Kancelář Tsukikageho

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 22:24

First topic message reminder :

Kancelář Tsukikageho - Stránka 7 454088-balalaikaoffice

Celý svět žije v bídě, ale tu tedy nečekejte.. proč si neužívat, když vás nikdo neohrožuje? Luxus, knihy, svitky, velká okna a výhled. Proč neukázat, že na to máte..
Sám Tsukikage je považován za nejsilnějšího člověka světa, takže nejspíš není radno zahrávat si s ním!

pro Michiko Mon 25 Nov - 20:05

"Hmmm kdo ví." Tajemně jsem se usmála a napila se, pak jsem hrníček odložila na stůl a pohodlně se opřela.
"Jaký jsi měl den?" Snažila jsem se to odvést jiným a normálním směrem...zatím.
Zvědavě jsem ho sledovala a namotávala si pramínek na ukazováček, což jsem vlastně poslední dobou dělala až moc často. Budu se to muset zase odnaučit.

pro **Uzumaki Arashi** Mon 25 Nov - 20:10

Privrel som slabšie oči po jej odpovedi. No jó, akoby nebolo jasné hneď, že ako to myslela! Stačil ten tajomný úsmev, zatĺkajúca odpoveď a následne zmena témy. Ale zas som to nechal tak.
"Obyčajný. Väčšina dňa prešla pri papieroch." Letmo som sa pozrel ku stolu. Následne som pozrel zas na ňu.
"Čo ty? Okrem tých detí." S menším smiechom v tóne hlasu som oplatil otázku a slabo som naklonil hlavu, čím sa mi tmavo-červená hriva vlasov trochu naklonila a ostala visieť smerom dole. Takto som ju ostal zas zvedavo pozorovať.

pro Michiko Mon 25 Nov - 20:16

"Máš to teda ale nudný život." S předstíranou lítostí jsem k němu natáhla ruku a pohladila ho po tváři. Ten dotyk mi chyběl, jenže když mi připomněl ty děti stáhla jsem ruku zase zpět a nasupeně se zamračila. "Pff ani mi je nepřipomínej, ještě teď bych se mohla v klidu válet." Zamrmlala jsem a povzdechla si. "Cestou sem jsem zaslechla pár drbů.." odmlčela jsem se a z nějakého důvodu se uchechtla. "...a zatím se v mém dnešním dni nestalo ještě nic extra."

pro **Uzumaki Arashi** Mon 25 Nov - 20:20

Privrel som slabšie oči o niečo viac, keď som zacítil dotyk na tvári. Zas som ich ale aj normálne otvoril, keď ruku stiahla a pokračovala v odpovediach. Ja som si zatiaľ len odpil z kávy.
"Ber to z lepšej stránky, dotiahla si sa sem." Tak nevinne som poznamenal a podoprel som si hlavu rukou o koleno nohy, ktorú som si tak čiastočne pokrčil a vyložil na pohovku. Zas som ale dostal dôvod nato, aby som nadvihol trochu obočie.
"Drbov? Akých?" Zvedavosť mi proste nedala, obzvlášť, keď sa ešte tak uchechtla. Možno to síce nebolo k tomu, ale i tak som sa spýtal. Veď ta otázka bola sama o sebe taká.. zvedavosť-vypudzujúca.

pro Michiko Mon 25 Nov - 20:25

Najednou jsem se zatvářila přísně. "No tak se šušká, že samotný a hrozivý Tsukikage s někým něco má." Založila jsem si ruce na prsou. "Měl by jste si dávat pozor Tsukikage-sama nebo si opravdu zkazíte pověst." Přešla jsem na vykání a naklonila hlavu na stranu. "Ale jednu výhodu to má, už si o Vás aspoň nemyslí, že jste gay." Nevinně jsem se pousmála.

pro **Uzumaki Arashi** Mon 25 Nov - 20:34

To obočie mi aj ostalo také podvihnuté, po vyslovení tých drbov. Len som ju tak nehybne sledoval, vlastne som ani neklipkal očami.
"Ale čo." Zamrmlal som a rovnako som si založil ruky na hrudi.
"O to sa báť nemusím. Je plno možností, ako si povesť napraviť." Hlavu som vyrovnal a fialové oči som na krátko zatvoril. Ts, tú poslednú vetu som si musel nechať prejsť jedným uchom dnu a druhým von. Mali by byť šťastní, že sú nažive, ožrani blbí! Nechal som túto tému radšej tak a otvoril som oči.
"Aké to.. príjemné informácie." Poznamenal som, ale pravda, trošku som výraz zvoľnil. Bolo zbytočné sa nejako štvať kvôli ľuďom v dedine.
"Šepká sa aj o tom, kto by mala byť tá, s kým niečo mám?" Spýtal som sa takým formálnym tónom a iba zľahky som sa naklonil dopredu.
"Nech môžem všetkým tie lži vyvrátiť." Pošepol som už tak zvláštne...

pro Michiko Mon 25 Nov - 20:43

Neurčitě jsem pokrčila rameny.
"Možná jo, možná ne. Nejsem Vaše tajná agentka, takže si zbytek nechám pro sebe." Trochu jsem s úsměvem přimhouřila oči a olízla si rty.
"Co kdyby jste jí něco udělal..." S úsměvem jsem se natáhla pro šálek a napila se. Z nějakého důvodu mi tohle připomnělo jak jsem se u něj poprvé rozvalila na pohovce. To bude tím vykáním..
Vrátila jsem šálek zase na stolek a opřela se.
"Musím se ale přiznat, že jsem si to o Vás doteď taky myslela. Však víte..to že jste.." nechala jsem to vyset ve vzduchu a větu nedokončila. S hravými plamínky v očích jsem ho sledovala a čekala na jeho reakci, ačkoliv od něj se nedalo čekat něco převratného s tou jeho sebekontrolou.

pro **Uzumaki Arashi** Mon 25 Nov - 20:52

Trošku lepšie som na ňu zaostril.
"Podľa správnosti by ma mal každý počúvať. Takže ak poviem, že si agentka, mala by si ňou byť." Opäť som to preniesol takým formálnym tónom a pravou rukou som sa oprel o opierku pohovky po pravej strane. Kratšie som strelil pohľadom k tej šálke, po ktorú sa natiahla, ale šlo len o obyčajne napitie sa, tak neviem, čo som ju tak sledoval, akoby siahala po zbrani.
"Čo keby aj.. ide snáď o moju vec, nie?" Tikol mi, opäť, kútik pier a hlava mi samovoľne poklesla zas na jednu stranu. Potom mala zas takú provokačnú poznámku, ale obzvlášť ona ma už nemohla vytočiť. To by musela zájsť do extrémov, a toho by snáď schopná nebola.
"Ale čo? Možno si to ty začala šíriť.. aj tie ostatné drby.. z baru do baru, hmm?" Oblízol som si iba tak špičkou jazyka spodnú peru, ktorú som mal mierne suchú a zas som sa o nejaký kúštek posunul - naklonil k nej.
"To si ale rovno koleduje trest... tak máš nejaké typy, alebo nie?" Formálny tón zmizol, zas ho nahradil taký zvláštny, trochu tajomný a možno z časti aj provokačný. Ale to ozaj iba z takej veľmi prísnej stránky.

pro Michiko Mon 25 Nov - 21:00

"Hmm.. Mohl jste si už zvyknout, že já neposlouchám na slovo." Připomněla jsem mu to a pobaveně se pousmála. "To jistě, je to Vaše věc ale cítila bych se za to zodpovědná." Odpověděla jsem mu a zároveň vyslovila nehoráznou lež. Já se téměř za nic nikdy necítila zodpovědná.
"To by mi nepřineslo žádný užitek, a copak já vím s kým se kde válíte?" Usmívala jsem se jako andělíček ale oči zůstávali hříšné. Když se posunul blíž nepatrně jsem pootevřela rty a pohledem sjela na ty jeho, ovšem jen na krátkou vteřinku. "Trest?" Zašeptala jsem potichu a vyzývavě.

pro **Uzumaki Arashi** Mon 25 Nov - 21:07

"Tak ťa možno bude treba priučiť poslúchať." Tentoraz som sa schválne aj tak usmial, že som podvihol iba jednu stranu pier. Zas som zostal sedieť nehybne a vlastne sa zopakovalo aj to, že som vlastne ani neklipkal.
"Každý preberá za niekoho zodpovednosť.. rozjímať treba ale len nad tými, ktorí si to aj zaslúžia." Trošku som zamudroval a zľahka som pokrčil jedným ramenom. Aj keď mne bolo známe, že Michiko a zodpovednosť nejdú do kopy.
"Škodoradosť občas stačí.. a ako agentka by ste to veru vedieť mali." Prikývol som k jej slovám a zapichol som nakoniec svoje oči priamo do tých jej, kde jasne šlo vidieť, že nejde o takého anjela, na akého sa tvárila.
"Správne, trest. Niečo s tebou treba predsa spraviť." Ako aj v posledných odpovediach pred chvíľou, aj teraz bola moja posledná veta vyslovená šeptom a tiež obohatená o menšie posunutie sa bližšie, čo spôsobilo, že som k nej už nemal ďaleko, a vlastne to bol pravý opak, dosť blízko.

pro Michiko Mon 25 Nov - 21:13

"Nemyslím si, že by jste to zvládl." Utrousila jsem ohledně mé poslušnosti a stále se usmívala. Tss já abych poslouchala? To ne...to by byl konec světa.
"Tak řekněme, že mě Vás osobní život vůbec nezajímá. Proto nemám potřebu zjišťovat kdo to je."
"Chmm, to zní zajímavě." Celou dobu jsem šeptala a sledovala ho.
"A jaký? Zní to celkem zajímavě." Pomalu jsem si olízla rty když byl ještě blíž a snažila se posbírat všechny střípky svého sebeovládání.

pro **Uzumaki Arashi** Mon 25 Nov - 21:20

"Vždy sa ženiem aj za nemožným." Slabo som opäť pokrčil ramenom a voľnú, ľavú ruku som položil pred seba na pohovku, aby som sa zaprel aj takto.
"Aká škoda." Viditeľne falošný smutný výraz. To mi na chvíľu obsadilo tvár, načo som zas výraz znormálnil a sústredil som sa na to, čo pošepky hovorila.
"Možno väzenie s hladovkou, možno povinný deň s deťmi za sprievodu stráže..." -priblížil som sa znova, teraz to bolo už tak, že by ďalší pohyb spôsobil dotyk- "možno skúška obojku, ktorý sa nedávno spomínal." Zakončil som to schválne takouto provokačnou poznámkou, pričom som jej až trošku prepaľoval oči tými svojimi.
"Je jednoducho veľa možností." Dodal som šeptom a za vystrčenia špičky jazyka, som si opäť prešiel pomaličky po spodnej pere, iba tak nevedno prižmúriac trošku oči pri tom dívaní sa jej do tých jej.

pro Michiko Mon 25 Nov - 21:35

Kašlat na sebeovládání. Tuhle hru jsem očividně prohrála. Bylo těžké uvěřit tomu, že tohle je Tsukikage. "Tak.." zašeptala jsem a omámeně přivřela oči. "..mě potrestej."
Dodala jsem a pohnula se o ten maličký kousek dopředu, pomalu jsem ho políbila. Oh bože, cítit zase jeho rty na mých bylo zvláštně uklidňující a zároveň rozpalující.
Zajela jsem mu rukama do vlasů a tentokrát o trochu drsněji v polibku pokračovala.

pro **Uzumaki Arashi** Mon 25 Nov - 21:42

Oči opustili tú priamu čiaru, ktorou sa dívali rovno do tých jej, a začali behať už aj po jej tvári. Po tom, čo povedala, mi už neostalo veľa času na odpovede. Vlastne, na nič. Hneď sa pohla dopredu a jej pery som zacítil na svojich. Bol to pocit, jak keby do mňa vletel šíp. Všetko opadlo, zmizlo, a v mysli zostal priestor len pre ňu. Privrel som oči a poposunul som sa dopredu, už ale tak, aby som mohol mať jej telo pri svojom. Rukou som jej prešiel za krk, kde som si ju pritlačil bližšie k sebe a bozk som jej zatiaľ rovnakým drsnejším štýlom opätoval. Druhá ruka ale ostávala medzi nami, položená na pohovke, akoby naschvál. Stačil som sa už len podvihnúť na kolene, aby som mal následne väčšiu šancu v ďalšom kroku ju zvaliť pod seba, čo som ale zatiaľ nerobil. Teraz to skôr iba vzbudzovalo akýsi dojem "vedenia" toho druhého. Aj keď o to tu ani tak moc nešlo. K trestu som sa zatiaľ ešte len dostával...

pro Michiko Mon 25 Nov - 21:50

Ačkoliv jsem z hloubky duše polibek nechtěla přerušit nakonec se tak stalo.
Potřebovala jsem uklidnit svůj dech, byla jsem z jednoho pitomého polibku až moc rozrušená.
"Co to se mnou sakra děláš.."
Opírala jsem se čelem o to jeho a nechápavě se zamračila.
Nikdy jsem nikoho takhle nechtěla a neměla potřebu se ho dotýkat..to všechno až teď.

pro **Uzumaki Arashi** Mon 25 Nov - 21:56

Po prerušení som ostal sťažka vydychovať, no hoc sa tak nezdalo, dych bol navonok celkom pokojný. Ale to iba snahou, aby som ho až tak neuvoľnil, inak by som mal tiež trošku zrýchlený dych... no, možno trošku viac.
"Len si vychutnávam to, čo po zvyšku dňa nebolo k dostatiu." Šepol som a rukou som jej z krku prešiel pomaličky až k tvári, kde ju konce prstov pohladili. Neodťahoval som sa, také by mi ani nenapadlo. Len som jej s vybojovaným vnútorným a dočasným kľudom hľadel stále do očí a teraz som jej už aj prechádzal prstami po jednej strane tvári, zatiaľčo som odolával vrhaniu sa do ďalšieho takého bozku znova. Zas ale... dych sme museli popadnúť obaja, upokojiť ho.

pro Sponsored content

Kancelář Tsukikageho

Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho

Re: Kancelář Tsukikageho