Jezero Kiri

"Pretože to robím...pre dobro dediny..." sťažka som dýchala. "Hitomi-chan...gomene..." opakujem jej keď sa mi začnú liať slzy po tvári. "Parazit...preberá kontrolu nad mojim telom...musím jesť krvavé pilulky...pomôže to..." hovorím jej a trasiem sa.

,,Yuuki..." šeptla jsem. Zvedla jsem ji do náruče a odnesla na břeh. ,,Seď tu a nic nedělej, prosím." podívala jsem se na ni smutným výrazem a vzdychla si.

"Iie...musím trénovať..." poviem jej a zdvihnem sa aj keď to bolí. "Zvládnem to..." dodám a usmejem sa.

Dořitil sem se k jezeru mou neopatrností sem zakopl o kámen a vletěl do jezera vystrčil sem hlavu a uviděl hitomi a spol ´Hej sestro prý sou tu nějaké problémy doslechl sem se´

Na pár vteřin jsem zavřela oči a odstoupila. Nebyla jsem schopná jí bránit, jen jsem si povzdychla.
,,Shiz? Můžeme?" podívala jsem se na ni a poté na Tasua.
,,Problémy?" vypadala jsem jako Orochimaru nad výběrem šamponu.

"Promiňte, ale necítím se dobře. Asi si půjdu odpočinout." otočila jsem se a zamířila domů.

Povzdychla som si, zasa som ju vytočila. "Tasu-san?" poviem do vetra. "Mám divný pocit...je tu aj ten malí ninja ktorého sme stretli v Konohe? Takashi..." poviem a prehrábnem si vo vlasoch.

´Už tu néní myslím.Proboha už blouzní už je moc pozdě´začal sem s etam smát

"Blúzni? KTO!?" okríkla som ho a začala som sa smiať spolu s ním. "Baka...." povedala som a smiala som sa ďalej.

Pousmála jsem se a klekla si k Yuuki. Pohladila jsem ji po vlasech a...hypnotizovala jsem zem.

Přišel jsem k modrovlasé a pevně jí uchopil za vlasy. Přiložil jsem jí ruku, ve které jsem měl katanu, na břicho a zabodl jí tam, skrz na skrz. Pak jsem zapečetil tu věc v ní a rozplynul jsem se. Ještě jsem z ní stihl vytáhnout katanu.

,,YUUKI!!" sehla jsem se k ní.
,,Co to mělo znamenat?!" křičela jsem, i když věděla, že mě neuslyší. Po tváři mi tekly slzy. Držela jsem krvácející Yuuki.
,,Yuuki..Yuuki.." volala jsem její jméno.

Chcela som sa pozrieť na Hitomi ale nestihla som. Prišiel ku mne niekto zahalený v bielom plášti a prebodol ma. Vypľula som krv a z očí mi vyhŕkli slzy. "N-nande...?" zmohla som sa než ma prepadla tma, katana bola asi otrávená. Alebo to spôsobila moja krv?

,,Yuuki..Prosím, měj oči otevřený!...Slyšíš?! Zůstaň ještě TADY!!" křičela jsem zoufale.

"Nesmieš...sa ma chytať...Hitomi-chan..." šepkala som jej a otvorila som oči.

,,Yuuki..." odhazovala jsem jí vlasy z čela. ,,Yuuki..Nesmíš umřít..Nesmíš mi umřít.." plakala jsem a tělo se mi otřásalo pod vzlyky.

"Jsme část ANBU, kteří nepatří pod tebou Mizukage. " objevil jsem se u jejího těla a na rukách jsem měl rukavice.
"Shousen jutsu."začal Yuuki léčit a píchl si proti jed.

Pohlédla jsem na Anbu.
,,Ale proč?" nechápala jsem a dívala se, jak ji léčí.

"Hitomi-chiii...." triasla sa mi spodná pera, "Ja...gomene...že som si nedala pozor..." ospravedlnila som sa jej. "Ale...teraz to bude dobré že? Bude to dobré Hitomi-chii...bude do-..." nedopovedala som, začala som kašlať. Snažila som sa nekašlaľ na ňu. "Hitomi-chii...prestaň plakať..." poviem jej a pohladkám ju po vlasoch.

"To ti nesmíme říct." zakroutil jsem hlavou.

Chytila jsem ji za ruku a pokusila se usmát, ale stále jsem plakala.
,,Budeš v pořádku, Yuuki...Ty mi umřít nesmíš.." šeptala jsem a znovu pohlédla na Anbu. Zamračila jsem, ale nic jsem neřekla.

"Hotovo. Mise dokončena." zašeptal jsem a zmizel.
(Yuuki jsi zachráněna.)

,,Yuuki?..." plakala jsem a čekala na to, jak jí bude.

Usmiala som sa a zavrela som oči. Vydýchla som.
Ako si to mohla urobiť!?
Čo som urobila?
Nechala si ma zapečatiť!?
He?
Nehraj sa na hlúpu! Uvedomuješ si že ťa môže ktokoľvek zabiť a ty o tom nebudeš mať ani potuchy? HE!? Ja ťa zabijem zvnútra Yuuki...ZVNÚTRA!?
Viac som nepočula, omdlela som.

Pohladila jsem ji po vlasech. Sebrala jsem svitky, Yuuki vzala do náručí a odnesla do nemocnice.