nezbylo skoro nic... z písku čněli pahýly dřeva, trosky kovů, sem tam nějaká teď. Kousla jsem se do rtu a zavřela oči. Měla jsem chu´t nějakou tu ze´d dorazit... Položila jsem na zem Amayo. "Tak... jdeme na to!"

Trochu jsem ztuhl,při pohledu na tu vesnici,nebo spíš to co z ní zbylo..Trochu jsem se zatřásl,při představě na tu práci.''Jo,myslím že jo'',usmál jsem se a vydal se směrem k ruinám,abych si to prohlédl z blízka...

Vyvolala jsem Gaaru a sedla jsem si na zem. Nejdřív jsem jedním "šlahounem" písku obmotala Akiho a přemístila ho k sobě. Potom jsem zavřela oči a zvedla ruce. Gaara se vznesl do vzduchu. "Bude to asi chvilku trvat a asi mě to trochu vyčerpá..." pousmála jsem se a zavřela znovu víčka. Před očima se mi míhalo spousta obrázků, vzpomínek... na vesnici, která te´d ležela v prachu. Viděla jsem domy a budovy, mou kancelář a dům... a písek se začal zvedat a odplavovat ruiny, aby se mohl čistý písek začát formulovat do pevných zdí a střech...

Tak spokojne som si spal.. Kin a Rin mi ležali po boku pri čom ma objímali rukami.. v tomto som bol rovnaký fanatik ako Sasori ktorý sa objímal bábkami svojich rodičov... v tom sa však piesok podo mnou pohol a ja som sa mierne vyplašil.. vyskočil som na nohy no hneď som kvôli pohybujúcemu sa piesku zletel na zem.. až o dlhé minúty sa mi podarilo ako tak doteperiť k miestu kde boli nejaký ľudia.. na tvári som mal až taký šialený výraz.. kto vie prečo.. v jednej ruke som držal okolo pása Rin a v druhej Kin.. tie vyzerali ako živý ľudia len sa zrovna nehýbali..

Stoupl jsem si za ní a objal ji kolem pasu.Asi jsem doufal že ji to nějak pomůže,zároveň mi má katana brala chakru a dodávala ji jí.Usmál jsem se a stiskl ji pevněji...

Soustředila jsem se jen na svůj úkol, i když to bylo dost těžké. Bolelo mě celé tělo, cítila jsem ubývající chakru, bolela mě hlava z celého toho myšlení.
Mírně jsem sebou trhla, když jsem ucítila Akiho, ale jeho chakra mi dost pomáhala. Zhluboka a soustředěně jsem dýchala.
Přede mnou se opět začala tvořit moje milovaná vesnice z písku.