Jezero Kiri

"Hele notak nevidíš že jí ubližuješ ?" koukl jsem na Hitomi "Vždiť ťě má ráda.....jen prostě nemohli jsem ti to říct......udělá ti líp když odejdu a už se tu nevrátím ?!"

´Neudělá klidně si dělejte co chcete mě to vážně ted už nevadí když nemám sestru je mi to líto Mizukage-sama ale nejste už moje sestra´

"O co ti de ?.....jde ti o mě....jde ti o to že si o tom neveděl ?"

Trochu prudce jsem se podívala na Sasukeho. Neřekla jsem ani slovo, ale..Sklonila jsem opět hlavu a zavřela oči. Plakala jsem čím dál tím víc. Je mi to líto, Mizukage-sama, ale už nejste má setra. Iie! křičela jsem v duchu.

´Dyt řkám že mi nic nevadí klidně budte spolu mizukage-sama přeji vám to moc´

"Prostímtě....chceš ji zdeptat ještě víc ?"

´Mizukage nezdeptám čím bych měl?´

Položila jsem Sasukemu ruku na rameno. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nepřesvědčíš ho..Nikdy mi nebude věřit. Ani mě, ani tobě. Je to beran, jako já..." vzlykala jsem a dívala se Tasuovi do očí.

´Nashledanou Mizukage nashle Sasuke´šel sem směrem domů

"Mrzí mě to.....podělal jsem ti život"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne...K polibku jsou třeba dva lidé..Nemůžeš za to ty, ale my oba..." vzlykla jsem, kousla jsem se do rtu a sledovala odcházejícího Tasua.

"Doufám že ho to přejde" pohladil jsem ji "A nepreč"

Schoulila jsem se mu na hruď. ,,Nepřejde..Jak jsem řekla, je to beran, jako já.." schovala jsem si obličej do dlaní.

"čas hojí všechny rány"

,,I částečnou zradu?!" kníkla jsem.

"Ano...myslým že ano"

Zvedla jsem k němu hlavu. Po tváři mi stále stékaly slzy jako hrách. V očích jsem měla napsaný otazník, nejistotu, strach.

pohladil jsem jí po tváři "Nejsem na takové věci dobrý...ale měla by sis s ním promluvit"

Nejistě jsem přikývla. Měla jsem vyschnuto v krku, nemohla jsem mluvit. Cítila jsem se...Sama jsem nevěděla jak, ale byl to strašný pocit. Před očim mi běžely výstřižky vzpomínek na dětství, což zapříčinilo čerstvé slzy. Prostě jsem plakat nemohla přestat. Další člověk, o kterého jsem přišla.

"Běž promluv si s ním....řekni mu že jsem odešel že se nevrátím....že spolupracovat nebudeme....možná ti to pomůže"

,,Promluvím...ale nechci, abys odešel!" objala jsem ho.

"Já nevím...přináším ti akurát bolest"

Polkla jsem. Stoupla jsem si na špičky a letmo ho políbila. Poté jsem se mu zadívala do očí, ale byla jsem ticho.

"promin...ale...nevím jestly je to správně....dívej co se stalo jenom kvůli tohohle"

Přemýšlela jsem, co říct. Vzdychla jsem.
,,Nebudu přemlouvat, abys zůstal. Máš svou hlavu a své názory...Jestli je to správně nebo ne, to už záleží na úhlu pohledu každého z nás." kousla jsem do rtu a trochu se od něj odtáhla.