Lesy před Konohou

ležel jsem a podíval jsem se na ní ale neodpovídal jsem

Nahnula jsem se k němu. "Tohle už víckrát nedělej!" řekla jsem přiškrceným hlasem. "Netušíš, jak jsem se bála!"

jen jsem se na ní koukal ale stále jsem nic neříkal a dostával jsem se z toho hodinového šoku

Jsem si uvědomila, že nějak moc mluvím. Sklonila jsem hlavu a dívala se na zem, na které jsem klečela. Hlava mi třeštila, ale nevnímala jsem ji.

''s-shizu-chan''
řekl jsem potichu a díval jsem se na ní a po té jsem jí chytl předloktí

"Copak?" podívala jsem se na něj.

snažil jsem se jí stáhnout blíže ke mě abych ji mohl obejmout ale ona pociťovala jen nepatrné tahání jelikož jsem byl slabí

Naklonila jsem se k němu. "Jsem tady." řekla jsem.

pustil jsem její zápěstí a opatrně jsem jí ruku položil na její pas tak že jsem se skoro dotýkal jejího zadku

"Neměl jsi to dělat... Takhle mě vyděsit."

začal jsem se pomalu vzpamatovávat a dost mi u toho pomohlo i to že se vyznám hodně v psychice a genjutsu...
''promiň, ale kdybych to neudělal byla by jsi na mém místě ty''
pověděl jsem z obtížemi a mluvil jsem potichu

"Nebylo by to nic oproti tomu pozorovat, co se s tebou děje." šeptala jsem.

''t-to neříkej''
pověděl jsem a stále jsem ji držel kolem pasu

"Co může být horšího, než pozorovat, jak někdo trpí a nebo umírá..." tím posledním jsem myslela své rodiče.

''promiň''
zašeptal jsem
''ale nemohl jsem... lepší smrt kamaráda než smrt tebe''

Sklonila jsem hlavu, tak že jsem ji měla téměř položenou na jeho hrudi. Hnědé vlasy mi spadly. Stěží jsem zadržovala pláč.

jen jsem již ležel a držel jsem ji okolo pasu a nic jsem neříkal

Po několika minutách mě začala trnout noha. Posadila jsem se. "Už je ti líp?" optala jsem se.

''trochu ano''
zamumlal jsem a díval jsem se na ní

"Dokážeš vstát? Měl bys jít do nemocnice ať se na tebe někdo podívá."

''když budu s tebou tak mi bude lépe než v nemocnici''
pokusil jsem se o úsměv

Povzdechla jsem si. "Půjdeš do nemocnice a basta! I kdybych tě tam měla odnést!" Pousmála jsem se.

''už mi je dobře... nemusím do nemocnice''
pověděl jsem i když jsem lhal

Podívala jsem se na něj pohledem: mě neolafneš. "Myslíš si, že nepoznám, když někomu je špatně a přesto tvrdí, že je mu dobře? Jsem to dělala a pořád dělám, takže mi prosím nelži. Půjdeš do nemocnice a necháě se prohlídnout." mluvila jsem vážným tónem.

''nechci do nemocnice''
pověděl jsem a zůstal jsem ležet na zemi