Hokage monumenty

"Kocúrik vám aj zavrní do uška ak by ste chcela ale aj tak on je vždy dobrý ..."
Povedal som z mierným úsmevom .

"Může mi i zazpívat ukolébavku." vyplázla jsem na něj jazyk, ale v očích mi pořád zářilo.
"A nebo mě donést až domů." dlouze jsem zívla.

Nemusela ani hovoriť a už som ju držal vo svojom náručí .
"A kam teraz ?"
Opýtal som sa jej nadšene .

"Kamkoli." stulila jsem se mu do náruče a užívala si jeho blízkost a vůni.
Při cestě jsem v jeho náručí usnula XD

Ja som sa nad tým len pousmial a zamieril som smerom do sídla .
(presun)

Dorazil jsem k Monumentům našich Kagů a jak jsem předpokládal , byl tady úplný klid , až na vítr který jemně vál.Sedl jsem si na hlavu Godaime a podíval se na Konohu.* Godaime...teď bych tak chtěl mít vaše lékařské znalosti * pousmál jsem se nad tím a po chvíli jsem si lehl a pozoroval hvězdy.Poté jsem vytáhl znova svitek , který jsem měl už z půli přečtený.* Myslím že do rána bych to mohl stihnout přečíst...a pak se to jen naučit nazpaměť...to už bude trochu těžší....hlavně když neznám přesnou výšku soupeře.... * pomyslel jsem si a povzdechl.Po chvíli rozjímání a myšlení na různé kraviny jsem se znova začetl do svitku.

Svitky jsem už dávno měl přečtené což pro mně byla dobrá zpráva , ale pořád jsem zde zůstal.Už asi 4 hodiny jsem zde jen polehával a snažil se to všechno zapamatovat.Nemůžu si říkat že to už umím protože jsem několikrát ještě musel do svitků nakouknout , ale z větší části jsem už to znal nazpaměť.Už mě to tu přestávalo bavit tak jsem vstal a oprášil se.Pořádně jsem se protáhl , protože mi za tu dobu už ztuhly kosti.Znova jsem se podíval na Konohu.* Hmm...možná bych mohl Hokageho poprosit o zápisky Godaime-sama...možná by mi to pomohlo ještě víc... * pomyslel jsem si a odešel jsem.

Přesun

Prišiel som k hokageho monumentom ale len letmo som si ich obzrel lebo som sa ponáhľal domov do Senju štvrti..........(Presun)

Dorazil jsem na jedno ze svých oblíbených míst.Byl tady náramný klid a docela příjemný výhled i teplota.Vál tady studený větřík který v tomto čase nebyl nepřirozený.Jako minule jsem si sedl na hlavu Godaime a začal jsem pročítat její zápisky které jsem si vzal z její knihovny.

* chtělo by to něco podniknout....ale co?Že by?Chm....a vůbec...chtěla by?No...myslím že to můžu zkusit... * pomyslel jsem si a pousmál se.Svitky jsem schoval do kapes.No , nevypadalo to zrovna normálně , ale kam jinam s nimi , že?Pak mě to napadlo.Vytáhl jsem papír a napsal na něj vzkaz.Kousl jsem se do prstu a udělal pečetě." Kuchyiose no jusu! " zařval jsem a udeřil dlaní do země.Přede mnou teď stáli 2 psi." Katashi??Potřebuješ něco? " zeptal se mě Atsushi." No..to by mně taky docela zajímalo....Katashi " dodal Oki." Hai hai..už vám to vysvětlím..oba dva vás rád vidím...takže...nebudu to nějak prodlužovat...Po tobě chci jen abys uschoval tyhle svitky..no..pokud chceš tak se klidně můžeš i něco poučit....a ty...ty najdi Mikomi a dej jí tohle " řekl jsem a Okimu jsem dal svitky a Atsushimu vzkaz.Oki jen přikývl a zmizel v oblaku kouře zatímco Atsushi byl po několika sekundách pryč a já také.

Přesun

Udýchaně jsem se zastavil na posledním schodu, předklonil jsem se a dal ruce v bok. "Člověk chvíli netrénuje a jak se dostane z kondice.." zašklebil jsem se a po chvilce odpočinku se postavil zase vzpřímeně. Přešel jsem na hlavu Tsunade a rozhlédl se po tmavé, i když osvětlené Konoze. Mlčky a stále jsem střídal pohled mezi ulicemi a sledoval ,,noční život".
Říkat, že mi to tu nechybí, tak lžu sám sobě...

Nad Alliim se objevil černý stín, několikanásobně větší než on sám. O chvíli později se ozvalo slabé "puff" a letící silueta se rozplynula v dýmu. Jiná se blížila k zemi a sice ta má.
"Mám tě! Co to má jako sakra znamenat? Nemám čas nahánět po Konoze tvoje klony!" zavrčela jsem, když jsem dopadla pár metrů od něj.

Tak to jsem nevychytal.. zkoušet přízvuk asi nemá smysl sklonil jsem hlavu.
Otočil jsem se a podíval se na ni. Mlčel jsem.

V duchu jsem děkovala štěstí, že klony vytvořil jen tři, jinak bych ještě lítala po Konoze.
"Kde jsi byl? Jak si to představuješ po tom všem co se stalo se jen tak vypařit?! Jsou tu lidi co tě potřebují!" naštvala jsem se a začala s ním třást, což mohlo vzhledem k mé výšce vypadat komicky.
"A jak to proboha vypadáš?"

"Nepotřebují.. je plná nemocnice lidí a když je má pomoc opravdu potřeba, tak je stejně nakonec k ničemu."
Zavrtěl jsem hlavou a opatrně ji od sebe odsunul. "Tohle už není můj domov, nechci vidět umírat blízké jen kvůli tomu, že jsem z Konohy."

"Co to meleš za nesmysly? Jsi idiot? Máš tu kamarády a na všechny se jen tak vykašleš? Kde jinde máš teda domov? Aha?" dostávala jsem opět tik do oka a musela se držet abych něco neprovedla.
"Kdybys za něco stál, zůstaneš tu, právě proto aby tvoji blízcí neumírali. Ale na to jsi buď příliš velký sobec, nebo nemáš dostatek sil!" svévolně se mi aktivoval byakugan a hned na to i juuken.

"Na tohle nemám náladu," odstrčil jsem ji a odcházel.
Radši budu vandrák a svoje přátelé nebudu vídat, než abych je viděl umírat. Už tolikrát všichni měli namále. A spousta už...
"Možná už na to prostě nemám síly a nebo to jen nechci.." sykl jsem zády k ní.

Síly mě opustily a já se svezla na zem. Vůbec jsem ho nepoznávala a nebýt toho, že jsem viděla jeho chakru, myslela bych si, že je to jiný člověk.
"Zbabělče... opustit přátelé... nikdy ti to neprominu..." mumlala jsem si pro sebe, jako kdybych dočista ztratila rozum. A tak to možná i bylo. Cítila jsem se naprosto šílená. Jen jsem tam seděla, zírala do prázdna a mumlala stále dokola to stejné.

Zavrtěl jsem hlavou a mlčky odešel po schodech pryč. -Přesun

Tupě jsem zírala před sebe. Chtělo se mi plakat, ale nějak to nebylo možné.
"Zrádci, zbabělci... Proč takoví existují?" přitáhla jsem si kolena pod bradu a mumlala si stále ta stejná slova a věty. Až do úplného zblbnutí.

Ráno mě probudila v prvé řadě hrozná zima. Rozklepala jsem se a trochu víc si zapla kimono, abych se ochránila před tím nepříjemným větrem, což stejně nebylo dvakrát účinné. Co jsem tu do čerta dělala? Já pila saké?
Nakonec jsem si vzpomněla na to, co se na monumentech odehrálo. Divně mě píchlo u srdce a zamlžil se mi výhled na Konohu. Co jsem dělala? Chtěla jsem ho zase zmlátit? Ale proč mě síly opustily?

Kdyby normálně blbnul, jako obvykle... ale měla jsem pocit, jako by snad vnitřně umřel. Možná je to právě ten případ o kterém mluvil Hanzou. Alliiho život shinobi skončil a nechal nás, ať si poradíme sami.

Zvedla jsem se na nohy a chvíli se jen tak procházela, abych se rozhýbala. Když už mě nohy a ruce poslouchaly, odešla jsem z monumentů neznámo kam.

Přesun

Dorazil jsem na jedno ze svých oblíbených míst , ale dneska to bylo jen místo kde jsem chtěl být pryč ode všech.Kousl jsem se do prstu , udělal pečetě a udeřil do země." Kuchyiose no jutsu! " zavřel jsem a přede mnou se objevil velký mrak dýmu." Co se děje Katashi?Potřebuješ svitky? " zeptal se mně." Jo..rád bych si je od tebe vyzvedl....a nevíš kde je Atsushi??Zdát se mi že je pořád u nás a ne u vás " řekl jsem." Netuším...u nás vážně není " řekl a pak mi podal všechny svitky které jsem mu dal." Díky..můžeš jít " řekl jsem.On pouze přikývl a zmizel v dýmu.Já si lehl na hlavu Godaime a začetl jsem se do svitků.

Pomalu jsem se plížila určitým směrem. Využívala jsem dovednosti Hyuugů, bohužel, bylo jednodušší vidět než nebýt viděn. Tišeji jsem se plížit nemohla, dávala jsem si pozor, aby nezapraskal ani kamínek. Zaregistrovala jsem ho už dávno. Všimla jsem si také, že se začetl do svitku. Obratně jsem poskládala pečetě a probleskla se přímo k němu.
"Saté!" doslova jsem vykřikla. Ani jsem nevěděla, kdy se mi tak zlepšila nálada a doufala jsem, že jsem ho alespoň trochu vylekala XD

Atsushi


Šel jsem za Shijin , ale když jsem viděl na co se chystá tak jsem se raději schoval za strom , protože by na mně byl Katashi naštvaný.

Katashi

Už dávno jsem věděl že tu je , ale nedával jsem to znát , avšak to její vylekání to zkazilo." Á...fakt jsem se lekl.... " řekl jsem otráveně , ale nevypadalo to že by mně vylekala.* Shijin..já tě fakt zabiju...jen chvíli počkej * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.Svitek jsem , ale pořád četl." Co chceš?A pokud je to nějaká blbost tak raději zmiz.... " řekl jsem znova otráveně a na Shijin jsem ani koutkem oka nepohlédl.

Co mě prozradilo?
Naklonila jsem se nad něj, moje vlasy ho musely lechtat na obličeji.
"Chci trénovat a není s kým. Jsi jednoznačná oběť." odvětila jsem a sledovala jsem ho pozorným pohledem. "A mimochodem, Atsushi je milejší společník než ty."