Lesy před Konohou

"Dobře..takže dnes. Co uděláš s Hanzouem?" podíval jsem se na Hanza, stojícího v koutě.

"Hiruko, ty musíš jít. Odpor se bude pomalu hroutit, zabiju Hokageho a ty zabavíš jeho shinobi. My taky nemáme neomezené množství pěšáků."

Udělal jsem pečeť a Hanzou otevřel oči.
"Hm hm hm hm hm." začal jsem se smát.

Tsunade..Tsunade mě našla. To bude skvělé, znovu se sejdeme, jako za starých časů. ušklíbl jsem se.

Pohliadol som na svet sčernalými očami.
Svetlo? Je to nebodaj druhý svet? Nie, na to je až príliš pochmurný. Nemal som byť už náhodou dávno- prerušil som svoje myšlienkove pochody, čo bolo spôsobené tým, že som zazrel známu postavu.
"Orochimaru. Čo to znamená?"

"Znamená to to, že jsi opět v rukách někoho, kdo tě řídí. Budeš se moci pomstít Konoze." opět jsem se ušklíbl.
"Hiruko! Připrav Vojska."

"S radosťou, Orotama."
Hodil som brnenie prvého hokageho zo stola Hanzovi a šiel som sa pozrieť na moju armádu.

Napriek tomu, že som nechcel, som bol nútený obliecť si brnenie pod vestu.
"Pomsta je rozkošou iba pre malichernú a slabú povahu, no zneúctiť pre ňu telá padlých je shinobiho hanba. Si väčší slaboch, než akým si bol, keď sme spolu bojovali, Orochimaru."

"Myslíš?" podíval jsem se na Hanza a rinnegan se mi v očních důlcích nebezpečně leskl.
Moje dvě zbývající sféry se začali pohybovat a šli před celou armádu. Stáli v čele a pochodovali ke Konoze.
Tendou
"Počkáte, až dokončím svůj útok. Zničím Konohu, a pak příjdete vy."

Tie oči, to je predsa... Niet pochýb, na techniku toho chlapca nikdy nezabudnem.
V hlave sa mi premietli oba súboje s Nagatom.

"jdeme." zavelel jsem a blížil se ke Konoze.

Vrátil som sa k Hanzovi.
"Poďte prosím za mnou."
Odchádzal som niekam preč. (presun)

Bol som nútený ísť za ním.
Ak sa pokúsim o to isté čo v minulosti, nijak mi to nepomôže. Tento svet je natoľko prehnitý, že svoj pokoj nikdy nenájdem. Existuje iba jedno, čo môžem urobiť. Musím sa vymaniť z kontroly toho slizkého hada.
- presun za ním

"Tady..Někde poblíž bude Aliii." šla jsem po cestičce a soustředila se na čakru.

Pomalu jsem šel za Tsunade a očima hledal něco podezřelého, případně nějakého nepřítele.

"Alii!!" utíkala jsem směrem k velké jeskyni.
"Orochimaru, jak příhodné, schováváš se v jeskyni."

"Tsunade. Očekával jsem tě." vstal jsem ze svého křesla.
"Hm hm hm." moje stříbrné oči zářily ve tmě.

"Orochimaru, ukradl jsi rinnegan, zničil jsi Konohu. Za to zaplatíš. Rozhodla jsem se, že tě zabiju!"křikla jsem a utíkala. Napřahovala jsem pěstí.

Ty oči, Orochimaru, nedokážu tomu ani uvěřit.
Přiběhl jsem blíže k Tsunade, ale ne zas moc. Aby ne mě bylo vidět.
"Tsunade-sama.."

Odskočil jsem stranou a Tsunade praštila do zdi jeskyně. Sesypala se. Já udělal pečeťě.
"Kuchiyose no jutsu!" přivolal jsem Mandu.
"Hm hm..Tsunade, ještě tu chybí Jiraiya, brzo ho uvidíš, až tě zabiju. Setkáš se i s tím prašivým a starým senseiem!"

Dala jsem ruce dohromady. Podemnou se objevila obří Katsuyu.
"Jiraiya!? Ty se opovažuješ mluvit o Senseiovi a o Jirayovi!?"

"Hm hm hm. Tsunade, ještě jsme takhle sami spolu nebojovali, co?"
Had rozbil zbytek jeskyně a vrhl se na Katsuyu.