Lesy před Konohou

Zablýsklo mi v očích. Pokud je vůbec u byakuganu něco takového možné.

"S tímhle jsem v původním plánu nepočítala. To mění situaci."

Postavila jsem se na nohy... no stejně jsem byla oproti tomuhle podivínovi skrček.

"To mi jako chceš říct kde ji můžu najít? Nějaký háček to má ne?"

Prekérní situace. Hyuuga a nukenin... tohle fakt nemám ráda. Mimoděk vzpomenu i na Naomi. Na chvilku posmutním ale hned potom vím co chci a můj výraz se změní.

"Vlastně si oba dva prokážeme laskavost. Mohl bys mě k ní tedy prosím zavést? Nebo mi alespoň říct, kde ji hledat. Taky nejsem co se pátrání týče až tak docela levá."

Někdo jí ukradl byakugan a ona ho chce zpátky? Je snad jen obětí jistých nezvratných událostí? Soucit teď ale nepotřebuju!

I když mě Sayuri napadla, stejně jsem vůči ní pociťovala něco jako respekt... obdiv... možná i lítost. Krucinál... proč musí být Hyuuga?

"Zajímavé. Najednou mám chuť zabít ten chorý mozek, který jí tuhle sviňárnu udělal." odmlčím se a začnu mluvit víc k věci.

"Je zvláštní, že jsem o ní neslyšela. Asi byl její příběh zadupán pod koberec. Ale i když nemá oči, styl jejího boje je přinejmenším... obdivuhodný."

Povzdechnu si. Je to pravda. Ať už mě to může mrzet sebevíc, těžko existuje šance jak ji zachránit.

"Nebýt toho zvráceného magora, tak mohla být s námi v klanu... ale bohužel máš pravdu. Tím co dělá mi nedává na výběr. Je tu ještě něco co bych měla vědět, nebo už mi řekneš kam mám jít?"

Snad zjistím která zrůda jí tohle udělala...

"Možno ešte jednu vec. To tancovanie s tým druhým nukeninom, to nie je jej jediný štýl boja. Dokáže sa obrániť aj sama. Veľa šťastia, nájdeš ju niekde v okolí Kusagakure. Počula si už o tej dedine? Neboj sa, stačí sa popýtať, každý z lesa ti ukáže cestu. Veľa šťastia a nesklam ma."
Zmizol som. - PRESUN

Uh. Kam se tak rychle vypařil?

Mikomi, Mikomi... ty jedna naivko přitahující průšvihy... Vážně si myslíš, že máš proti ní šanci i když je slepá?

Alespoň se dozvím, jak na tom jsem se svojí silou... Tetsu... i když jsi pěkný hajzlík, doufám, že nezklamu.

Vytvořila jsem jehlu z čakry a píchla se do prstu.

"Kuchiyose no jutsu!"

Na větvi vedle mne roztáhl křídla Kizoku. Obrovský a překrásný orel hnědé barvy, která se ve slunečních paprscích měnila ve zlato.

"Tak co zase chceš?" orlí oko si mě kriticky přeměřilo.

"Slyšel jsi o vesnici Kusagakure? Potřebovala bych přistát v jejím okolí prosím."

"Hmmm ano. Vím kde to je. Cestou mi ale povyprávíš proč tam jdeš."

"Děkuji Kizoku." vyskočila jsem na jeho hřbet a letěla kamsi... daleko...

Procházela jsem se lesem mezi stromy. Potřebovala jsem si trochu pročistit hlavu a zvyknout si na ten nový pocit, že jsem chuunin. Za chvíli jsem dorazila na to místo, kde se objevil tenkrát Tetsuya.

Jestli nechce schytat další facku Juukenem, ať už mi nechodí na oči. Mám sto chutí ho zabít.

Zaplaším ty nepříjemné myšlenky a rozvažuju, co budu dělat dál. Chtělo by to naučit se silnější klanové techniky a pak... pak vzít mladší sestřičku na misi.

Určitě z ní bude lékařský ninja. A jako Hyuuga v tom bude lepší než kdokoliv jiný. Ale co budu já?

Pořád pochybuju o svých schopnostech... Ale měla bych něco dělat. Jenom přemýšlení mi nepomůže. Je na čase se vzchopit a trochu se potrénovat. Břicho už nebolí, i když mám pocit asi jako kdybych byla špatně vykuchaný králík. Sestřička se zlepšuje. Už to není ta plachá a zmatená dívka, která se boji radši vyhne.

Lepší než být pako, které útočí hned, jakmile je někdo podezřelý...

Zavrtím hlavou a odcházím.

přesun.

Pohybujúc sa v tieňoch stromov bežím rýchlo smerom do Iwy. Ruky ťahám za svojím telom, tak ninjovsky. Cez dierky v maske, ktoré sú na očiach sledujem v rýchlosti okolie. Nezaznamenávam žiadny pohyb. Výborne... nikoho nikde, už je čas aby som zmizol. Ešte chvíľku som bežal až náhle... tak ako zmizla moja postava... zmizla aj moja chakra. Bez stopy.
(Presun.)

Nepozorování jsme se dostali do lesů před Konohou,pro jistotu jsme šli mimo běžně používané stezky.
Zastavil jsem se na stinném lesním palouku."Něco potřebuju udělat,ale prvně mrknu jestli tu někdo není poblíž" přiložím si prsty ke kořenu nosu,zavřu oči a soustředím se "V pohodě necítím kolem žádný zdroj chakry" usměju se.

Zadýchaný som zastavil vedľa neho. "Konečne! Potrebujem sa vydýchať. To vieš nosiť v sebe jedného debila neni tak jednoduché."
"Vieš o tom, že som to počul?" "To bol cieľ. Takže čo teraz?"

Chvíli se rozhlížím a pak se kousnu do prstu,objeví se krev,rychle udělám pečetě "Kuchiyose no Jutsu" dotknu se země buch oblak kouře a hle je tu velký krtek (délka dva m.,výška jeden a půl metru).
"Mistře krtku potřebuju,aby jste to vzal tímhle směrem,až k hradbám Konohy,okoukl hloubku základů hradeb,složení půdy a popřípadě i možné kapsy..nebo nějaké staré tunely..po celém obvodu..sraz bude potom tady" vychrlím ze sebe.krtek kývne a okamžitě se zahrabe pod zem.
"To by bylo,teď nahodíme převlek pomocí Henge a půjdem na procházku do Konohy" usměju se.

"Počul si to? Teraz zo mňa vypadni a nahoď Henge."
"No jo." Hneď ako som dopovedal, vyšiel som z tela svojho brata. Následne sa už len obaja premenili pomocou Henge.

Usměju se a udělám pečeť "Henge no Jutsu" puf a místo mě tu stojí starý dědek se slaměným kloboukem.
"Teď se napojíme na cestu do Konohy a projdeme normálně branou" řeknu a vyrazím.

(Přesun brána Konohy)

Šli sme hneď za ním. (Presun)

Sejdu ze stezky a vnořím se do lesa.Za jedním stromem se zastavím,opřu o něj,prsty přiložím k nosu a soustředím se Tady je...nenápadná usměji se a vytáhnu bloček s tužkou vytrhnu list a cosik napíšu..připíchnu jej na větev a jdu tam kde jsem přivolal krtka.

Vzkaz:

Spoiler:

Nadále ho sleduji a tak si povšimnu, že napsal vzkaz a připíchl ho na větev. Buď je to zpráva pro jeho spojence a nebo... což by bylo horší... pro mě. Blbost, přece by si mě nevšiml, nejsem vidět...

Co mám dělat? Počkat, nebo ho kontaktovat? Nakonec se rozhodnu zůstat stále skrytá a počkat, dokud neodejde dost daleko, abych si mohla vzkaz přečíst. A podle toho co je tam napsáno se zařídím.

Jdu hlouběji do lesa...Přijdu k díře po krtkovi.."To je mi,ale díra...to musel být obří krtek" říkám nahlas a teatrálně...kleknu si k díře a strčím do ní hlavu.
V tunelu je krtek "Přivolám Tě později a řekneš mi co jsi se dozvěděl...někdo mě sleduje..než zmizíš naruš statiku tunelů,ať spadnou..díky" krtek přikývne a zmizí v dáli tunelu.
Vystrčím hlavu z díry "Škoda tma..ale i tak obřííí krtek to musel být" pokývám hlavou a jdu dál lesem.

Přijdu ke vzkazu, přečtu ho a krve by se ve mně nedořezal. Zatraceně... Doufám jen, že Hokoru má toho chlápka na doslech. Stále poskakuje po větvích a je mu v patách. Dobře...

Nedá se nic dělat, hra na schovávanou končí! Vyrazila jsem za tím cizákem. Pár metrů před ním jsem si znovu shodila vlasy do obličeje a hrála mladou naivku.

"Gome pane, že vás sleduji, zaujalo mě co si to kreslíte..."

"Ehh tak to jste Vy kdo mě sleduje..." má vrásčitá tvář vykouzlí úsměv.
"Kreslím,kreslím..chcete je vidět?" zašmátrám v kapse kalhot a podávám ji blok..Pět prvních stran je pokresleno.
1.strana Monument nad městem s mraky
2.Strana Park a okolní domy+dítě běžící s míčem
3.Strana Brána se strážnými a lidé procházející bránou
4.strana Ulice plná lidí a výlohy obchodů
5.strana Štít domu a za ním slunce zakryté mraky
"Jen se podívejte mladá slečno" zaskřehotám.

Předstírám zájem o obrázky. Zaznamenal místa v Konoze...

"Jsou opravdu povedené. Mě kreslení bavilo, ale bohužel zdaleka nemám váš talent. Jste malíř? Trochu vám závidím poklidný život. Být ninja je někdy namáhavé." sladce se usměji.

Jestli bude zatloukat, tak je mi to jasné. Snad Hokoru bedlivě poslouchá.

"Hmmm z Konohy,Ty oči....Hyuuga,že?" zkoumavě ji pozoruji.
"V mládí jsem byl taky ninja....ale vesnice byla zničena...tak jsem se dal na farmaření....Vesnice Vážky...to byla moje rodná ves...dávno,už není.." řeknu zasněně.
"Jsem nevěděl,že se v Konoze nesmí kreslit..klidně si ten blok nechte..teda vytrhněte Ty obrázky a bloček byste mi mohla vrátit" usměju se.