Takumi no Sato

First topic message reminder :

Malá vesnice specializující se na výrobu zbraní pro shinobi z celého Světa. Téměř na každém kroku zde najdete malé kovárny, obchůdky, ve kterých neprodávají nic jiného, než zbraně. Dále je tu malá ubytovna a restaurace, ve které si můžete odpočinout po dlouhé cestě.

"Ale, ale nějak moc spěchu najednou. Hledáte kováře? To se dalo dříve, nebo později čekat. Já věděl, že jsme tu vesnici měli srovnat se zemí hned, aby ty zatracený ženský nedělaly problémy. Teď je už asi pozdě, plakat nad rozlitým mlékem, vyřídím je hned po vás." Odpověděl Znuděně a při tom naznačil zívnutí. "Tak mi ukažte, co umíte, ať už to máme zasebou."

Kashike

Rozejdu se směrem k němu a v duchu si začínám připravovat akci. Udělám prostý a jednoduchý sek na hlavu. Jen hlupák by se tím sekem nechal zasáhnout a to také předpokládám. Ať už vykryje nebo uhne, nezáleží na tom. V okamžiku kdy k jeho reakci dojde, stočím zbraň pomocí Jintonu směrem na břicho. Pro pozorovatele to může vypadat jako že jsem sekl, moje ruka na setinku vteřiny zmizela a objevila se i s mečem jinde.

Faito

Zatímco Kashike připravuje akci, moje volná ruka nahmatá omračovací granát (granát, který vydává zvuk na vysoké frekvenci a způsobuje ztrátu rovnováhy, zatemnění zraku a příšernou bolest hlavy, dezorientaci). Dám ruku před sebe a palec navléknu do pojistky.

"Tak..." Najednou ten muž vykulil oči a z úst mu vytekl pramínek krve. "Co to?" Zachraptěl a skroutil se na zemi. "Dovnitř...se....stejně...nedostanete...Je ...to ...nedobytná...pevnost." Vykašlal trochu krve a pak už nemluvil. "Takže, když se dovnitř nedostaneme, co chcete dělat?" Promluvila po dlouhé době jediná vaše žijící posila a u toho si otírala katanu do kusu látky.

//S takovou to půjde rychle xDDD

Kashike

Vytáhnu od opasku balíček s výbušninou. Pár nápadů bych měl... a vy? prohodím s žertovným tonem, zatímco se tomu, pravděpodobně ještě žijícímu, chlapovi opírám botou o hrudník a tahám z něj meč. Velký voči, velký kecy... řeknu na jeho adresu a pak začnu zkoumat bránu.

Faito

Granát jsem znovu zandal a podíval jsem se na dveře. Není moc věcí, které opravdu nejdou otevřít. prohodil jsem k té holčině a zkusil najít kliku. Jistě nás chtěl jen vystrašit.

"No tak to jsem teda zvědavá." Odfrkla si, založila si ruce na prsou a sledovala vás. Díky tomu, že brána byla zasazena ve skále, zdála se být mohutná a pevná, víc jak 10 metrů na výšku mít nemohla. Klika zvenčí taky žádná nebyla, prostě naprosto hladký povrch. Zpoza brány se ozývalo tupé bušení kovu o kov, důkaz toho, že vaše cesta má pořád smysl, nebo je tu alespoň naděje na jejich záchranu.
"Zdá se, že naši hosté už přicházejí, nechte je myslet si, že jejich práce už je u konce a nikdo je tu uvnitř kromě kovářů nečeká." "Ano, můj pane."

Kashike

Když bránu prozkoumám, odstoupím od ní. Tak 1. si myslí že jsme úplní idioti a za 2. ta brána je celkem tlustá. Něco kolem metru. Co myslíš Faito, bude ta tvoje nálož akorát na prolomení závory nebo jí trošku zmenšíme?

Faito

Chvíli jsem se díval na bránu a pak jaem natáhl ruku a naznačil, aby mi Kashike dal výbušninu. Začal jsem ji dělit na menší kousky. Pak jsem z batohu vytáhl pár drátků a kousky jsem spojil dohormady. Udělal jsem oblouk velikostně srovnatelný lidskou postavou.
Pak jsem vytáhl dva granáty a zasadil je do dvou bodů téhle siluety. Odstupte. Buď to vyjde nebo budeme muset najít krumpáč. řekl jsem, sundal jsem ze zad kuši, nabil do ní šíp s výbušnou hlavicí a zaměřil jeden granát. Výbuch granátu by měl odstartovat jakousi reakci, která strhne pouze "označenou" část skály.

Aranel vás sledovala ostřížím zrakem a jen čekala, co teď vlastně příjde. Výbušnina byla zdá se připravena a nezbývalo, než ji odpálit. "Počkej, to chceš odpálit z takové vzdálenosti?" Vyskočila na nohy a v žiku stála přikrčená za Kashikem. Stihla to tak tak, protože přesně v té chvíli se ozval výbuch. Všude se zase válel prach, který pomalu dosedal na zem a v bráně se rozzářila díra tvaru půlkruhu. Zvuky opracovávání kovu se ozývaly hlasitěji. Podivné bylo snad jen to, že z prostoru za bránou nikdo nevyběhl, nikdo se vás nesnažil zastavit. "Tak tohle bylo fakt ...super!"

Kashike

Smetu si prach z ramen. Jo, to bylo super... jestli někdo umí dělat druhé dveře, tak je to Faito. S vytaseným mečem přijdu k díře a letmo nahlédnu dovnitř.

Faito

Hm, naše poslední výbušnina. Teď už budeme muset jít jen na meče. zamručel jsem a rozhodně jsem to neviděl jako úspěch. Opět jsem vzal katanu a došel za Kashikem. Jestli je tam aspoň malý zdroj světla, uvidím. řeknu a ukážu si na brýle.

Zdroj světla tam opravdu byl a ne malý. Jakmile jste nahlédli do prostoru za bránou, mohli jste spatřit obrovské výhně jednu vedle druhé a u každé jeden kovář. Všem se kůže leskla potem a ve tvářích měli odhodlaný výraz. Klidně jste mohli mluvit jak hlasitě jste chtěli, přes hluk, který tu byl, by vás stejně nikdo neslyšel a kováři zabraní do své práce si vás i tak nevšímali. Na svém konci měla prostorná hala tři východy, otevřený byl však jen jeden, přes ty ostatní byla mříž z pevné oceli. Jakmile jste vstoupili, jedinou únikovou cestu vám přehradila mohutná železná mříž, která s obrovským rykotem spadla ve svých drážkách až k zemi.

Kashike

Bleskově se ohlédnu na mříž a unaveně si odfrknu. Proč nemůžeme někdy řešit problémy třeba v lázních nebo tak? Rozhlédnu se okolo a hledám nepřátele. Když nikoho nevidím, přejdu k prvnímu kováři a dotykem na rameno ho vytrhnu z pracovního zápalu. Mistře, pojďte, přišli jsme pro vás... musíme odejít.

Kovář trochu nadskočil a ohnal se kladivem, protože čekal spíš své věznitele, než zachránce. "Kdo jste? Proč jste přišli?" Přelétl si vás zkoumavým pohledem a pak promluvil trochu klidnějším hlasem, nejspíš jste se mu nezdáli jako nepřátelé, i když jste vypadali všelijak. "Nemůžu odejít, kvůli rodině a i kdybych odešel, tak rozhodně neodejdu sám."

Kashike

O rodinu se nebojte, ta nás za vámi poslala a o vaše kolegy se taky nebojte... nikoho tu nenecháme. Jen nám pomozte překovat tu mříž... prohodím a už obcházím další. Vždycky ho proberu a pošlu ho pracovat na mříži aby mohl domů. Hledám muže, jehož žena nás sem poslala a který koval můj meč.

"Obávám se, že to nepůjde." Odvětil ti stroze. "Ta mříž je z velmi pevného kovu, sice jsme ji vyrobili, ale zničit ji neumíme. Jediná cesta, jak se odsud dostat je támhle tudy." Ukázal na tři tunely a v očích se mu blýskl náznach nejistoty.

Kashike


Dobře, tak půjdeme holt tamtudy... skrz temnou, vlhkou Mórii... vzpomněl jsem si na citát z jedné knížky a vykročil k průchodu. Pánové, ozbrojte se a seřaďte se za mnou. Půjdu první, moje kolegyně pohlídá střed a Faito nám bude krýt záda.
Přitáhnu si toho prvního kováře a optám se ho: Znáš ty chodby? Víš co kde je?

Faito

Červené světlo v brýlích pálilo, ale když jsem viděl, že půjdeme zpět do tmy, brýle jsem si nechal. Na Kashikeho plán jsem jen přikývl a čekal, co nám poví kovář.

"Známe jen tu otevřenou, několikrát jsme tam šli, ale ta chodba je slepá, nikam nevede." Zakroutil bezradně hlavou a podíval se na své kolegy, kteří mu jen mlčky přikývli. "Hi hi hi..." Rozlehl se halou dětský smích a kováře, jako by v tu ránu polil studenou vodou. "Hi hi hi ..." Tentokrát byl hlas blíž a zároveň i dál, bylo to zvláštní. "Východ hledáš-li, musíš zkoušky splnit tři." Opět se ozval ten zvonivý smích a v tunelu se objevila malá drobná postavička, která hned zase zmizela.

Kashike


Jako bych už dnes neměl zábavy dost. Vykročím před skupinku a zahřímám na celou halu: Tak jaké zkoušky?! Co mám splnit abych mohl tyhle muže vrátit rodinám?

"Hi hi hi... Ptá se, neví." Opět vám do uší pronikl ten zvonivý smích. "Projdi zdí." Smích se ještě zdvojnásobil. "Pospěš si, čas neúprosně běží a průchod nebude otevřený věčně."

Kashike

Dojdu k zavřeným dveřím a zkusím je otevřít. Je tady tohle normální? optám se kováře.

"Asi spíš myslela tu otevřenou chodbu." Ukázal mu prstem na prostor, odkud před tím zazněl ten hlas, teď odtamtud na Kahikeho vykoukly dvě obrovské fialové oči, vypadaly tak moudře, až byly děsivé. "Tvůj čas ti běží." Ozvalo se a oči zmizely. "Nevíme, kdo to je, ale občas s námi mluvila a nosila nám jídlo."

Kashike

Dobře, stejně nemáme na vybranou. Vstoupím do chodby a dávám si sakra pozor kam šlapu a čeho se dotýkám. Když dojdu na konec a není tam zjevný východ, vytáhnu zapalovač a zapálím plamen. Někde musí být na tom místě tah. Spára mezi kameny, cokoliv.