Hokage monumenty

Líně jsem se protáhla a vstala.
Na nostalgii nemám čas, jestli opravdu chci být správná kunoichi...
Pak se mi rty zvlnily v sebevědomém úsměv.
Ja, já nechci. Já jí totiž budu. Nový cíl je stát se jí co nejdříve...
Zamířila jsem pryč a za chvíli už kráčela ulicemi.

(Přesouvá se)

Akemi

usadila jsem se do trávy

Tak o čo ide? povedala som a sadla som si o kúsok ďalej.

Akemi

"šéfka se setkala s Assasinem Senju, chtěl po ní aby podepsala dohodu o neútočení na Konohu a naopak. Ona ji však nepřijala. Proto se zítra svolají kage a rozhodnou co dál. Na tobě zůstává dále tu pobýt a schánět informace co se kde jen šustne a pravidelně Reinu informovat, čeká jenom jak sraz dopadne a pak uvidí, myslí si pak že budou mít s aliancí šanci."

Ale vieš aké ťažké je sa tu schovávať!?Musím si dávať pozor aby moja chakra bola na minimum aby si ma nevšimol Hokage a ostatný. naštvane som na Akemi zakričala.

Akemi

prudce jsem jí zacpala pusu
"Mlč tady může kdykoli někdo být. Vím jak je to těžké, ale zkus to ještě chvíli vydržet po tom srazu se můžeš vrátit. Odměna tě nemine. Nepotuluje se kolem Hokage nějaký dítě třeba?" pousměje se

No má brata Seita a tiež syna,toho som spoznala už strašne dávno myslím že sa volá Tobiru ale nie som si istá...to snáď ...nestačí ti Ruki?zavrčala som.

Akemi

"Mám ráda, když robím lidem ze života psychické peklo, kolik mu je? Tomu jeho synovi, jakou má sílu?"

To neviem,keď som ho videla naposledy bol malý...ani si ho nepamätám.premýšľala som ako môže vyzerať.Počkať,on bol v tedy v jeho izbe keď som ho chcela omámiť...viem ako vyzerá

Akemi

"Na kolik bys ho typla?"

Ani neviem,môže byť chuunin vek neviem zavrčala som.Hele já nechcem unášať Tobira...

Akemi

"Neunesla bys ho, jen trošku nasměrovala na mě vložit mu do hlavy myšlnku, že mám tu moc udělat ho silnějším než je teď. On se pak se sebere a půjde sám, nebo si pro něj sama dojdu."

Tak sa pokúsim,snáď sa k nemu priblížim...zapremýšľala som.Sakra,a za to dám život...pomyslela som si.

Akemi

"Výborně, máš ještě něco na srdci co mám Reině vyřídit? Nějaké nové informace či co?"

Myslím že nemám... povedala som.

Akemi

"Tak já zase poběžím nazpět, i když ráda bych viděla toho Tobira."

Tak si ho nájdi ale myslím že tu nie je... usmiala som sa popod masky.
Ty choď a já sa pôjdem pozrieť kde je...

Akemi

"Počkám tu na tebe. Dej mi pak nějak znamení, Reiny chakra je až moc známá."

je nepríjemné už iba to že tvoje telo je mŕtve....vráť sa k Reine a povedz jej že sa pokúsim urobiť čokoľvek.... povedala som a zmizla som v henge na jedného anbu.(presun senju štvrť)

Akemi

potutelně se usměju a odejdu k bráně (přesun)

Posadila jsem se nad čtvrtým a přitáhla kolena k bradě.
Sledovala jsem, jak se čím dál víc stmívá, ale zimu jsem vnímala jen okrajově.
Ta technika by mohla zachránit mé přátele, kdyby umírali...
Kdyby to šlo, rozšířily by se mi zorničky.
Ale za cenu mého vlastního života...

Můj pohled bloudil po mé tašce, pak po rukávu.
Nedokázala jsem ho věnovat Konoze.
Jsem zbabělá? Jak bych zaregistrovala, kdyby se to stalo?
Schoulená jsem tam ještě zůstala sedět.

Vstala jsem a oprášila si oblečení.
Na tohle myslet nebudu... Tímhle způsobem bych v životě nezesílila.
Vydala jsem se pryč.

(Přesun)

Znovu jsem se objevila na monumentech.
Kdyby alespoň bylo, co dělat...
Posadila jsem se nad čtvrtého a sledovala ulice Konohy.
Tak ticho, takový klid...

Zívla jsem a odhrnula si z čela pramen neposlušných vlasů.
Měla bych jít zase trénovat... Jen se mi nechce do tréninkových prostor, nemám chuť potkat kohokoli, kdo by po mne něco chtěl.
Sarkasticky jsem se ušklíbla.
Kromě lidí, kteří by mě chtěli něco naučit nebo mi dát jakoukoli misi.

(Přesun)

Došla jsem na monumenty a otočila se.
Pohledem jsem přejela po ulicích Konohy.
"Tohle je pro mne nejkrásnější místo z celé vesnice..."