Jezero Kiri

"Já chci zůstat...ale ubližuje ti to....a já si ani nejsem jistý co cítím...je to težké"

Sklonila jsem hlavu k zemi a pousmála se.
,,Taky si nejsem svými city jistá..Je tu taky Assasin, první muž, do kterého jsem se zamilovala a na kterého jsem vydržela čekat tři roky, i když byl mrtvý..Teď se tu objevíš ty a.." vzdychla jsem. ,,A já mám v hlavě nepořádek.." pohlédla jsem mu do očí. ,,Nevím, co dělat. Nevím, co budeme dělat.." šla jsem si opět sednout po ten strom a dívala jsem se na zrcadlovitou hladinu jezera a čekala na Sasukeho reakci.

šel jsem k ní a posadil se vedle "Je to opravdu težké a ještě bude"

,,Hai." přikývla jsem. Složila jsem svitky a dala je stranou. Chuť na trénování mě přešla. Přemýšlela jsem, a že jsem měla o čem, nebylo pochyb. S napůl nepřítomným výrazem jsem se dívala před sebe. Kývala jsem střídavě nohama sem a tam a ráchala je ve vodě.

nic jsem neříkal jen jsem byl tam kdyby se chtěla vypovýdat

Natáhla jsem ruku a pramen vody se vznesl. Voda se zformulovala do podoby mé maminky. Nechala jsem vodu zmrznout a ve vzduchu byl tak její odraz. Usmívala jsem se a zároveň plakala. JAk moc mi chybíš. Jak moc bych potřebovala tvé objetí a radu.

objal jsem jí já "Pomůže ti to ?"

Neodpověděla jsem, jen jsem se k němu víc přimáčkla a sledovala ledovou maminku. ,,Asi to už nezvládám." prohodila jsem a zavřela jsem oči, ze kterých se valily slzy.

"Všechno bude dobrý....pomůžu ti"

Zaklonila jsem hlavu, abych na něj viděla. Povzdychla jsem si.
,,Snad ano.." zadoufala jsem polohlasně.

"Výš...při lovu Itachiho jsem se naučil jedno....nestačí doufat....musíš chtít a dát do toho vše"

,,Já vím...Momentálně ale mnou proudí nejrůznější formy strachu..Zatemňuje mi to mysl a nemyslím na nic jiného.." opět jsem zavřela oči.

"Tak zkus na to nemyslet...mysli třeba na....já nevím třeba na nejhezčí věc co se ti stala"

,,Nejhezčí věc, co se mi stala?" zamulala jsem pro sebe a okamžitě se mi to vybavilo. Mimoděk jsem se přes slzy usmála. ,,Škoda, že to byl jen okamžik." pousmála jsem se smutně.

"To nevadí"

,,Sasuke..." odtáhla jsem se od něj, abych k němu byla čelem. Podívala jsem se mu do očí. ,,Proč jsi si vlastně vybral Kirigakure? Ze všech vesnic Kirigakure..A neříkej, že byla nejblíž nebo tak. Musel jsi jít na jisto." řekla jsem vážně.

"Promin ale opravdu byla neblíž....a taky první která mě napadla"

Přikývla jsem a zůstala ticho. Po chvíli jsem se znovu zeptala.
,,A rozhodnutí pracovat pro Kiri bylo čistě kvůli penězům?"

"Nejprve ano....ale teď....nevím mám pocit že ti to dlužím"

,,Nedlužíš mi nic." setřela jsem si slzy. ,,Jak jsem řekla..Udělali jsme to oba, takže mi nic nedlužíš."

"No ale začal jsem s tím...a řešit to už nebudem....co se stalo stalo se"

,,Umm." přikývla jsem. Postavila jsem se a nazula si kozačky. Zádama jsem se opřela o strom a dívala se do země.

neveděl jsem co říct...proto jsem mlčel

Nevydržela jsem to ticho. ,,Mám poslední otázku a prosím, neříkej nevím...Co bude dál? Co budeš dělat? Co MY budeme dělat?" přešla jsem k němu trochu blíže.

"Chtěl bych zůstat tady pomoct ti s tím vším....možná by z toho bylo něco výc ale to by záleželo na událostech a na tom co budeš chtít ty.....poslední dobou je mi všechno volný"