Tréningové prostory

First topic message reminder :

Zde můžou týmy trénovat

"Tsunade-sama..." usmál jsem se, ale větu jsem nedořekl. Následně jsem na vyčerpání a následky zranění omdlel.
Ta věta se dala dokončit i bez zamyšlení. Chtěl jsem říct
"Tsunade-sama, jsem rád, že mohu být vaším žák a... omlouvám se" .

"Hm. Možná, jsem to přehnala, ale já ho varovala." zašeptala jsem a zvednula své sako, oprášila jsem si ho a oblékla.
Klekla jsem si před něj, dala ruce před sebe a přiložila k hrudi.

Po krátké chvíli jsem se zhluboka nadechl, lehce otevřel oči. "..jsem rád, že mohu být vaším žákem a... omlouvám se". Dál jsem ležel a cítil, jak bolest pomalu ustupovala.

"Hm," zabručela jsem.
"Co je tvým snem?" zeptala jsem se a pak na něj štěkla. "Lež v klidu!"

"Mým snem?..." zeptal jsem se pro sebe a hned spustil s úsměvem a vášní.
"Stát se ninjou, který se proslaví a bude známý po celé zemi, bude natolik silný, aby mohl uchránit své bližní před jakýmkoliv nebezpečím nejen za použití různých technik, ale i jutsu, co neumí každý druhý a zachová se v každé situaci podle svého srdce. To je můj cíl, to je můj sen.."

"Hezký sen," mírně jsem se ušklíbla.
"Ještě chvíli počkej, bude to trvat, než dám vše dokupy."

"Hai.." pousmál jsem se. *skvělá sensei, jsem vážně šťastný z toho, co se dnes stalo* čekal jsem až to 'dá do kupy'.

"Teď..už snad, chvíli tě budou bolet žebra, při sebemenším pohybu." vstala jsem a oprášila se.
"Snad bychom měli jít do nemocnice."

Když pomalu ukončovala léčbu, sledoval jsem její ruce a snažil se něco málo aspoň pouhým okem pochytit.
*Taková zranění a tak rychle vyléčená* řekl jsem si s úžasem ve tváři.
Potom jsem vstal, s oprášením jsem se nezatěžoval. Byl jsem spíš chodící prach, tak by to bylo zbytečné..
"Ano, tak jdeme" byl jsem připraven následovat a ještě jsem se zvědavě optal
"Tsunade-sama.. dokázala byste mě naučit tu techniku léčení?"

"Dokázal,ale než se k tomu dopracuješ, musíš se naučit jiné věci." stála jsem k němu zády a vydala se po cestičce do nemocnice.

Rozběhl jsem se za ní, abych nenabral odstup. Trošku mě zabolela žebra, ale bolest jsem přečkal bez ozvání.
.Přesun.

Prisel som sem kde rozhliadol som sa okolo seba a zacal som z treningom ohna

Tam kde som trenoval bolo uz vela veci spalenych tak som sa rozhodol ze zmenim miesto
(presun)

POmaloučku potichoučku jsem přišel a snažil jsem se učit mé techniky snažil jsem se pořád zaktivoval jsem akagan "tak a jdem na to" složil jsem pečetě a učíl jsem se své nové jutsu

Příjdu a začnu se učit Raiton shunpu.

Celou noc jsem trénoval a pak jsem usnul na lavičce.Zbudim se a zkusim znovu moji techniku.

Udělám pečetě
Raiton shunpu! a v ruce se mi udělá blesková koule sice ještě pořád né úplná,ale pro mě to byl pokrok.

Viděl jsem umělou figurku a běžel jsem na ní pak jsem s tim bleskem do ní narazil a pouze se tý figurce urvaly ruce.


Pořád to ještě není ono! řeknu a jdu domů. (přesun)

Daisuke

Přišel jsem na místo mého tréninku.Byl jsem už po snídani,plný energie a chuti trénovat.Tak jo dnes budeme trénovat kráječ.''Fuuton:Kazekiri!''Poslal jsem dvě prúhledné čepele tvořené stlačeným vzduchem proti tréninkovému panákovi.Udělalo to tam dvě malé oděrky...E-hh nemyslel jsem že to půjde tak ztěžka...Pokračoval jsem stále dokola a dokola,dokud do neudělalo aspoň centimetrovou rýhu.No hurá,vyškrábnout oko by se s tím dalo...Řekl jsem si vduchu ironicky a pokračoval v tréninku.Také se dnes musím zastavit za tou mizukage,docela by mě zajímalo jaká asi může být.

Daisuke

Přiběhl jsem do tréninkových prostorů...Ještě mám co pilovat,''Fuuton:Kazekiri!'',pokračoval jsem ve svém tréninku,až do pozdního odpoledne...

-sry za double post,ale copak já za to můžu když sem nikdo dobu nepostuje? XD

Po nočním treningu jsem si klekl a začal jsem se modlit trošku jsem zesmutněl až nakonec mi ukáplapla slzička a odešel jsem -přesun

Daisuke

Plný vzteku jsem dorazil na místo k tréninkovému panákovy a začal do něj z plných sil mlátit,dokud mi nezačala těct kdrev ze všech prstů.''Kso,kso,kso'',vyndal jsem můj klanový meč a přesekl jsem toho panáka vejpůl.Dnes nebudu spát,musím se stát silnějším.Začal jsem skládat pečetě a pilovat nová jutsu..

Prisiel som a zacal som sa obzerat.

,,Nic tu neni zaujimave" (presun)

Po dlouhém hledání jsem to konečně našel. Bylo tu prázdno. Posadil jsem se do tureckého sedu. Nevěděl jsem vůbec čím začít.

Takhle jsem seděl asi půl hodin, než mě konečně něco napadlo. Zezadu u pásku jsem si odlepil ten svitek, položil ho na zem a roztáhl. Bylo tam víc podpisů a já jsem našel svůj. Byl úplně na konci. Věděl jsem, že je to smlouva, který musí podepsat každý ninja svou krví, aby měl summona. Byl modro bílo modrý a pěkně stříbrně zdobený. Našel jsem tam i nějaký znak, ale ten jsem nevěděl, co je. Moc dobře jsem věděl, že kdybych náhodou dokázal něco vyvolat, mohlo by mě to dotyčný zvíře poradit a říct, kdo a co jsem. Nevím proč, ale přesně se mi vybavovali znaky, které jsem se byl jistý, že jsou na aktivování tohoto jutsu. Bylo to divný, protože dokud jsem ten svitek nezačal studovat věděl jsem absolutní kulový. Pořád v sedě jsem se kousl do prstu, dal ruce k sobě, udělal rychle pečetě jako bych to dělal odjakživa a bouchl do země. Objevila se tam nějaký znak, ale nic víc. Podzvednul jsem trochu obočí a zkusil to znovu. Zase stejný výsledek.

Takhle jsem to opakoval asi hodinu a stále nic. Docela jsem byl z toho vzteklý.!Proč to nejde! Dělám snad něco špatně?!!" Potom mi najednou bliklo."No ty si id.ot...na to aby si něco vyvolal musíš aspoň vědět, co nebo koho nebo co děláš a ty víš kulový." Zklamaně jsem znovu položil ruce a vzal si svitek do ruky."Tak to můžu asi zab..." Všiml jsem si nějaké čmáranice pod mým podpisem krví. Jakoby si někdo jen tak z nudy psal a dost hrozným pravopisem. Chvíli jsem to luštil, ale nakonec zjistil, co to je. Bylo to nějaké jméno...Mizuchi nebo co...Kdyby tam někdo byl, viděl by jak se mi rozzářili oči."A co když je to zrovna to co potřebuji?" Kousl jsem se do prstu a udělal pečetě. Z velkým očekáváním a myšlenkou jen na to jméno jsem bouchl do země. Ukázal se velký mrak kouře a když se rozptýlil já seděl na hlavě obrovského bílého sněžného draka.

"Áááááááááááá....." Zakřičel jsem, jak jsem se najednou prudce vyšvihl do výšky. Zabral celé cvičiště a pár věcí i pobořil, hlavně stromy. Nemohl se jsem jen tak vlézt. Tyčil se do výšky nad celou vesnici. Každý si toho hned musel všimnout (O něco větší, než Gamabunta, hlavně na výšku) Roztáhl křídla, který měli nehorázné rozpětí. Byl jsem z toho mimo, Lizz mě zabije... Proběhlo mi hlavou, protože jsem věděl, že to lidi určitě nenechá v klidu a shinobi už vůbec ne a navíc, dostavili dnes teprve Kiri a já už to tu ničil. Drak nahlas zařval.

Mířila jsem zrovna do knihovny, když jsem si všimla opravdu obrovského sněžného draka, který se tyčil nad vesnicí.
Cože? Co to jako má být, doufám, že nás někdo nenapadl.
Rozběhla jsem se směrem k drakovi. Zachvíli jsem doběhla až k jeho nohám. Podívala jsem se nahoru a matně jsem rozeznávala osobu sedící na jeho hlavě. Byl to Akihiro.
"Hej!" zakřičela jsem. "O co se to tu zatraceně snažíš?"

Drak promluvil silným, ale přátelským hlasem."Akihiro!!!! Jsem rád, že si v pořádku!! Já myslel, že si už umřel nebo tě zajali, když jsem zmizel! Promiň, ale nezvládl jsem to." Ale dál div radostí neskákal."Jen klid, klid! Nesmíme to tu zničit ještě víc!" Rozkřikla jsem se. Nevěděl jsem ani, co dělám, protože křičet a rozkazovat takovému tvorovi je dost nebezpečné.,"Jééé, tak to pardón." Trochu se skrčil a přestal vyvádět.On mě poslechl?..."Kdo vůbec jsi?" Zeptal jsem se ho."Cože?! To jsem přece já, Mizuchi, tvůj věrný spolubojovník a taky nejlepší přítel!" Zamyslel jsem se. Najednou mi blýsklo."Mizuchi? Mizuchiiiii...!!!!" Objal mu vrch hlavy, jak to jde u takového obra."Vzpomínám si na tebe, ale...ale na nic jiného..." Zase mu sklesla hlava. Vzpomněl si na něj, ale nevzpomněl si co dělal nebo kým byl nebo co se stalo."Ty si nic nepamatuješ?!""Ne...bohužel...musel jsem ztratit paměť při nějakém pádu..." "Aha, tak já ti vše řeknu...no..." Chtěl něco říct, ale nemohl. Jakoby mu v tom něco bránilo."Já-já...nemůžu...když chcu mluvit o tobě nebo o tom kdo jsi...nemůžu to říct...nevím proč..." Zase jsem posmutněl a on taky."Ale nevadí...hlavně, že tě zase vidím." Usmál jsem se."To jo...já taky."