Hokage monumenty

Nevydržal som to lebo som počul niektoré časti tak som skočil na hlavu Yondaimeho a len zboku som na nich pozeral...

Postavil jsem se na nohy. Tady zjevně pšenka nepokvete. Budu si muset najít oběť ke zkoumání jinde.
"Děvče, apatie ti nepomůže. Pravdou je, že na sobě začneš pracovat v okamžiku, kdy si budeš přát ochránit osobu, která je ti drahá. Jedná se o nejsilnější a nejtrvalejší motivaci vůbec." pousmál jsem se, jelikož jsem to myslel zatraceně vážně a ne že bych si chtěl hrát na nějakého stylaře.
"Tak jenom dej pozor, aby jednoho dne nebylo příliš pozdě. Pokud bys změnila názor, svitky s klanovými technikami střežím já. Doufám, že se ještě setkáme." pravil jsem a pomalým krokem vyrazil pryč. Domů.
přesun

Videl som že jeden z nich odišiel tak som sa postavil a objavil som sa vedľa nej "Ahoj, pozoroval som váš rozhovor,nedalo mi to" zasmial som sa a dal ruku za hlavu

Trochu som porozmýšľala Myslím, že názor som už zmenila... pousmiala som sa...Odteraz znova budem trénovať... trošku som nadskočila, kedˇsa ku mne niekto ozval Ahoj...Nevadí... Inak som Fū

"Ja som Kinto,Kinto Uchiha" odpovedal som

Prikývla som...Pozrela som sa na nočnú Konohu Myslím, že po dlhej dobe by som si mala zatrénovať... poznamenala som...

"Hm keď tak hovoríš ani ja som už dlho nič netrénoval ale nieje tu môj sensei"... ľahol som si a podoprel som sa lakťami a pozrel na hviezdy

Ja zatiaľ trénujem sama poznamenala som...

"No nieže by ma to nebavilo trénovať samého ale nevydržím tak dlho ako keď som senseiom..."povedal som stále pozerajúc na hviezdy "Zajtra by už tu mal byť" povedal potichy

Ja ešte ani neviem, v akom so týme...Ale to zistím až po príchode Hokageho pretočila som očami...Nechcelo sa mi za ním čakať...

"Nepôjdeme si spolu zatrénovať?" zasmial som sa a postavil sa....

No dobre, no Pousmiala som sa a tiež som vstala...

"Tak kam?" opýtal som sa Ksó potreboval by som sharingan ale čo už raz ho prebudím a pozrel na svoje ruky a potom opäť na ňu z jeho neobyčajne zelenými očami

K jazeru? pokrčila som ramenami....

"Hmm no dobre" usmial som sa a vyrazil som k jazeru
(presun)

Prikývla som a tiež som sa vybrala k jazeru...
(presun)

Došel jsem až na monumenty a sedl si na hlavu druhého. Vzal jsem si misku s ramenem a začal ho pomalu jíst. Při tom jsem pozoroval noční oblohu a uvažoval.

Dojedl jsem jídlo a pomalu se postavil a pořádně se protáhl. Užíval jsem si pohled na noční Konohu. Zajímalo by mě, co vyřešili kagove na srazu. Musím pak najít Assasina. Lehce jsem si povzdychl a dále sledoval Konohu.

Prišiel som na Hokageho monumenty a nastražil som uši... nikoho som nepočul takže tu zrejme nikto nebol... Hodil som vak ku stromu a ľahol som si... Po chvíli som si stiahol čelenku z očí a zapozeral sa do neba...

Odpočinku som mal dosť a tak som sa vyhupol na nohy a bol som pripravený tie techniky zvládnuť... Začal som vytvárať Senbony... zrazu mi to išlo a keď som ich hodil na strom na moje prekvapenie ostali celé a urobili to čo mali... Zasiahli cieľ a poškodili ho.. Potom som to isté zopakoval ešte niekoľko ráz a už mi to išlo samo od seba... Bol som na seba patrične hrdý...Vak pri strome som si vyložil na rameno a vyrazil preč....(Presun)

Došli jsme k monumentům a dalo by se říct, že mi oči zazářily.
Na chvíli jsem vypadala jako malé dítě které vidí nejlepší dortík na světě. Pak mi došlo jak asi musím vypadat a odkašlala jsem si přičemž jsem nasadila normální výraz.
"Noční Konoha je...nádherná"
Usmála jsem se a začínala jsem litovat toho že jsem si na to někdy neudělala čas protože ten pohled stál vážně za to.

Došel jsem až chvíli po ní , ale i přes dálku co mezi námi byla když sem došla jsem viděl jak vypadala.Na chvíli jsem se úplně zastavil.Připomnělo mi to jak jsem zde já poprvé stál a spatřil noční Konohu.Poté jsem jí došel.
" Jo...to teda je... "
pousmál jsem se a přešel jsem až na hranu jedné z hlav , tak že kdybych udělal ještě krok tak bych za několik sekund byl dole a v trochu jiném stavu.Sedl jsem si.
" Tohle je jedno z nejkrásnějších míst v Konoze...a v noci je ještě krásnější... " promluvil jsem.

Pořád jsem zírala před sebe na vesnici a sedla jsem si vedle něj.
"Musím uznat že tohle je rozhodně lepší program než sedět doma a umírat nudou"
Zasmála jsem se a zadívala jsem se směrem kde byla brána.

" Hmmm...to ano...jednou jsem de strávil asi 3 dny a 3 noci...a měl jsem v plánu studovat...avšak...nějak se to zvrtlo a jen jsem tady seděl... " zasmál jsem se.
" No a...ty pocházíš z Konohy , že?Tak proč jsi vlastně odtud odešla? " zeptal jsem se celkem zvědavě.

"No, klan se rozpadl a matka onemocněla...musela jsem s ní do Suny k jedné medičce"
Skousla jsem si ret když jsem si vzpomněla na ty roky tam a povzdechla jsem si. Nechtěla jsem aby to vypadalo že mě to trápí a hned jsem se usmála.