Takumi no Sato

First topic message reminder :

Malá vesnice specializující se na výrobu zbraní pro shinobi z celého Světa. Téměř na každém kroku zde najdete malé kovárny, obchůdky, ve kterých neprodávají nic jiného, než zbraně. Dále je tu malá ubytovna a restaurace, ve které si můžete odpočinout po dlouhé cestě.

Jakmile ses dotknul zdi, bylo to jako bys prsty přejel po poddajném sametu a ne po pevné skále. "Projdi zdí" Jako ozvěna se rozlehlo chodbou. "Nic není takové, jaké se to na první pohled zdá." Někdo ti zašeptal do ucha, ale když ses otočil, nikdo tam nebyl. Pokud jsi opravdu udělal několik kroků vpřed, mohls cítit podobný pocit, jako když procházíš hladkou vodní clonou. S tím rozdílem, že když projdeš na druhou stranu, nejsi mokrý, ale spatříš dlouhou chodbu osvětlenou loučemi. "Pokud nechceš rychle skapat, měl by si jsi dávat bacha."

Kashike

Jako reakci na poslední větu vytáhnu magnéziovou světlici a úderem o nohu jí zapálím. Jasné, bílé světlo prosvítí chodbu a já se opatrně vydám vpřed. Dávám si pozor kam šlapu a stěn se raději nedotýkám vůbec.

"Krok sum krok." Ozývalo se za tebou, jako by tě někdo pronásledoval, avšak když ses otočil, nikdo tam nebyl. Když jsi chtěl došlápnout a udělat další krok, ozvalo se tiché zavrzání a napínání provázků. Past se spustila, pokud došlápneš, bude to mít úplně stejný efekt, jako když nohu sundáš. Z děr ve stěnách na tebe vystřelí několik stovek otrávených jehel, stačilo by i sebemenší škrábnutí.

Kashike

Zatracenej den. Zastavím, podívám se na díry a zakroutím hlavou. V následné vteřině se pomocí Jintonu přesunu o krok zpět. Ani nejrychlejší šipka není rychlejší než já... když jsem nas*anej. Když šipky dolétají, pokračuji dál. Pokud najdu další nášlapné políčko, upozorním na něj toho za mnou, ať se to pošle dál.

Za tebou však nikdo nejde, ani nemůže, protože zeď je najednou opět pouze zdí a ničím jiným. Všechna světla najednou zhasla a místností se rozvinul nepříjemný chlad. Jak jsi šel chodbou dál, pomalu se rozšiřovala, až jsi vstoupil do místnosti zahalené v šeru, po zemi se tu svíjeli hadi, jedovatí i škrtiči. Avšak pokud ses pokusil stoupnout na podlahu, nejen že na tebe několik hadů vystartovalo, ale noha se ti ponořila do jejich těl, nejspíš dolů vedlo několik schodů, takže asi půl metru se ti noha potápěla, než narazila na pevný povrch, takhle bys musel přejít asi sto metrů, aby ses dostal na druhou stranu.

Kashike

Podívám se na ty hady. Jednoho si vyberu a seknu do něj. Pokud je normální, živý, a jde zabít, tak hrábnu do pouzdra na opasku. Vytáhnu něco jako dýmovnici a znovu si nasadím plynovou masku. Dýmovnici odjistím a hodím mezi ty hady. Jedovatý plyn fosgen. Člověka by dusil pár desítek minut, ale na hady asi bude účinkovat mnohem rychleji. Do 5ti minut by měli být hadi mrtvý a fosgen vázaný v jejich tělech... případně rozložený ve vzduchu do neškodné koncentrace.

"Cesta je bezpečná, běž, běž, utíkej, čas běží." Ozvalo se jako by ze vše stran. "Už jsi skoro tam." Zaznělo ti v uších a louče se rozhořely víc než před tím. na konci chodby se něco zalesklo, když jsi přišel blíž, spatřil jsi páku, jenže jakmile jsi na ni sáhnul, mohl jsi krutě pocítit teplotu rozžhaveného kovu, na své kůži.

Kashike

Hernajs práce, co jsem komu udělal. Vypotřebuju tu všechny svoje triky. Vytáhnu sprej a stříbrným obláčkem postříkám páku. Pak chvíli počkám, protože kdybych zabral hned když je kov zmražený, mohl bych páku ulomit. Po dvou minutách za páku zatáhnu.

Páka zaskřípala a s velkm odporem se pohnula směrem dolů. Celá místnost, jako by se najednou zatřásla a začala se hroutit, ze stropu padaly obrovské kusy skály. "Utíkej, utíkej, nebo tu uvízneš, průchod se zavírá." Smála se. Avšak díky tomu "zemětřesení", se spustily všechny pasti v chodbě, takže všude létaly otrávené šipky a plamené sloupy. Naštěstí pro tebe, se to všechno spouštělo v pravidelných intervalech, takže tu šance na přežití byla.

Kashike

Otočím se a dám si pár vteřin na zjištění rytmu. Pak začnu opatrně ale rychle skákat. Raději v klidu, krátké a jisté skoky, než jeden dlouhý a neuvážený. Nakonec se vynořím ze stěny u skupiny. Teda řeknu vám, dneska se tu s člověkem vymetá snad veškerá hnusota. O co jsem mezitím přišel?

Mezi tím, co jsi byl pryč si kováři nikým nerušeni naprosto klidně povídali, jako by se nic nedělo, až když jsi promluvil, všichni zmlkli a podívali se na tebe s nadějí v očích. Chvíli to mohlo vypadat, jako by se nic nestalo, ale v okamžiku, kdy rámus z chodby, kterou jsi sem přišel utichl a vchod do ní zavalil obrovský kus skály. S nepříjemným až skoro uši trhajícím skřípotem se zvedla brána, která bránila vstupu do prostřední chodby. "Pouze tři můžou vstoupit." Ozval se hlas naprosto odlišný od toho, který celou dobu pronásledoval Kashikeho. "Buďte opatrní." Dodal slabý hlásek a pak opět ztichl."Zdá se, že třeba konečně narazíme na nějakou zábavu." Promluvila vaše poněkud vzpurná společnice a postavila se vedle Faita.

Kashike

Já se tady z toho už fakt zblázním. Až najdu ty, co tu mluví a vodí nás po všech čertech, tak jim ukážu jejich vlastní srdce... řeknu naštvaně a připojím se k Faitovi a té holce. Jdeme, začíná mi docházet trpělivost.

Faito

Jen kývnu a vstoupím vedle Kashikeho do brány.

Aranel se jen ušklíbla a pomalu šla za vámi. "Myslím, že ten hlas nám spíš pomáhá, než by nám měl ublížit, nebo se snad pletu?" Otázka byla směřována spíš na Kashikeho, který už v jednom z tunelů byl a přišel zpět živý, takže to už něco muselo znamenat. Chodba byla dlouhá, mohlo se zdát, že i skoro nekonečná, ze stropu padala voda a občas vám nad hlavou prolétl netopýr. Nebyla tu ani jedna louč, dalo se jít pouze po hmatu. Pokud jste došli až na konec, čekala vás velká síň, na jejímž konci mezi dvěma loučemi stálo kamenné křeslo, na němž seděl muž, jehož vlasy mu spadaly až na ramena na kolenou držel meč zabalený v kusu látky tak, že mu čouhala jen rukojeť. Po stranách jeho křesla stáli dva muži, kteří si vás prohlíželi velmi nedůvěřivými pohledy. "Tak jste konečně přišli, trvalo vám to nějak dlouho."

Kashike

Vstoupím do místnosti a opatrně se rozhlédnu. To víte, člověk je opatrný když mu někdo hodí strop na hlavu. Sice se mi to stává u milenek každou chvíli, avšak tady jsem to skoro nečekal. Jistě víte proč jsme tady, tak nám náš úkol prosím nekomplikujte. Máme ještě plno práce.

Faito

Tak tentokrát jsem se neubránil a lehce si povzdychl. Za každou cenu vtipný, Kashike? pomyslel jsem si, ale neříkal jsem nic. Katanu jsem držel celkem ledabyle, ale pevně.

Místností se rozlehl hlasitý smích. "Když bez dovolení lezete do cizí díry, tak co čekáte?" Odpověděl muž na Kashikeho poznámku a hlavu si opřel o v pěst sevřenou ruku. "Snad si nemyslíte, že vám ty kováře jen tak vydám, je to skvělý zdroj zisku a kdo jiný by nám ukoval tohle?" Postavil se a nechal látku, aby sjela po čepeli meče k zemi a odhalila tak už hotový meč, který si Kashike objednal u jednoho z kovářů.

Kashike

Klouby na ruce, která svírala zbraň, mi zapraskaly. Ne jen, že berete táty od rodin. Berete i majetek který vám nepatří. Vyčištěním tohohle vosího hnízda uděláme světu pěknou službičku. Udělám krok vpřed a vztyčím svou čepel, aby pokud mi hledí do očí, hleděl přes hranu mého ostří. Pojď a bojuj, jestli si na to troufneš.

Muž pomalu zvedl ruku i s mečem a škodolibě se ušklíbl. najednou se před něj postavili čtyři bojovníci. "Když je porazíš, můžeme si o souboji promluvit." Usmál se a sedl si zpět do křesla, zatímco se čtveřice rozdělila do dvojic, jeden se vždy kryl za zády druhého se zbraněmi připravenými k boji. Jedna se postavila před Kashikeho a druhá před Faita. Kashikeho první protivník zaútočil fintou z dexteru, hned však uskočil a dal druhému prostor k následnému bodnutí. Faitovi protívníci se zatím rozdělili a udeřili na něho ze dvou stran tak, aby šlo odrazit jen jednu ze zbraní, druhá musela zasáhnout, alespoň dle jejich mínění.

/Vůbec nevím co udělali, ale vy si určitě poradíte xD

Kashike


Útoku prvního uskočím dozadu a počkám. Když ten druhý bodne, provedu úkrok tak aby mezi mnou a prvním stál druhý. Tím vyřadím prvního na chvilku z boje než změní postavení. Současně s úkrokem uchopím druhého za zápěstí natažené ruky (té co bodá) a posléze mu ruku utnu v lokti.

Místností se rozlehl bolestný křik, když jsi tomu muži uťal ruku, ustoupil o několik kroků dozadu, zírajíc na svou ránu a držíc se za zbytek své ruky. Muž, kterého jsi před tím obešel se mezi tím stihl otočit a jedním vodorovným švihem své zbraně se ti pokusil utnout hlavu.

Kashike


Sehnu se pod sekem toho prvního a hned bodnu ho do břicha. Sehnutí a bod se dějí opět naráz, takže má nepřítel jen velmi malé šance k obraně.

Na ruku ti spadlo pár kapek krve z úst tvého soupeře, kterému pouze pohled sklouzl k jeho břichu a pak zpět na tebe, přičemž vykašlal další krev, přímo tobě do obličeje. Mohl jsi vidět jen jeho spokojený úšklebek, to bylo taky to poslední, na co se ještě zmohl. Jeho kolega se zatím trochu vzpamatoval a levou rukou uchopil svou zbraň, aby tě mohl bodnout do levého boku, dokud tvoje zbraň zůstává v těle jeho společníka.

Kashike

Svou zbraň samozřejmě okamžitě pustím a uskočím tomu bodu na bok. Pak udělám krok vpřed a pomocí ruky v rukavici odstraní nepříteli čepel stranou. Druhou rukou mu chytnu pahýl ruky a zaryji prsty do rány abych mu způsobil co největší bolest.

Tvůj protivník znovu zařval, bolestí se mu až podlomila kolena a zatmělo se mu před očima, teď před tebou klečel a snažil se vytrhnout pahýl své ruky z tvého sevření.