Jezero Kiri

,,Nevím..Moc o tom jedu nevíme...Napadal náš imunitní systém, ničil orgány, ztráceli jsme chuť k jídlu. Ubíral a oslabil čakru. Sem tam přišly návaly bolesti do hlavy. Jako když ti někdo zabodává střepy do hlavy. Motala se mi hlava a horečka byla silnější a silnější. Když to trvalo dlouho, ztrácela mamka schopnost přijímat potravu a tekutiny. Nemohla mluvit, ani chodit. Jen spala..U mě se to podchytilo dá se řícic zavčasu. Těsně předtím, než jsem přestala mluvit, chodit, pít a jíst.." vzdychla jsem si. ,,Něco o jedech vím. Jsem si jistá, že mi ho podávali od malička, měla jsem ho v sobě hodně. Největší dávku jsem ale musela dostat někdy před válkou..Kdo a proč-to ještě nevím..Ale pokud to nezjistím co nejdřív, bojím se, že mi ho podá znovu. I když už by se mi měly v těle tvořit protilátky..prostě mám i z toho strach. Vím, že bych mou smrtí některé zklamala, protože do mě vkládali naděje." vzdychla jsem podruhé. ,,Gomene, melu nesmysly, já vím. To je díky smrti Yuuki, bude trvat, než ji přijmu." na konci věty jsem se zdrhla a oči se mi znovu zalily slzami. Obličej jsem si schovala do dlaní a znovu plakala. ,,Nedokázala jsem ji ovhránit. Neochránila jsem ji."

Ochránila!Ochránila si celou vesnici!Tady není konec rozhodl jsem se zabiju toho týpka a chvíli tě budu ochraňovat.Tedy pokuď budeš chtít a zjistím si něco aj o tom Manzouovi pro tebe,ale hlavně mi tu nebreč jasný ?!Nedokážu se dívat na dívku co brečí.Chytl jsem jí do náručí a hodil do vody.Jasný?Začal jsem se smýt z jejího překvapeného výrazu.

,,Neuro...Já tě uškrtím!" vyštěkla jsem na něj, když jsem se postavila. ,,Mooo..Lepí se to na mě.." zamračila jsem se při pohledu na košilku, která se mi přilepila na tělo jako druhá kůže.

A sakra pardon to jsem nechtěl aach sakra!"celej jsem zrudl při pohledu na ní a otočil se."Omlouvám se o velká Mizukage prosím odpusťte!

Zašklebila jsem se a přímo se pásla na jeho rozpacích. Otočila jsem se k němu zády a rozhlížela. Když už jsem ve vodě, přejdu k hlavní věci, proč jsem tu. Utvořila jsem pečetě.
,,Suiton: Suigadan!" vykřikla jsem a z vody, která v jezeře byla, se stalo několik vrtáků. Poté jsem je nechala zmrazit, abych v klidu mohla...abych mohla v klidu dojít pro bezvládné tělo Yuuki, které leželo uprostřed jezera. Se slzami v očích jsem ji zvedla do náruče a kráčela s ní k Neurovi. Měla promodralé rty, ztuhlé ledové tělo. Rvalo mi to srdce ji takhle vidět..Jen co jsem vystoupila na břeh, led se rozpadl a všechna voda byla zpátky v jezeře. Opatrně, jako porcelánovou panenku, jsem ji položila na zem. Přehodila jsem si přes mokré tělo plášť a nasadila kapucu. Obula jsem si kozačky a klekla jsem si k ní, abych ji pohladila mo dlouhý modrých vlasech.

Otočil jsem se a viděl tělo"J-Je mi to líto Himi vím jaké to je ztratit někoho důležitého,ale věř že by nechtěla aby si se trápila.Pomůžu ti s ní dobře?".

Po tváři mi tekly slabé potůčky slz. Slabě jsem se pousmála.
,,Zesnula s úsměvem na rtech..Moje energická Yuuki." na její tvář dopadají mé slzy. Opět ji zvednu do náručí a předám Neurovi.
,,Půjdeme s ní do nemocnice, je tam márnice." vše se ve mě sevřelo, když jsem toto slovo vyslovila. Třásly se mi hrozně ruce, bolel mě pohled na ni.

Dobře a nebreč sama vidíš že zemřela s úsměvem na rtech."
(přesun)

Opět jsem došla na to úžasné místo, které však skrývalo velké množství bolesti. Nechtěla jsem to protahovat, tudíž jsem si hned svlékla plášť a zůstala jen v košilce. Vlezla jsem do vody a postupně šla dál a dál. Čím dál jsem šla, tím větší hloubka byla. Když mi voda dosahovala nad prsa, začala jsem plavat a doplavala k vodopádu. Zavřela jsem oči a vstoupila do něj. Ocitla jsem se v malé jeskyňce. Nebylo tam zrovna moc světla, ale musela jsem si s tím vystačit. Pozorně jsem se rozhlížela. BINGO! Našla jsem otvor. Byl malinký, ale dost velký na to, abych do něj mohla strčit celou ruku. Šmátrala jsem uvnitř a bylo mi fakt zle. Pavučin tam bylo nějak moc na to, že je to vlhké až mokré prostředí. No tak, no tak.. Pobízela jsem sama sebe a natahovala se co nejvíce. Něco se mi podařilo uchopit. Vyndala jsem to. Byla to malá krabička. klekla jsem si o tevřela ji. Zatajila jsem dech..Takže je legenda pravdivá. Kameny opravdu existují.. Zaklonila jsem hlavu a opřela se o skálu. Zavřela jsem oči. Možná se ím rozpoutá bouře.... Musela jsem ji ale zachránit. Vyšla jsem z vodopádu a plavala ke břehu. Krabičku jsem zabalila do pláště, který jsem si vzala do rukou a tak, jak jsem byla, mokrá a v košilce jsem běžela pryč.

Stál jsem u jezera a chtěl si opláchnout tvář.Sundal jsem si obvaz a viděl to co jsem měl na obličeji a zlekl se"Co se to semnou stalo?!".Rychle jsem si dal obvaz zpátky a nasadil kapuci a přemýšlel.

Dovrávorala jsem k jezeru. Místo, abych si sedla k jezeru, jak to mívám ve zvyku, jsem si sedla na kraj břehu, tudíž do vody. Oblečená. Bylo mi to jedno. Potřebovala jsem uchladit studená voda je k tomu svořená. Objala jsem si kolena a položila na ně hlavu. Přemýšlela jsem.

K Mizukage přiběhla její lištička se vzkazem a speciálním, Hiraishin no kunaiem.

Vzkaz:

,,Hmm.." naklonila jsem hlavu na stranu. Podrbala jsem lišku za uchem a ta udělala PUF. Vzala jsem kunai a vylezla z vody. Tak, jak jsem byla, celá mokrá, jsem se vydala k bráně.

Doběhla jsem k jezeru. Předklonila jsem se a opřela se o kolena, abych se mohla vydýchat. Mezitím jsem se rozhlížela kolem. Tak fajn, Uchiho, doufám, že jsi tady nebo si mě nepřej!

Byl jsem na stromě a pozoroval co se děje.

Šla jsem na místo, kam chodíval se mnou. Zmínil se, že je mu tu dobře, čekala jsem, že tedy bude tam, ale nebyl. Svraštila jsem obočí. Cítila jsem jeho čakru, ale pomalu mě to přestávalo bavit ho hledat. Sedla jsem si pod strom a hleděla před sebe.

Stál jsem před Hitomi a díval se na ní.

,,Umm?" podívala jsem se na něj. ,,Takže ses nakonec ukázal?" prohodila jsem s kamennou tváří. ,,Naděláváš mi akorát infarkty, Uchiho." vzdychla jsem.

,,O to nejde.." pousmála jsem se mírně.

,,O navrácení tvé paměti...Vím, že mi nevěříš, přesto ale budu dělat vše proto, aby se ti vátila, Neuro." postavila jsem se naproti němu.

,,Nemusíš odpovídat, jen jsem ti to prostě oznámila.." otočila jsem se až se mi rozletěly vlasy a odcházela jsem pryč.

Yuuki mě dovedla k jezeru, kde seděl Neuro pod stromem. Byl nevrlý a nechtěl, abych se o něj jakkoliv staral, nebo ho nějak léčil.
Zavrtěl jsem hlavou a řekl. "Dobrá tedy, tu máte aspoň mast a olejíček na popáleniny. Pomůže ti to a pokud budeš obě používat pravidelně hodně je dokáže zhojit a jizvy trochu skrýt. Kdybyste někdy chtěl pomoci více, stačí říct."
Zatím jsem se posadil na jeden strom u jezera a pozoroval okolí.

"Allii?" šel jsem za stopou Alliiho.
"Pojďme, o naši pomoc, tady zřejmě nikdo nestojí." pousmál jsem se.
"Chyť mě opět za ruku." Allii mě chytl pevně za předloktí a oba jsme zmizeli do Konohy.