Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

Ok, stačí. Jde se na to.

Posadím se a zkouším uvolňovat čakru. V duchu si vizualizuju vzdušný vír. Když mám pocit, že to dobře zvládám, pokusím se vír "okořenit" o trochu větrné podstaty. S tím není problém, je u mě dominantní a tak se skoro sama hlásí o slovo. Sepnu ruce a cítím jak se zvedá vítr.

Když otevřu oči, uvidím před sebou točit docela malý vzdušný vír. Jakmile s ním chci hnout, nebo ho pořádně rozdmýchat, vytratí se do ztracena.

"Zatracenej vejre..."

Po dlouhém tréninku, když už jsem byl docela unavený. Jsem si lehl k vodě a zadíval jsem se do nebe. Hm dneska to je celkem nuda. Pomyslel jsem si a pořád jsem se díval nahoru.

Dále pokračuju v pokusech vytvořit vír. Většinou to však připomíná nesourodé cucky čehosi, mající tendence rozprsknout se na všechny strany. Sakra, kua, do pikaču s tím...

"Buď vír, buď vír, ty mrcho jedna zákeřná, vyfičená..."

Než vyčerpám zásobu svých nadávek, víření opět ustane. Je to docela těžké naučit se ovládat fuuton.

Z odpočívání mě odtrhla slušná dávka slušných slov. Podívám se odkud ty slova šla. Uviděl jsem nějakou dívku. Hm tu už jsem někde potkal, ale nejsem si jist. Celkem rozrušená z tréninku. Tak jsem se na ni chvíli díval jak se zkouší naučit nové jutsu...Po chvíli se zvednu a du navštívit bratra.(přesun)

Zkusila jsem aktivovat byakugan, abych mohla lépe sledovat tok čakry. Poté jsem se pokusila napravit pár chybiček, ale ze soustředění mě vytrhla jiná věc.

"Hej ty, jsem nervózní, když někdo sleduje jak mi něco nejde." díky byakuganu se ani nemusím otáčet jeho směrem.

Je mi povědomý. A pak mi to docvakne... to je ten co mě skoro odtáhl do úkrytu během útoku Akatsuki.

Než jsem stačila doříct vše co jsem měla na srdci tak zmizel.

"Aach, to je dneska den. No co, alespoň je klid."

Znovu byakugan zaměřím na tok své čakry. Všechno krásně vidím, vím tedy přesně kdy ubrat a kdy přidat. Vypadá to, že malý trénink mi začíná jít. Spokojeně se ušklíbnu. Je super být Hyuuga.

Když to vypadalo hodně nadějně, přistál mi na hlavě černý stín. Ani jsem se nelekla, protože na podobné přepadávání jsem už zvyklá.

"Edgare, ty pako černý..." promluvím na havrana. Ale nemůžu se zlobit, asi se mu stýská. Přeruším proto trénink, usadím Edgara na své rameno a vydám se směrem domů. Koho potkám, velice se diví a já se spokojeně usmívám.

(přesun)

Přijdu na staré známé místo.

"Konec flákání nee-chan. Je na čase tě něco naučit." zavolám diktátorským tónem, jako kdybych byla bůhví jaký mistr.

Skloním hlavu k ní. Nutno říct, že za tu chvíli mě trochu rozbolela záda. Asi není nejlepší nápad sledovat mraky se zakloněnou hlavou a ještě opřená o kmen stromu. Nedám to na sobě znát a zvednu se. Kývnu jí na pozdrav.
"Hai." zamumlá a v očích mi blýskne. "Sensei!"

"Já nejsem žádný sensei, přestaň mě uvádět do rozpaků." zavrčím a zrudnu. S tím kolik toho umím, si fakt připadám jak naprostá nána, vhodná akorát pro to, aby jí někdo pořád zachraňoval kejhák.

"No. Takže... To máme tak..." odkašlu si.

"Naučím tě 32 úderů, což je technika pro nás geniny tak akorát. V podstatě jde o to, že aktivuješ byakugan a pomocí juukenu poškodíš 32 tenketsu protivníka, čímž ho zpomalíš a zablokuješ proudění čakry v jeho těle."

Svým laickým popisem to snad říkám dost srozumitelně.

"Hmmm kapišto?"

Rozesměju se, když zrudne. Pro mě je to jen učení. Naučit se, zesílit, něco dokázat... Ochránit ty, které mám ráda. Snažím se to brát jednoduše.

"Byakuugan!" vykřiknu a cítím, jak se mení můj zrak.

Natáhnu ruce před sebe a přivřu oči. Cítí, jak má čakra proudí ke konečkům prstů a připravuje se na juuken.

"Co teď?" zavrním.

Možná je má otázka příliš veselá. Ale mám dobrou náladu a vysoký cíl. Cíl se to naučit co nejrychleji. Až žasnu, kde se ve mě bere ta ctižádostivost...

"Předvedu." odvětím a zaujmu správný postoj spolu s aktivací byakuganu.

"Když se podíváš na moje tělo, měla bys vidět jednotlivé body, které je třeba zablokovat. Je to tak? Pochopitelně ještě nevíš které to jsou. Teď se dobře dívej jaké zhruba pohyby jsou potřeba." dopovím a zaútočím proti neviditelnému soupeři.

GIFSoup

flákala jsem se všude možně protože mě už pustili z nemocnice "ts..parchant....jsem hyuuga a pustím si hyuugu k tělu jsem já ale blbá" říkák si pro sebe nedaleko zahládnu dvě postavy přijdu blíž až potom zjistím kdo to je "hm...trénujou no kouknout se můžu" sedla jsem si na zem tak abych viděla

Sleduji její pohyby. Tenketsu... Snažím se soustředit a pomalu si ukládám do podvědomí, co mám dělat. Představuji si před ní neviditelného protivníka. Když skončí, pokusím se jí opakovat, ale nepamatuji si to celé. Soustředím se na první čtyři body. Přivřenýma očima pozoruji prázdné místo před sebou a představuji si protivníka a tok jeho čakry. Mám dojem, že první čtyři pohyby se mi povedly, ale... Provinile zvednu hlavu. Další bych asi spletla...

"Prosím." zamumlám. "Ještě jednou..."

"To nic." usměju se na ni.

"Taky mi to nešlo hned na poprvé... proto tu mám pomůcku od svého sensei." zahrabu v batohu. A koutkem oka zaregistruju povědomou postavu.

"Jáááj, jsem to ale nána! Zapomněla jsem ten svitek doma v sídle! Je tam přesný nákres bodů i jejich pořadí." chytnu svou sestru za ruku a vláčím ji pryč.

"Pojď honem, takhle ztrácíme čas, bez toho svitku se nehneš!" dodám a mizím s ní kamsi do daleka.

(přesun)

Zalezla jsem si zpátky na své oblíbené místo. Byakuganem jsem prozkoumala okolí, a zdá se, že je vše v pořádku. Dám se do práce.

Otevřu si svitek a potrénuju větrnou čakru. Zabrala jsem se do čtení.

Prišiel som na treníngove pole a začal sa rozcvičovat.

Lehla jsem si na břicho, zapřela se lokty a pokračovala ve čtení svitku. Netrvalo dlouho a znovu si mě našel ochočený havran Edgar. Přistál přímo přede mne a vylezl mi na rameno.

"Nevermore!"

Kéž by měl pravdu...

Pri rozcvičovaní som zbadal nejaké dievča ktoré leží na zemy a niečo číta.
Prišiel som bližšie ku nej a pozdravil ju.
"ahoj možem ti nejako pomoct?"

Ani nezvednu pohled od čtení jak jsem do toho zabraná.

"Zdravím, ne nepotřebuju pomoc, zatím neumírám." řekla jsem.

Pousmial som sa.
"Nechceš si íst zatrenovat?"

Vstala jsem, složila svitek, sundala Edgara ze svého ramene a nechala ho odletět.

"Zkusit to můžem. I když naše tréninky budou běžně nejspíš hodně rozdílné. Máš nějaký nápad s čím začít?"

Přišla jsem na tréninkové místo. Rozhlédla jsem se. "Hm..." zamumlám. "Měla bych si procvičit chození po stromě a pak zkusit znovu chození po vodě." Přistoupím k vysokému stromu. Začnu soustředit čakru do chodidel. Pomalu vyjdu po kmeni stromu až na vrchol stromu. Jaký výhled.... dívám se po okolí.