Lesy před Konohou

"Katsuyu!" zakřičela jsem.
"Zetsushi nensan!"
Katsuyu vyprskla kyselinu, mířenou na Mandu.

Manda se rychle vyhnula kyselině a obtočila Katsuyu kolem dokola.
"SEŽERU TĚ!" Manda otevřel tlamu a chystal se pozřít Tsunade s Katsuyu.

Použila jsem Shunshin a Katsuyu se rozpadla na malé slimáčky a opodál se opět složila. Já jsem se jí postavila na hlavu. Sundala jsem si zelené sako.

Sledoval jsem ten souboj. "Tsunade-sama! Mám nějak pomoct!"

"Coo!?" rozčílil se Manda a opět zaútočil.

"Tohle je..MŮJ SOUBOJ!" seskočila jsem a udeřila Mandu přímo do hlavy plnou silou.

"Senei jashu!" hadi z mých rukávů jí omotaly celou dokola. Jeden jí držel za krk.

Kso.Dost čakry jsem použila při ochraně Konohy.
Chytla jsem hady a pokusila se uvolni.
Jedna ruka..druhá..pak jsem pevně chytla hady omotané okolo krku a táhla jsem k sobě.
"Ty zmetku!!"

Rána mě odhodila a z krku mi vylezl Kusanagi. Stoupl jsem si na hady a odrazil se. Kusanagi jsem mířil přímo na krk.

Sklopil jsem hlavu a sevřel pěsti. Ano, já vím.

"Eh." vyplivla jsem krev. Ze rtů mi vytekl pramínek krve. Roztřásla jsem se.

Ne..Nemůžu ho nechat žít, za to, co provedl Konoze. Jsem přece Pátá Hokage. Já to můžu zvládnout!!
Trochu jsem se nadzvedla a odkopla Orochimara stranou.
Zhluboka jsem dýchala.
"Ninpou: Sozou saisei!!"

"Hm Hm hm." postavil jsem se na nohy.
"Tvoje úžasná technika, ale když ti useknu hlavu, tak stejně zemřeš." ušklíbl jsem se a utíkal s kusanagi na Tsunade. Nejdřív jsem jí svázal jazykem, který jsem na ni vystřelil a pak s Kusanagi jsem mířil na krk.

Vyskočila jsem a odrazila se od Kusanagi.
Ve vzduchu jsem se otočila a kopla ho do brady. Vyskočil do vzduchu a snažila jsem se ho udeřit.

Zastrčil jsem Kusanagi zpět do krku a uhýbal ránám.
Udělal jsem pečeť a končetiny se obmotaly okolo Tsunade.

"Nebojuješ zrovna fér." Ale dám do toho všechno...
"UÁÁÁÁÁ!!!" Soustředila jsem celou svou čakru a chytla jsem Orochimaru za ruku. Mrštila jsem s ním a druhou rukou jsem ho přimáčkla k zemi.
Ozvala se obrovská rána.

"Ty taky ne." vyskočil jsem ze své kůže a pomocí Kusanagi jsem propíchl Tsunade krk. Přišpendlil jsem ji k zemi.
"Zemři!"

Ležela jsem na Zemi neschopna pohybu.
Ne..Musím..Musím něco udělat. Ještě..Není pozdě.
Můj krk byl skrz naskrz propíchnutý. Nemohla jsem vůbec nic dělat. Snad jen... Okolo rány v krku se mi objevila zelená čakra.
Zvedla jsem ruce. Dotkla jsem se Kusanagi a vší silou se snažila ten dlouhý meč vytáhnout.
Konoha...Nemůžu tě nechat žít, pro dobro Listové..

Ona se ještě může hýbat!?
Snažil jsem se tlačit co nejvíc, ale Tsunade má monstrózní sílu.
"Zemři!!" zakřičel jsem znovu a přitlačil.

"ÁÁÁ!" nadzvedla jsem meč a hodila ho kousek dál.
Nemohla jsem mluvit. Vím, že se blížil konec.

Zatahoval jsem pomalu meč zpátky, pak jsem se svlékl z kůže a dopadl před Tsunade. Chystal jsem se ji dorazit.
"Tsunade, pozdravuj Senseie."

"Tsunade-sama !" mávl jsem rukou a cukl sebou., na nic víc jsem se nezmohl.

Watashi wa...watashi wa GODAIME HOKAGE DESU!!!!Orochimaru!!! Za celou listovou, za celý svět, tě nemohu nechat žít!!!!!" zburcovala jsem v sobě všechnu zbývající sílu. přimáčkla se k Orochimarovi a na mém těle se objevily značky.

Předešlí Hokage, Sarutobi-sensei, Jiraiya..Tak jako vy jste obětovali svůj život za Konohu...Teď jsem na řadě já, abych vše předala dál.
"Allii, zmiz odsud!"
Nawaki...Dane, lásko, už brzo se uvidíme. Allii, věřím, že se stebe stane skvělý jounin, Už teď jsi mě překonal. Hm, snad jsem byla jako Hokage dobrá, a ochránila listovou. Možná jsem nebyla tak oblíbená jako ty, Sensei. Assasine, ty jsi můj pra synovec, jsi pravý Senju. Orochimaru..Ty, vždycky jsi byl kus před námi. Předemnou a Jiraiyou. Jiraiyu jsem odmítala, doufala jsem, že si mě všimneš, ale ty jsi byl vždy jen sebestředný. Myslel jsi na sebe, na své úspěchy, nemohl ses nabažit moci. Teď zkončíš takhle, je mi potěšením. Ušklíbla jsem se.
Allii, hodně štěstí. Shizune, moje přítelkyně. Nakonec jdu opět dřív než ty. Neměli jsme moc šancí se vidět, co? Já, věřím..Věřím, že se z toho Konoha dostane... A listy opět vyrostou..

"NÉÉÉ!!! Ty ubohá stará vykopávko! Co si to dovoluješ..Mě..Mě nesmrtelného Orochimaru!! Pusť mě!! Jsem Bůh, nemůžeš mě jen tak..TSUNADEEE!!!" zoufale jsem zakřičel. Cítil jsem jak mě opouští čakra a pečetí mě do jejího těla. Za chvíli bylo po všem.

Odskočil jsem kus dozadu, aby mě výbuch nic neudělal. "Stařenko, to né. To nemůže být pravda. Proč..?" řekl jsem tichým hlasem, klekl na kolena a začal plakat. "Proč to muselo skončit takhle! Proč?!" bouchl jsem vší silou do země, celá se zatřásla a roztříštila.
Dál jsem brečel a nemohl se pořádně pohnout.

Mrtvá jsem ležela na zemi. Na tváři jsem měla úsměv a na těle byly černé značky.