Takumi no Sato

Malá vesnice specializující se na výrobu zbraní pro shinobi z celého Světa. Téměř na každém kroku zde najdete malé kovárny, obchůdky, ve kterých neprodávají nic jiného, než zbraně. Dále je tu malá ubytovna a restaurace, ve které si můžete odpočinout po dlouhé cestě.

Původně jsem měl namířeno za tím ANBU, který šel trénovat do hor, ale nějakým způsobem jsem se objevil v nějaké vesniččce. Vesničané ji popsali jako Takumi no Sato. Nebylo na ulici ani moc lidí tak jsem procházel ulicemi a díval se na stánky. Avšak meče, které jsem potřeboval zde nebyly tak kvalitní. Nebylo tu nic co by mně zaujalo, ale jak se dostat zpátky když už ani nevím odkud jsem přišel.

Přes všechno to šuškání nešla přeslechnout jedna pozoruhodná informace, že se v tomto odlehlém městečku nachází někde jeden velmi zkušený šermíř. Po nějaké době jsem se dostal do jednoho baru kde vysedávala skupina neurvalců s děsnými výrazy, ale jeden muž byl úplně jiný. Seděl sám se svou katanou. Nevěděl jsem jak ten šermíř vypadá, proto jsem se hned nedoprošoval, čekal jsem zdali udělá první tah když v tom jsem zahlédl muže s velkým mečem jak se zvedá ze své židle.

Ten chlápek co na mně zaútočil dopadnul celkem špatně, jelikož jsem jeho meč zastavil rozmáchnutím jedné katany. Praštil jsem ho tupou stranou do pasu čímž jsem ho znehybnil, nehodlal jsem ho zabít, jelikož na to nebyl čas. Ten chlápek odešel a já se za ním vydal. Naštěstí jsem došel do uličky kde zrovna byl a skřížil mu cestu. " Tak ty seš ten známej šermíř z okolí? " Zeptám se ho se zájmem o boj a trochu i s úsměvem, protože se brzy začnu bavit.

Pohlédnul jsem na uznávaného šermíře a usmál jsem se a zatím jsem položil ruce na jílce svých dvou katan. " Jsem tu proto, abych s tebou změřil síly. Pokud jsi opravdu silný jak se povídá tak souboj s tebou si náramně užiju. Pozvedni meč nechť může náš souboj začít s neozbrojenými nebojuji ať je to kdokoliv. " Vytáhnu obě katany ze svých pochev a postavím se do bojového postoje. Bylo to zvláštní nemít tři katany jako obvykle, ale musel jsem to nějak zvládnout i bez té třetí. Svou bílou katanu jsem si dal do pravé ruky a tu normální do levé. Stále jsem však čekal než zaútočí.

Že by snad chtěl použít Mutoryu? (Bez mečový styl) Je strašně málo lidí, kteří dokážou tenhle styl použít. Je to víc náročné než s mečem, jestli tohle umí tak je vskutku silnej. Ale možná má v plánu při útoku sebrat meč ze země a zasadit mi nečekaný úder. Kdybych byl jím co bych udělal? Samozřejmě se snažil vyprovokovat soupeře k prvnímu úderu čímž se otevře jeho obrana a vítězství je na dosah ruky. Budu to muset použít v Nitoryu i když jsem to nikdy nezkoušel. Bude to riskantní, ale když nemám třetí meč tak to musím zkusit. Dám své ruce s katanama křížem na jejich opačné strany k bokům. Měl jsem meče dané na ostré strany, myslel jsem tenhle souboj vážně. " Nitoryu Ogi: Oni Giri " Při vyřknutí útoku jsem byl už dávno na cestě za běhu ke svému cíly, který se stále nehýbal. Musel jsem být obzvlášť opatrný, protože třetí úder není možný. U něho jsem seknul křížem a objevil se za ním, ale nepolevil jsem na ostražitosti. Šel akorát slyšet vánek, ale nevěděl jsem jaký to mělo efekt na jeho osobu.

Přenesl jsem svou chakru do noh a ihned jsem se za ním vydal když použil ten trik s havrany. Byl celkem rycchlý a tak i pro mně bylo obtížné ho zastihnout. Proto jsem se v jedné odbočce oddělil od něj a šel jinudy. Naštěstí jsem se dostal nějakým způsobem zkratkou před něj a švihl jsem po něm znovu mečem. Potom jsem přistál na zemi a ohlédnul se jestli se zas přeměnil nebo ho to tentokrát zasáhl. Jediné co jsem však cítil bylo chvění v kataně. Jako kdybych udeřil do něčeho velmi tvrdého.

Konečně se mi ho podařilo zasáhnout, podíval jsem se dolů k němu a řekl jsem hlasitě " Ale ještě nekončíme, určitě toho umíš víc než měnit se na havrany. " V tom jsem dostal takový zvláštní pocit když na mně útočili havrani. Nebyl to vražedný úmysl, něco podobného. Jako bych byl v nebezpečí. Moje tělo se pohnulo automaticky v zájmu sebeobrany. Otočil jsem se dost prudce abych zastavil jeho meč, který jsem tak tak stihl zachytit, ale měl jsem namále. Dost na mně tlačil, ale vypadal tak sebejistě, jako by to ani nebral vážně. Těchto věcí si v bitvách velmi všímám abych porozuměl svému soupeři. Snažil jsem se ho proto zatlačit zpět, ale měl celkem tuhý kořínek. " Kdo jsi? "

Když na mně promluvil tak jsem trochu polevil na ostražitosti což se mi skoro stalo osudným, protože najednou začal ještě mnohem víc tlačit na moje meče, čímž začala praskat zem. " Pokud...věříš v sám sebe.... eh....tak vždycky někdo jsi ať už si o tobě myslí kdo chce co chce. " S hlasitým zakončením věty jsem sebral všechnu sílu a pomalu začal zvedat jeho meč. Byl to vyrovnaný boj v síle a taky přetlačování. Já jsem však nezlomně na něj narážel meči. " Vyslechnu si tvůj příběh. "

Šermiar vážne nechápal odkiaľ dokázal tak silno odporovať jeho meču, tak veľkej drastickej sile, tú zažil len raz. Keď v dedine ničil všetko Hachibi, avšak nevedel že práve v tomto chlapcovi drieme taká sila, ktorá mu dovoľuje odporovať meču, ktorý ešte nikto neporazil. „Lenže ja si už neverím..“ Odvetil strnulo muž, v momente uvolnil rukojeť meča a odskočil dozadu, pričom meč zaryl hlboko do zeme, presnejšie do strechy. „Môj príbeh už skončil, nie je nič čo by som o ňom hovoril..“ V momente ako to dopovedal, vyložil si meč na rameno a znova preskočil na vedľajšiu strechu, odkiaľ sa pustil preč, ale tentoraz nie do centra dediny ale presnejšie von z dediny, smerom k lesíku neďaleko.

" Jestli tvůj příběh skončil tak mi ho můžeš říct od začátku do konce. " Vydal jsem se ihned za ním jakmile jsem domluvil. Mířil ne do centra, ale ven z vesnice. Mezi budovami se nebojovalo dobře, ale mezi stromy se bude bojovat ještě hůř, protože jich je nespočet což mohlo přivodit problémy. Jestli míří do lesa tak bude obtížnější ho chytit. (přesun)