Lesy před Konohou

"ale jsi si jistá že chceš abych tě učil já sám nevím jestli je to dobrá volba" mile řeknu mikomi

"Kdo jiný to má vědět? Já vím jen že jsi silný. Bohužel nevím, jestli máš něco, co bys mě mohl naučit. U kekkei genkai nepochodíme, každý máme své." zadívám se kamsi do korun stromů.

"něco určitě jo " mile se zadívám na mikomi "co takhle si udělat večeří "otážu se

"Hm... pokud to nebude otrávený..." dodám podezřívavě.

"Ale spíš mi řekni, co bys mě mohl naučit."

Jestli z něj vypadne, že nějakou lepší verzi oiroke no jutsu, tak vypadnu i já.

"co by si řekla na zdokonalení tvých jutsu a nějaká zaklad pro boj na blízko ve kterém si moc nevedeš" zadívám se jí do očí

"To bys dokázal jo?" zvednu obočí.

seděl jsem na jedné větvi v lese kousek od nich a díval jsem se do nebe
v lese není takové vedro jako ve vesnici

"ja dokažu vše" usměju se "co říkáš mohly by sme zítra začít"

Trochu si povzdechnu.

"Jo... mohli. Možná. Pokud mě nebudeš muset učit boj s berlema."

Neopustím si zase ten pohled... Zablýsklo mi v očích, je-li to vůbec u byakuganu možné.

"taky mužeme vyskoušet" zasměju se "ale hlavní je zítra začínáme ja jsi musím vyřídit své věci zitra buď v tvém domu přijdu tam" *přesun tsuki*

Chmmm... zajímavé.

Vydrápala jsem se na nohy a cestou uvažovala o tom co vím. Tenhle chlápek je možná z Akatsuki. Mohl mě zabít, neudělal to. Hledá žáka, trápí ho, že kekkei genkai jeho klanu zanikne.

Zamyslela jsem se nad svým klanem. Kdybych se tohle stalo mě, asi se zblázním...

Co vím dál. Naomi měla žáka - Reinu. Reina zabila Naomi. Možná! - okřiknu se v duchu. Ještě pořád mám naději že žije....

Reina se podepsala jako leader Akatsuki... Ovládá krystaly... Proč bojovala s Naomi? Kéž bych se jí mohla zeptat. Možná přece jen nebyla tak prohnilá, jak říkal Futoshi-sensei.

Jestli je Takeru z Akatsuki, možná bych se mohla něco dozvědět. Ale to bude běh na dlouhou trať. Těžko si se mnou asi začne povídat o své šéfové...

Došla jsem do Konohy a ztratila se... Musím najít Hokage!

přesun.

ještě chvíli jsem zůstal v lese

po chvíli jsem seskočil ze stromu a šel jsem se projít
- přesun

Vyskákala jsem do korun stromů, kde jsem se cítila v bezpečí. Posadila jsem se na větev a přemýšlela o tom, co budu dělat. Jdu naslepo. Nezbývá mi, než doufat. Asi jsem měla ten plán vymyslet lépe. Na druhou stranu...

Snad žádný Hyuuga z hlavní rodiny není víc zranitelný než teď já... Zjistí to? Jestli sledují co se kde v Konoze šustne pak...

Vystrčil som sa z koruny stromu.
"Čo hľadá geninka s byakuganom mimo ochrany? Je to tu nebezpečné."

Trochu jsem s sebou cukla. Tohohle už jsem někde potkala. Vzpomenu si na svůj menší záchvat vzteku na hradě Kykyo. Tentokrát ne... nenechám se naštvat. Už nikdy.

"Hmmm. Jsem tu na procházce?"

Začal som krúžiť po konároch.
"Tak na prechádzke, hovoríš. Predstav si to, môj sledovací objekt číslo 17 včera navštívil vašu dedinu. Zvláštne je, že tá osoba po ktorej šiel, vyzerala takmer úplne rovnako ako ty."

Na výrazu své tváře nedávám znát, že mě tato informace přinejmenším překvapila. Cože sakra?

"Ale? Takže pořád děláme šmíráka co? Nevím proč mi to říkáš. Sám asi víš jak to dopadlo." bez zájmu sleduju hloubku pod sebou.

"Prečo ti to hovorím? Pretože ten sledovací objekt má s tebou veľa spoločného."
Počas krúženia som dodržiaval očný kontakt.

No to je mi novinka...

"Hm, to je jasné. Toho bych si bývala všimla i bez tebe. Přišel jsi mě varovat, nebo vyhrožovat?"

Stále ho sleduji s lhostejným výrazem. Tenkrát na hradu Kykyo se pěkně proletěl. Snad to nebudu muset opakovat.

Nebo... si jen hrál na nemehlo?

Po chvíli som ako keby od bolesti privrel oči.
Mám ťa, dievča.
"To si naozaj myslíš, že ak sa sem posadíš a počkáš si, kým pre teba nedojde, ochrániš tým svoju sestru?"

Srdce se mi prudce rozbuší a mám pocit, že se mi zamotala hlava. Dělá si ze mě srandu? Jak to ví?

Nevěděla jsem co říct, nechtěla jsem vypadat překvapeně ale... Zavrtěla jsem hlavou a snažila se říct něco srozumitelného. A klidným hlasem.

"Možná... jak to můžeš říct s takovou jistotou?"

"Dajme tomu, že som esper."
Momentálne som vysel presne nad ňou.
"V tomto smere si ako sestra zlyhala. Vyzerá to viac na útek, než na pomoc, nemyslíš? To nie je ako keby si na ňu zaútočila."

Zatracenej... já... já se snad neudržím a jednu mu... ne, to ne ještě nesmím... klid...

"Chtěla jsem být víc na ráně než Shijin, nebo popřípadě jakýkoli jiný genin z našeho klanu. Nemyslím si, že je to hřích. Kdybych chtěla utéct, zůstávám uprostřed našeho sídla, kde je spousta silných Hyuugů."

Stále jsem se mu dívala do očí, možná už na těch mých bylo poznat, že se zlobím.

"Mimo jiné... jak mám asi zaútočit. Tím, že ze sebe udělám návnadu, mám asi větší šanci, že tu ženu najdu. A pak... pak se teprve dostanu na útok..."

Mikomi, ty naivko...