Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

"Kam? Ja som myslel, že trénujeme, to nič nevydržíte?!" Začudovane sa posadím.

Opět si sednu a "Mějte se děvčata" a opět si přihnu z láhve "Je pozdě...ale nechce se mi chodit" lehnu si na zem,ruce dám za hlavu a koukám na nebe

Na rameni mi přistál havran a zakrákal své oblíbené:

"Ahooo! Ahooo!"

"Tréning už bol, no a tebe sa to akosi nepodarilo." Pozrel som sa zasa na Hisagiho. "Ale to nevadí, skúsiť to môžeš aj nabudúce."

"Ale dik!" Udriem dlaňou do zeme a vstanem. "Ako obyčajne."

Tiše se uchechtnu. Příště to bude lepší... třeba usne až po delší době. Když tak mluvím o spánku...

"Tak dobrou noc vám všem. A neponocujte tu moc dlouho." rozloučím se a zmizím ve stínech.

(přesun)

"Dobrú." Pomaly prejdem vedľa Yuuho a posadím sa. "Popíjaš?"

"Tak aj ja už bežím." Dopoviem a naozaj sa rozbehnem domov.
(Presun)

Tak jsem tu zase.

Napřed jsem se trochu rozcvičila, pak jsem se posadila do trávy a zkoušela možnosti zraněné ruky. Můžu ji zatnout v pěst, ale jen opatrně. Juuken vypadá taky funkční, jen se mi při tom dlaň chvěje a po chvíli to začíná zase nepříjemně štípat. Sundala jsem obvaz a kochala se krásnou, oboustrannou jizvou. Ruku jsem zase ovázala, ale zápěstí jsem si nechala volné. Vlastně to dělám jen z estetického hlediska.

Znovu zkouším co nejrychleji přerušovat a obnovovat tok čakry ve svém těle, a když mám pocit, že to jde, zkouším nenáročné taijutsu.

Otevřu oči a vidím na nebi slunce. ,,Hee co to? To už je nový den. Ježiš já tu usnul. No nevadí." Trochu si promnu oči a podívám se kolik tu je lidi. Pak se du k vodě trochu opláchnout.

Pribehnem ja potoku a rozbalím zvitok. Po chvíľke čítania si kusnem do prsta a spravím pečate. Udriem rukou do zeme a na mieste sa objaví biely dym. Po chvíľke, keď dym zmizne pri mne skacká minižabka s chvostom. Udivene ju sledujem a skoro sa udriem o zem.

Hodím okem tam, kde cítím zdroj rozruchu. Další žáby? Pozoruju Hisagiho a doufám, že bude legrace, protože se nudím.

Za nedlouho se objeví miniaturní "žába" s ocáskem a mám co dělat, abych se neuchechtla moc nahlas.

"KSOOO!!!" Padnem na kolená a nariekam nad "žabou." Žaba po chvíľke zmizne a ja zostanem na mieste. Kso, ani to genjutsu, ani tie žaby?!

"Ještě jednou." pravím směrem k Hisagimu. On si fakt myslí, že stačí dva pokusy a bude to umět? Naivka...

Přitom pozoruju svou levačku a snažím se v ní koncentrovat čakru.

Spravím zasa pečate aj s krvou a snažím sa privolať žabu. Keď už známi dym zmizne, na mieste je zasa malá žaba s chvostom. "Ale toto už nie je sranda!"

"Omyl, sranda teprve začíná." pravím a dál sleduju to nadělení se znuděným výrazem.

"Ještě tak sto pokusů a uvidíš, že to budou žabky bez ocasu."

Otočím sa na Mikomi. "Ale ja nechcem žabky, ja chcem privolávať obrovské ŽABYYYY!"

"To si asi ještě počkáš." pravím skepticky.

"Mimochodem jsem zvědavá, jak tě bude ta obrovská žába poslouchat."[/b] povzdechnu si.

"To vyriešim až potom ako ju privolám." Vstanem a prejdem k stromu kde sa oduto posadím.

"Když myslíš." řeknu lhostejným tónem , dám si ruce za hlavu a lehnu si na záda. Dívám se na oblohu a všechno kolem je mi naprosto volný.

Po chvíľke sledujem Mikomi. "Ruka, už je lepšie?" So záujmom sa spýtam, zatiaľ čo ju stále pozorujem.

"Jak se to vezme, hýbat se s ní dá docela dobře, ale jedna věc tomu ještě chybí." povzdechnu si a dál sleduju oblohu.

"Aká... vec?" Spýtam sa pomaly.

Mu to nedošlo? Muheheh... Snažím se netvářit jako kdybych kula pikle.

"Nevíš? Tak pojď blíž."

"Hmmm." Priblížim sa k Mikomi a čakám čo chce spraviť. Snáď len nie to šťuchanie.