Brána Sunagakure

"dům ? to netuším" podíval jsem se na ní "ale mohla by si zkusit její kancelář" ukázal jsem na budovu uprostřed suny

A řekneš mi tvoje jméno? usmála jsem se a čekala jsem.

"mé jméno je Seiji, pročpak tě to zajímá ?" optal jsem se

Ale jen tak ještě jsem tě tady neviděla ale to bude asi proto že jsem tady nežila.zasmiala jsem sa.Já jsem Ai .... Akasuna no Ai těší mě.

"taky mě těší Ai"
počkat .. cože ?!
"A-Akasuna no Ai ?" překvapeně jsem se na ní podíval
"promiňte Ai-sama" vstal jsem a uklonil se "nechtěl jsem být nezdvořilí"

Proč jsi se uklonil? nejsem Kage .. nechápavě jsem koukala na Seijiho.
A ano Akasuna .... usmála jsem se

"a-ale vy jste jistě její přibuzná a tak máte jistě vysoké společenské postavení, to proto"

Příbuzná .... já jsem ji ještě nikdy neviděla od malička žiji mimo vesnice. Zasmála jsem se a pohodila jsem si vlasy.

"aha, mno, tak nejspíš jí tedy najdete v pracovně, chcete doprovodit ?"

proč ne, když nemáš jinou prácu.zasmiala jsem se a po cestě jsem se dívala kolem.

šel jsem směrem ke kanceláři "hlavně se mi tu nestraťte"

Dobře, ale slíbíš mi že když se náhodou ztratím půjdeš mě najít ty osobně ... a prosím tě tikej mi nejsem až taková stará.ľadovo jsem řekla ale hned jsem se usmála.

"no dobře, půjdu tě tedy hledat, když se ztratíš, ale sám to tu moc neznám" usmál jsem se na ní

há tak že nejsem jediná na tomto světě která se zde nevyzná rozesmála jsem se

"vyznám se v místech, které využívám, o nic jiného se nestarám"

Odovzdal som svoje zbrane pri bráne a prešiel s čelenkou Iwy do dediny.
(Presun.)

Zobral som si pri bráne svoje zbrane a odišiel smerom do Iwy.
(Odchod.)

Tak jsem se doklopýtal k Suně a vstupu do ní.
Vedro.Následovala prohlídka a odevzdání zbraní u brány,pak jsem byl vpuštěn do ulic Suny.
Poškrábal jsem se na bradě Hmmm mohl bych se nechat oholit a trochu přistřihnout vlasy
přemýšlím...po chvilce postávání vyjdu hledat holiče.

Přišel jsem před bránu a kývl na hlídky. Kývli na mě také, ale dál se věnovali pozorováním Suny, jestli nevznikají před bránou ani za ní nějaké nepokoje. Panoval všude klid, což mohlo být klidně i zlé znamení, ale překypávám zdravým optimismem, nemusím hned ve všem vidět zlé věci. Usmál jsem se a pak jsem se znovu porozhlédl po volném prostranství kolem mne. ANBU tady už určitě brzy budou..
Pousmál jsem se a zalovil v brašničce. Vytáhl jsem svou starou ANBU masku a nasadil si ji na hlavu, ale zatím jsem si jí nedával na tvář.
Opřel jsem se o zeď před bránou a čekal na skupinku ANBU.

Čtyřčlenná skupinka zahalených postav v pláštích neslyšně a neviděně doběhla k bráně a seskočila ze střech vedle posledního, zamaskovaného člena.
Anbu 1.
Mírně jsem se poklonil před Daikim. "Pane, jsme připraveni!" ohlásil jsem nadřízenému a čekal na příkazy.

Pootočil jsem se na příchozí skupinku ANBU a prohlédl si osobu, která na mne mluvila. Jak moc mi to teď připomínalo ty roky v ANBU, kde jsem plnil jen mise, mise a pro změnu zase mise..
"Výborně, pokyny k této misi již zřejmě znáte, takže.." Mezitím, co jsem mluvil, tak jsem se otočil čelem k bráně a nasadil si masku ANBU.
"Vyrážíme.."
Společně s ANBU jsme prošli vesnicí a hned se rozeběhli skrz hustý písek. Náš cíl - Hora Ishi no Kuni
(Přesun)

Objevili jsme se před bránou, kde jsme se rozdělili. ANBU 2 šel sdělit Kazekage průběh mise a ANBU 3 odnesl Daikiho do nemocnice. Hlídači u brány, byli informování o závažnosti situace..
(Přesun)

Pomocí blesků jsme proběhla přes bránu tak, aby mě nikdo neviděl. Nevěděla jsem, jak moc jsou ninjové informovaní a tak jsem nechtěla nic riskovat. Mé kroky mířili neomyslně k jedné jediné budově-nemocnici!

Znovu jsem nepozorovaně proběhla přes bránu. Momentálně však se záhadným úsměvem na rtech..

Přišel jsem k bráně celý zpocený z toho horka. Odevzdal jsem zbraně a šel směrem do vesnice.