Lesy před Konohou

Chytila jsem Mikomi a objala jsem ji. Nechala jsem čakru nás obalit a tak zmenožnit útoku.

Gekkou Tsukiko

Začínajú mi liezť na nervy. Čo sa dá robiť.
Vytvorila som pečate.
"Kuchiyose no Jutsu."
V ruke sa mi objavil batoh, v ktorom bolo naskladaných presne 100 katán.

"Arigato." zašeptala jsem a přemýšlela co budu dělat dál.

To tady sakra nikdo není, kdo by pomohl? Jindy se tu courá lidí!

"Už mi lezeš na nervy!" zakričela jsem. Natáhla jsem ruku před sebe. Z ruky mi vyletěla čakrová lana.

Omotali se kolem ní a ruce ji přitiskli k tělu, takže nemohla dělat pečetě a hýbat se.
"Pouto z této čakry nelze zlomit." řekla jsem směrem k ní.
"Mikomi, jdi pro někoho!"

"Jen co něco dokončím!"

Využila jsem toho, že byl nepřítel svázán.

"Hakke Sanjūni Shō!"
GIFSoup

Zaútočila jsem na 32 tenketsu a zablokovala v nich tok čakry.

Gekkou Tsukiko

"Go." Neviditeľný stĺp okolo mňa ma ubránil pred tridsiatimi ranami (2 stihli prejsť).
"Roku." Zo vzduchu dopadol stĺp na ruku Shizuky a tá bola nútená ma pustiť. Vytvorila som pečate a zmizla.

Rozbolela mě hlava. Zrušila jsem techniku. Chytila se za hlavu.
Co to děláš?!
Já nic! To děláš ty! zavrčel.
Co?!
Začalo mi být horko. Celá jsem se roztřásla.

Po útoku jsem ihned přiskočila zpátky k Shiz a stála u ní, abych ji mohla kdykoliv ochránit.

"Není ti nic? Co ta ruka?"

Byakuganem jsem stále sledovala, zda se ta divná ženská znovu neobjeví.

Třásla se a tak jsem ji alespoň objala, aby se trochu uklidnila.

"Neboj, už to bude v pohodě."

Odstrčila jsem ji od sebe. "Vypadni!" zavrčela jsem. Začala ze me vycházet oranžová čakra. (nevím jestli červená bo oranžova )

Gekkou Tsukiko

Čoskoro prídu posily. Toto bude veľa aj na mňa.
Tentokrát som zmizla.

"Proboha já nejsem lesba!" a až pak mi to dojde....

"Ta čakra..."

No nazdar... Kde je sakra Yuu když ho člověk potřebuje?

"Jdi pryč! Nechci ti ublížit!" čakra už pokrývala skoro celé tělo.
Tak mi pomoz!
Já nic dělat nemůžu, je to jen na tobě.
Držela jsem se za hlavu. Nevěděla jsem jak to mám potlačit.

"Je mi líto, nemůžu tě tu nechat samotnou." zavrtím hlavou.

Byakuganem jsem pozorovala Shiz a tok její čakry. Zároveň jsem se dívala po okolí, zda nezahlédnu někoho, kdo by dokázal pomoci.

"Asi je na čase, abys "tomu", ať je to cokoliv, dala jasně najevo, kdo je tu pánem."

Proboha hlavně v klidu...

Takže je to zase na mě. Zavřela jsem oči. Zbytkem své čakry jsem se snažila potlačit tu jeho. Trochu to pomohlo. Zbytek jsem musela udělat jen silou vúle.

Fuuuuuuuuuuuuu.....

Byakugan mi napovídal, že cizí čakra se pomalu začala zmenšovat a místy i vytrácet... to je ono... V duchu jsem litovala, že jediná čakra, kterou umím zablokovat Juukenem, je ta "lidská".

Stále jsem však bedlivě sledovala i okolí v okruhu několika desítek metrů, aby Shiz nemohlo nic vyrušit. Ještě štěstí, že se umí tak ovládat.

Mezitím jsem si sundala obvazy, které nosím jen tak pro parádu a ovázala si ruku. Pod loktem jsem ji zaškrtila, abych neztrácela víc krve. Měla jsem štěstí... být to tepna... tak čuchám k fialkám zespodu.

Počkala jsem, dokud Shizuka neotevřela oči a nezačala vnímat. Měla jsem plán, jak nás odtud dostat. Upřela jsem na ni povzbudivý pohled.

Vyčerpaně jsem se svalila do trávy. Zranění na nohou se mi částečně zahojilo, ale pořád to krvácelo. Cítila jsem bolest, ale moc jsem ji nevnímala. Už jsem byla zvyklá.

"Mno, vypadá to, že já mám nohy a ty ruce." pravím.

Ruka bolela jak sto čertů, ale snažila jsem se nedat to znát.

"Asi bychom ti měly ovázat ty nohy, ať se ti do toho nezanese nějaká infekce. A pak tě odnesu do špitálu. Dneska tam kupodivu i já půjdu dobrovolně."

Přijdu blíž k Shiz a hodím jí zbytek obvazů. Pak si vyčerpaně sednu a čekám, zda s tím nebude potřebovat pomoct.

Vzala jsem obvazy a chvíli je v rukách muchlala. Nakonec jsem si rány zavázala.
S námahou jsem se postavila. Ať už jsem váhu přenesla na jakoukoliv nohu, mi vystřelovala bolest do celého těla. Sykla jsem.
"Možná se budu muset o tebe opírat." přidržela jsem se stromu.

"Kdyby opírat... Takhle bysme šly do Konohy týden." uchechtnu se, i když mi do smíchu moc není.

Jdu do dřepu a rukama se opřu o zem.

"Vylez mi na záda, ponesu tě. Ale snaž se přenášet váhu spíš na pravou stranu. Levá ruka je lehce... indisponována." zasměju se.

Ještě že mi nohy slouží.

"Zas do té nemocnice." chytila jsem ji kolem krku.

"Taky z toho nemám radost. Ale když jsme přežily tohle, byla by ostuda zkalit tu hlady, nebo na nějakou infekci."

Počkám až se Shiz uvelebí a opatrně vstanu. Dobré, půjde to...

"A navíc by nás byla škoda tím víc, jak dobře jsme si vedly." dodám nafoukaným tónem a vyrazím směrem ke Konoze.

(přesun)

Už jsem byla celkem unavená. Zrušila jsem svou techniku. Dopadla jsem na zem. V hlubokých myšlenkách jsem pomalu mířila zpátky do Konohy.

Tak uklidňující místo... Když jsem měla pocit, že jsme dost daleko a zároveň dostatečně blízko od Konohy, přestala jsem se pohybovat a posadila se do trávy.

"Tak jak je to s tím prstenem co sensei?" nadhodím trochu rozpustilým tónem.

"to by si chtěla vědět co" otážu se "ale to bude lepší nevědět" usměji se na ní vytahl jsem si malého plechového ptáčka napsal jsem vzkaz a nechal jsem ptáčka ať letí "a jakého máš vubec senseie"

Rozhodnu se ignorovat jeho vyhýbání se otázce. Co se týče Akatsuki... Tak mi vadí pouze její leader - jak se ta samolibá svině nazvala. A kdo jiný než Reina by mohl být onen žák Naomi? Ještě že jsou někteří lidé ukecaní...

Že by se nakonec Naomi skutečně zachovala tak, abych mohla být ráda, že patřila do našeho klanu? Udělalo se mi z toho poněkud smutno. Abych zaplašila ten pocit, rozhodnu se automaticky odpovídat na otázky.

"Hyuuga Futoshi."