Lesy před Konohou

Šel jsem jako poslední z nich.Přemýšlel jsem o dnešní noci.Přemýšlel jsem o tom , co se to vlastně stalo.*Kso..co je to ta slizká věc...je to snad Přivolané zvíře??* pomyslel jsem si a jako poslední jsem vešel do Konohy.

Přesun

klečel jsem na místě a díval jsem se na trávu... po té jsem vstal a odešel jsem též do vesnice
- přesun

Vešli jsme do lesa. Bylo tu nádherně. Celou cestu jsem kromě Miyi držela v ruce ještě knihu. Otevřela jsem jí a vyletěl z ní úplně poslední člověk, kterého kdy můžu použít.. Ale je na pořád. Julia. Beze slova jsme obě začaly hledat různé bylinky. Miya seděla vedle mně v trávě a hrála si s nějakou květinkou.

Zafinoooo....řekl neznámí hlas který se rozprostíral celým lesem

Já a Julia jsme se prudce otočili. Rychle jsem čapla Miyu do rukou a knihu taky.
Julia zpozorněla a rozhlížela se. Kdo jste?! Zakřičela jsem do temného lesa. Miya si jen spokojeně hrála s květinkou.

Zafino !!! Pomsti mě!ozvalo se zase

(Ok, stejně nechápu jak se mi asi mohl dostat do duše -_-" ...)

Sbírali jsme dál. Miya se smála, protože jí po ruce lezla beruška a lechtalo jí to. Julia tvrdě pracovala a vypadala, že jí to baví, protože se neustále usmívala a šlo jí to vážně rychle. Za chvíli už jsme měli plný košíček bylinek. Šli jsme tedy zpět do vesnice. -přesun

(S tou duší je to tak jak Naruto cítil že Jiraya zemřel.Údajně to existuje aji v reálném světě,že pocítíš nebo aji můžeš uslyšet osobu tobě blízkou pokuď si na tebe vzpomene.Vím že to možná zní jako ptákovina,ale je totak.Poukazují na to aji v mnoha filmech či animech,ale tka kdo by uvěřil blbostem co jsou ve filmech že ? PS:Myslíte že existuje nástupiště devět a tři čtvrtě? xD)

(Já myslim, že existuje xD Moc ráda bych ho našla )

(Já ho najdu jednou určitě! Klidně ho aj kvůli tomu postavím ! XD)

( )

Procházel jsem se mezi stromy a užíval nočního klidu. Po chvíli jsem si vybral jeden strom na který jsem vyskočil. Odtud jsem pozoroval noční oblohu nad Konohou.

Vstal jsem a s překvapeným výrazem zjistil, že jsem si v pohodě usnul na větvi. Seskočil jsem dolů a procházel se ještě po lese. Po chvíli jsem šel pryč.(přesun)

Poskakovala jsem si z větve na větev. Měla jsem vcelku dobrou náladu, i když jsem si dělala obavy o svého studenta. Kdo by si byl pomyslel, že na mě zaútočí... Ty jeho až příliš živé noční můry budeme muset nějak překonat. Škoda jen, že jsme se na to nezaměřili dřív.

Nepatrně jsem zrychlila tempo. Nedalo se říct, že se nemůžu dočkat té proklaté pouště, ale vždycky jsem se cítila mimo vesnici nejistá. Docela mě překvapilo, že se na boje v Suně těším, což se nedalo říct o Lesu smrti. Tentokrát jsem neměla žádnou zlou předtuchu. Nebo se ze mě stává snad ignorant? Co horšího než přepadení od jednoho slizkého hada mě tam může potkat?

"Ahoj," prerušil som jej rozjímanie nad nasledujúcimi možnými hrôzami pozdravom, zatiaľ čo som sa iba pár metrov pred ňou vynáral zo zeme.
"Moja obľúbená "nedostatočne zaujímavá na kartu" kunoichi. Koľko to už je rokov?"

"No nazdar." zatvářila jsem se "velmi nadšeně". Tenhle tu chyběl. Zastavila jsem se a z vrchu ho pozorovala. Co zase?
"Vážně ten čas kdy jsme se neviděli nepočítám. Přišel ses mi posmívat?" na tváři se mi objevil sadistický úsměv. To ta vzpomínka na první setkání. To mě chce vyprovokovat a schytat další ránu? V tom momentě mě smích přešel. Na něj moje útoky moc neplatí... Ledaže bych napřed začala zase myslet na yaoi... ale ne už zase! To je ten důvod proč je lepší ho nevidět...

"Nač ten odmeraný postoj?"
So širokým úsmevom na tvári som pomalými krokmi dokráčal až k nej.
"No tak, veľký Tetsuya prišiel osobne pohliadnuť na svoju favoritku, nie je to od neho milé? Ach, čo to máš vo vlasoch?"
Svižne som sa zatočil a potom, ako som jej rukou prešiel vo vlasoch, som v pravej ruke držal jej inovovanú ninja info kartu.
"Blahoželám, veliteľka jouninov konohagakure."

Ironicky jsem se pousmála.
"Díky, to je fakt milé. Hodně se toho stalo od té doby." zahleděla jsem se na tu kartu jako kdybych si chtěla pro jistotu zkontrolovat, co všechno se tam o mě píše. Nebyl to dvakrát příjemný pocit. Snad ty nejdůležitější věci chybí... hm.
"Bohužel zrovna ty nejsi osoba, od které potřebuju uznání. Předpokládám že jsi ve svém vývoji dávno ustal. Pořád to stejné, pořád lezeš lidem do soukromí že ano? Tvůj vlastní život je tak nudný a proto se hrabeš v hlavách ostatním, je to tak?"

"Mala by si niečo robiť s lupinami, drahá," prerušil som jej rozsiahly monológ.
"Odpusť, čo si hovorila?"

Místo očí jsem měla úzké bílé čárky a za hlavou mi sjela velká modrá kapka. On si dovolí mít kecy na moje krásné vlasy?!
"Nedělej blbého, neumíš to." a mě nenaštveš.... ne a ne a ne... Bez zájmu jsem ho obešla a pokračovala v cestě. Ne, nikdy se nenechám vytočit, nikdy mě nikdo nenaštve... umím se ovládat. Zkrátka jo.

"To je fakt, s blbosťou máš omnoho väčšiu prax," prehovoril som.
"Ale tie vlasy, Hyuuga Nori sa musí obracať v hrobe," dodal som namiesto pozdravu.

Zastavila jsem se a ztuhla. Snažila jsem se rozdýchat tu první poznámku, což se mi horko těžko povedlo. Ovšem ta druhá věta mě dorazila.
"O Norim a celém to incidentu buď zticha. Děkuju." zavrčela jsem. Navenek sice nebylo vidět jak ve mně nadskakuje poklička, ale někde uvnitř jsem si říkala, jaká by to byla úleva zase pokácet velkou část lesa spolu s tímhle... s tímhle!

Využil som, že zastavila a kráčal za ňou.
"Je to až príliš návykové. Dokonca aj pre informátora môjho kalibru existujú doposiaľ nepoznané fakty. Denno denne sa objavuju pred mojimi očami a následne opäť vymiznú a nahradí ich stereotyp! Avšak, už iba tento fakt saomtný znamená, že v stereotype nežijem. Všetko je tak rozmanité, ľudia sú rozmanití, ich spôsob vyjadrovania a uvažovania je rozmanitý a-. odpusť, nechal som sa uniesť."
Postavil som sa Mikomi do cesty.
"Tsuyoshi Ren je mŕtvy."

Hlavou mi proletěla vzpomínka na ten moment, kdy jsem ho viděla naposledy. Pár minut na to mi Tetsuya řekl, že dřív nebo později zemře. Tak proč jsem překvapená?
"Díky za informaci. I když je fakt že jeho osud mě přestal trápit už dávno." odvětila jsem. Názor na tuhle osobu mám pořád neucelený. Zkrátka v okamžiku kdy zabil ty špatné lidi bylo rozhodnuto o tom, jak moc v "oblibě" ho budu mít.
"Když nad tím tak přemýšlím... narozdíl od tebe měl i kladné vlastnosti." pousmála jsem se. Je to šíleně zamotané, ještě chvíli nad tím budu hloubat a přeskočí mi.