Lesy před Konohou

Stoupnu si na špičky a obejmu ho. Polibek jsem prodloužila.

víc si jí přimáčknu k sobě a její horoucí polibek opětuji

Nebránila jsem se. Byla jsem šťastná, že zase můžu být s ním, po tak dlouhé době.

"Shiz?" odtáhnu se po dlouhém polibku "Pojď se mnou do Tsukigakure. Byli by jsme šťastní a spolu." pohladím ji po tváři

"Co?" zaskočil mě. "J-j-já..." vyschlo mi v krku. Polkla jsem. "J-já..." pokusila jsem se o to znovu. "Nevím, co ti na to říct." hlavu jsem měla skloněnou.

"řekni ano nebo ne nic jiného na to říct nejde. Drží tě něco v Konoze v Tsuki budeš mít to samé jako tady s třešničkou na dortu a to mě."

"Já... nevím..." šeptala jsem.

"Chceš čas? řekn co tě drží v konoze?"

"Tak za prvé je to to, že neumím ovládat Yonbiho..." za druhé jsem raději neřekla.

"Za druhé?" pozvednu její obličej aby se mi podívala do očí

"Za druhé ani není..." zašeptala jsem a sklopila oči.

"Jo hm mám pocit že mi kecáš zlato, takže?" opět jí vytáhnu bradičku tak aby se na mě koukala

"Stejně se nevrátil, takže se tím zatěžovat nemusíš."

"Aha takže je v tom zase chlap. Na tebe se ti chlapi nějak lepí to bych si tě měl ohlídat co?" přitisknu se k ní a přilepím svůj obličej k jejímu a pošeptám jí do ucha
"Pojď se mnou, společně to všechno zvládneme, no tak." přesvědčoval jsem í

Zavřela jsem oči. "Nechci ti ublížit." hlas se mi chvěl. "Nedokážu mu zabránit, aby mě kdykoliv ovládl. Ani nevím jak jsem se posledně dostala do nemocnice a jestli jsem někomu neublížila..."

"Víš od čeho jsou přátelé? Od toho aby jeden tomu druhému pomohli, když ti řeknu že mám pro tebe učení jak se s tím vypořádat, šla by jsi se mnou?"

Stále jsem se cítila hůř a hůř. Chtěla jsem být s ním, ale pořád jsem cítila nutkání zůstat v Konoze. Pokaždé uteču, když se něco stane. Když byla zničena moje vesnice, odešla jsem. Nedávno byla zničena Konoha, i když se z toho hned vzpamatovala, to mám taky utéct?
"Takeru..." zašeptala jsem. "Víš moc dobře, jak tě mám ráda, ale dlužím něco Konoze. Nemůžu se jen tak sbalit a odejít." když jsem to říkala cítila jem se fakt hrozně.
Dlužit něco Konoze? Jaký kecy!
Přestaň!
Můžeš odejít. A ty to moc dobře víš!
A nechat tě, aby sis dělal cos chtěl? Ani omylem!

"Shiz, co jí dlužíš? Zachránilo ti snad pár domů život??"

Pousmála jsem se. "Tak jsem to nemyslela. Nebýt Konohy, nebo ani Kiri, tak nevím, co by se se mnou stalo. Po zničení Hoshigakure, zabití mé rodiny... Prostě jsem nevěděla jak dál..."

"Víč co ti chybí? Přátele a já. Tak co jít na prázdniny aspoň." zkouším to jinak

"To bych musela říct hokagemu. Každý odchod z vesnice musím hlásit." povzdechla jsem si.

"žádný problém napsat vzkaz a jít hned ne?" pohladí ji po vlasech

"Proč mám takový divný pocit?" nějak mi to připadalo až příliž dokonalé. Představa odejít s ním mě víc než lákala.

"Jaký pocit nevěříš mi?" zeptal jsem se jí

"Ne! Věřím, jen... no prostě obvykle přijdeš a odejdeš. A teď mě to žádáš, abych šla s tebou?"