Jezero Kiri

"No jo pevný tvar v tom případě, Kessho gokakuro."



"Ani voda ti nepomůže."

Okolo mňa sa vytvorilo kryštálové brnenie. Hmm, vlastne okolo klona. Ja som stála vedľa neho. "Rei-...na....prosím...Rei...." prosila som a kašľala som krv.

"Hm... Yuuki?" přiskočím zase k ní a chytím jí za ruce, nevěřila jsem Hajimu tak jsem její ruce ihned skryatlizovala, ale stále ji držela
"Jsi... to ty jsi v pořádku?"

Plakala som a krv sa mi liala z úst. "V- všetko ma bolí....čo tu robím...nepamätám sa žeby som sem prišla...." Fňukám a pozerám sa na klona v kryštály. "Prečo som tu...čo sa stalo?" pýtam sa jej a zrazu začnem kašľať krv. "Spomínam si len na to že som videla Shoa...na viac nič!" poviem jej a kašľem viac.

ihned jí přiložím ruku se zelenou chakrou na hruĎ
"Nic si nepamatuješ? Haji tě ovládl." pohladím ji druhou rukou po hlavě
Buď ve střehu to se mi nezdá od Hajiho až moc lehké varuje mě NIbi

"Rei...Haji sa snaží dostať na povrch...chce ma ovládnuť...nevládzem..." poviem jej a zkryštalizovanými rukami jej dám preč jej ruku. "Človek ako ja...Monštrum ako ja...si nezaslúži žiť...Mám ťa rada Rei...vždy to tak bolo..." poviem jej a snažím sa nenechať sa ovládnuť. "Musíš ma zabiť.." hovorím jej a plačem pri tom. "Prosím...splň mi to prianie...Mám ťa rada...Bolo mi cťou pracovať pre teba..." poviem jej a nechám vodu nech mi drží nohy, neujdem.

"Ne Yuuki, nemůžu..." nevim proč ale pálili mě v očích slzy

"Monštrum ako ja...musí zomrieť Rei..." poviem jej a cez slzy sa usmejem. "Urobila som veľa zlého...viem že som urobila...zlé veci...preto...musíš Rei..." dodám a z očí sa mi lejú slzy. "Bolo tam...fajn...pozdrav...všetkých...povedz že..už nie som dobre...? Ale...možno sa v budúcom živote uvidíme..." plačem a smejem sa. "Tak Rei-chan...musíš..." dodám a chytím ju za ruku.

nechala jsem krystal na jejích rukou opadnout a i já jí chytila za ruku a však jeden krystal mi zůstal v ruce a já ho vložila Yuuki do ruky. Slzy mi přetekli přes víčka
"Já....nerada zabíjím s krví." posmutním
"A nedělá mi problémy zabíjet, ale ..... Shouton Kuchiyose: Hiji Choushou. Tuhle techniku jsi už jednou viděla." musela jsem jí obejmout naposledy

"Hai...mám ťa rada..." poviem jej a objímem ju naposledy. "Povedz im to okey? Aspoň niektorým..." dodám a usmejem sa cez slzy. "Ak sa niekedy stretneme...ver mi že ti budem ďakovať..." zasmejem sa a nechám slzy nech mi stekajú po tvári.

brečím taky, stále jí držím a do té chvíle jí nechávám zkrystalizovat vnitřní orgány.
"Promiň Yuuki." šeptnu jí, když skrystalizuje i její srdce a odtáhnu se od ní a stále pláču

Usmejem sa a vyvolám jutsu rozpadu. "Sayonara...veliteľka..." vypľujem krv a keď ma pustí voda ma pomaly pohltí. Obloha sa zatiahla a začalo snežiť. Padala som do hlbín jazera kde som pomaly dopadala na dno. Moje telo sa nerozpadlo.

klekla jsem si na vodu a sledovala Yuukiino tělo, začalo sněžit a vločky mi padali do vlasů nějak mi to nevadilo, byla jsem na sníh zvyklá
ó bože ty seš měkkota, Haji byl odpad
Ano ale Yuuki ne, byla skvělá
"Promiň." šeptnu do ticha pomalu se zvednu a zakloním hlavu a dívám se do oblohy. Otřu si slzy a vydám se za Mizukage (přesun)

Došla jsem s Neurem k jezeru. Zastavila jsem se na jeho břehu a rozhlížela se.
,,Tak krásné místo..Mé oblíbené místo a přesně na mém místě mi zemře rodina..Ironie osudu." prohodím s pohledem upřeným na jezero.

Ale aj tak je to krása že?"Přistoupil jsem k jezeru a namočil si ruce a přišel blíž k himi a maličko jí pocákal a posmál se."Nemohl jsem odolat promiň".

Úsměv jsem mu oplatila a shodila ze sebe plášť a vyzula si boty. Klekla jsem si na břehu a sledovala vodní hladinu. Přemýšlela jsem o různých věcech a hlavně se rozhodovala.

A pak že tě nikdo neuvidí co?Já tě vidím zlato ."Sedl jsem si za ní a lehl si na zem a dival se na oblohu.Je to fakt pěkný místo po kolíkáté tu s tebou jsem po 3 asi že?

(Už bys měl být otrkaný,! Stejně jsi říkal, že ty máš na mě největší štěstí! xP)
,,Hai, myslím, že ano.." sedla jsem si tak, abych si namáčela nohy ve vodě. ,,Je to kouzelné místo a to doslova." pousmála jsem se stále upřeným pohledem na vodní hladinu.

Jestli pro tebe můžu něco udělat tak řekni rád ti pomůžu.Vždy když jsem tu cítím se tu dobře je to milé místo+jsem slyšel že velká Mizukage má potíže s vesnicí.Zavřel jsem oči a poslouchal co odpovíů

Pohlédla jsem na nebe. ,,No..Jak sis určitě všiml, mám zdevastovanou vesnici. Předevčírem nás napadli Akatsuki. Ztráty na životech tu jsou, viz má sestřenice. Jsem ráda, že se mi podařilo zachránit alespoň několik dětí a jednoho mého genina..Už nějakou dobu má na mě spadeno šéfka Akatsuki, bohuižel. A taky se mě snaží zabít Manzou, člen rady v Kirigakure...Je toho hodně." vydechla jsem. ,,Zvládnu to ale. Mám tady podporu. Od Kina i od dalších. A nejen v Kirigakure." usmála jsem se na něj.

,,Já vím, že patří, jen si připadám, že to už nezvládám..Někdy si vyčítám, proč jsem post Kage přijala. Vše jsem udělala v úctě k senseiovi.." objala jsem si kolena. ,,A vlastně nevím, proč po mě Manzou jde..Nic o něm nevím...Navíc..Mám strach...Pamatuješ si, jak jsem dostala tu horečku, jak jsme si mysleli, že jsem nemocná? podívala jsem se na něj.

Jo pamatuju byla to fakt zvláštní horečka mlela si furt do kola něco s dědičnou nemocí nebo co."Jednou rukou jsem jí objal,aby se necítila tak sama.

Pocítila jsem...bezpečí když mě objal a pokračovala jsem dál. ,,Hai, přesně tak...Mysleli jsme, že je to dědičná nemoc. Taková byla diagnóza smrti mé matky..Nebyla to nemoc. Někdo nás otrávil. Od malinka matce podávali jed, poté ho podávali i mě. Akorát u matky se projevila hned, zatímco u mě později." přitáhla jsem si kolena blíž k bradě.

Nemusíš se schovávat do ulity.A jak ti ho podávali?Myslel jsem že si vaříš sama.Zamyslel jsem se a bál jsem se stavu Himi.