Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

Tak Shiz je nahraná a já taky... Beztak to z někoho vydoluju kde se s tou lávou naučit... časem třeba...

"Edgar-sama, co kdybychom se do té Suny vydali společně? Hokage říkal, že nesmím samotná, ale s vámi bych už sama nebyla." usměju se na svého věrného opeřence a ten spokojeně zakráká.

(přesun)

Otvoril som oči. Zistil som, že ležím na zemi, tak som sa posadil a zívol si. Chvíľku som sa nepríčetne obzeral okolo seba, až som zistil, že tu nie je ani Shiz ani Mikomi. Chjo aj s tými dvoma, ale tak majú aj svoj život... ale chcel som ich naučiť aspoň základy o genjutsu... Vstal som na nohy a zasa si zívol. "Tak nič no." Ospalý som šiel smerom od miesta, kde som spal až sa mi podarilo prepracovať sa z tréningových priestorov.
(Presun)

U všech Juukenů... tady je tak božský klid! Žádná stará babka co zobák nezavře!

Chtěla jsem zkusit pár výpadů i s ovázanou rukou, ale bolest se opět ozvala. Navíc mám pocit, že na mě leze teplota. Usadila jsem se do stínu stromu a odpočívala.

Po zkoušení nových jutsu jsem zahlédl dívku pod stromem. Dobrý přístup taky si na chvilu odpočinu. Lehl jsem si k vodě a jen tak se díval před sebe.

Zkouším se znovu postavit a zaujmout bojový postoj. Povedlo se. Ale ruka je pořád toporná jak prkno. Dneska zkusím raději něco méně náročného.

Šla jsem k vodě a kráčela po hladině.

Vida, už na to nemusím ani myslet...

Kdybych nebyla tak omezená v pohybu, mohla bych si tu procvičit i boj.

"Zdravím." smutně se usměji na přítomné a zamířím k dřevěným panákům.
Soustředím čakry do pravé ruky a druhou rukou přidávám Suiton čakru.
Za chvíli mám hotový rasengan.

Že by se konečně povedlo? ušklíbnu se.
"Suiton: Rasengan!" rozpřáhnu se a koule, která byla nedostatečně napumpovaná čakrou, praskla.

Hm..Už vím, v čem je problém. Už jsem tak blízko. ušklíbnu se.
"Hiraishin no jutsu." udělám pečeť a zmizím.

Když jsem měla pocit, že jsem si porelaxovala dost, vydala jsem se směrem k domovu. Musím se trochu upravit a sundat ty nemožný obvazy. Vždyť to zafačovali tak, že nemůžu hnout ani prstem, natož zápěstím!

Jojo, nikdy nevěř doktorům...

(přesun)

Usadila jsem se do stínu stromů a sledovala okolí. Kousek ode mne přistál Edgar.

"Edgar-sama. Snad mi zase nejdete říct, že se vám něco nelíbí?"

"Nevermore."

"To si někdy povíme." zašklebím se na toho ptáka a nadrobím mu sušenky.

Po dlouhém odpočívání jsem se začal už nudit. Tak jsem se postavil na vodu a složil pečetě. ,,Mizu bunshin no jutsu." Vedle mě se objevili dva vodní kloni. A začal jsem se s nima bít jen tak z nudy, kdo vydrží nejdíl...

Chvíľku som postával pred jedným väčším stromom až som na neho vybehol. Od stromu som sa odrazil a vo vzduchu sa prevrhol tak, aby som dopadol na nohy. Hneď ako som bol na nohách som sa rozbehol k vode. Podarilo sa mi na nej bežať dosť dlho, čomu som sa radoval, už mi to konečne šlo tak ako by malo. Síce som svojho senseia už dlho nevidel, tak som sa to naučil vďaka týmu 6, ktorý tu často trénoval.

Edgar odletěl a já zůstala sama. Tedy skoro sama. Pozorovala jsem ten šrumec okolo. Zrovna jsem si říkala kam se všichni poděli...

Znovu jsem zkusila rozhýbat zraněnou ruku, ale příliš se nedařilo. Rozhodla jsem se číst si zase svitky, abych alespoň něco dělala, a neměla výčitky, že se flákám.

Ako som sa obzeral po okolí všimol som si Mikomi, ku ktorej som sa rozhodol aj ísť. Keď som bol pri nej asi dva metre, zdvihol som ruku na pozdrav. "Ahoj!"

Zvedla jsem oko a uviděla někoho povědomého... není to ten uřvanej magor, co tenkrát zahulákal na Futoshiho a z vodní hladiny se proběhl téměř až ke dnu? Nedám však na sobě nic znát.

"Čau." odpovím a doufám, že nebude dělat kravál.

Prišiel som ešte bližšie a posadil sa. Počas sadania si, som si hlasno zívol. Keď už som sedel poriadne som sa pozrel na kunoichi vedľa. "Čo to máš s rukou?"

Hm, alespoň někdo s kým se dá pokecat... třeba z něj nebudou padat takový blbiny jako si myslím... Zahledím se na svou ruku.

"Hm... tohle... nic moc. Jenom mi ji propíchla nějaká mrcha. Ale v podstatě je to jen neškodné škrábnutí v porovnání s tím, co mi chtěla udělat."

Uprene som hľadel na tú ruku. "Nejaká mrcha. Ale si v poriadku, však?!" Ešte som sledoval jej ruku. Mrcha? Aká mrcha, a čo chcela viac???

"Ale jasně že jsem v pořádku. Kdybych neomdlela z nervů, tak se na mě doktoři ani nevyřádili... nedostali by mě živou. Mnohem víc mě štve, že nemůžu ani hnout prstem, což je pro mě jako kdybych byla beze zbraně." povzdechnu si.

Chvíľku som sa čudoval, prečo to s tou zbraňou a rukou tak myslí, ale keď som sa zahľadel na tie biele oči, hneď som mal jasno. "A kedy budeš v poriadku?" Ani neviem prečo sa to pýtam, no zaujíma ma to, asi len jediný dôvod.

Pousmála jsem se.

"Pro mě za mě, já můžu být v pořádku jakmile to bude potřeba. Druhá ruka funguje pořád skvěle!"

Jak jsem dořekla, šťouchla jsem toho kluka zdravou rukou do žeber. No... Juuken ho asi trochu zabrněl, ale dala jsem si pozor aby to nebylo až tak moc xD

"Tsss!" Cítim divný pocit v oblasti rebier. "Síce neviem čo presne to bolo, ale štuchať viem tiež." Uškrniem sa. Ale keď tak nad tým uvažujem, asi aj viem čo to bolo.

"Ty fakt nevíš co to bylo?" zachechtám se.

"Smiř se s tím, že ve šťouchání nikdy nebudeš lepší než já." dodám záměrně nafoukaným a egoistickým tónem.

"HM!" Prekrížim si ruky a zdvihnem hlavu smerom od nej. "Som budúci Hokage, budem najsilnejší tak či tak!" Jedným okom však stále nenápadne sledujem Hyuugu pri mne.

"Ty a Hokage?" uchechtnu se.

"Možná jednou budeš opravdu silný, ale tuhle schopnost nezískáš ani kdyby ses postavil na hlavu." šťouchnu ho do lokte.

Myknem sa. "Heej, ale už viem čo to je!" Slávnostne sa jej pozriem na ruku. "No aj ja ovládam niečo skvelé!"