Takumi no Sato

First topic message reminder :

Malá vesnice specializující se na výrobu zbraní pro shinobi z celého Světa. Téměř na každém kroku zde najdete malé kovárny, obchůdky, ve kterých neprodávají nic jiného, než zbraně. Dále je tu malá ubytovna a restaurace, ve které si můžete odpočinout po dlouhé cestě.

Relativní ticho protnul až lidský výkřik a bolestné sténání. "Pusť mě, nebo za to draze zaplatíš! Živý se odsud nedostaneš ani ty, ani ten tvůj kamarádíček!" Znovu se ti pokusil vytrhnout, i když jediný výsledek, který jeho snažení mělo, byl další bolestný sten, protože ho zlomená ruka, za kterou jso ho stále držel opravdu hodně bolela. V tu chvíli si všiml svého nože, který stále byl zabodnutý v těle Aranel, natáhl po něm druhou ruku a sevřel ji kolem rukojeti.

Kashike

Jediný bleskový pohyb volné ruky stačil k tomu, abych vytasil dýku a uťal mu druhou ruku (tu kterou chtěl vzít nůž) v zápěstí. Pokusím se tak učinit dřív než se nože dotkne, a i kdyby se tak stalo, nůž je dostatečně fixovaný aby dívka neutrpěla další ujmu. Tobě to pořád nestačí? Holt si tě budu brát kousek po kousku...

Už už se jeho prsty sevíraly kolem nože, ale nikdy se už nedovřely. Zakřičel snad ještě víc, než když jsi mu zlomil ruku. "Takže, ona je tvá slabina?" Uchechtl se, i když tvář měl stále zkřivenou bolestí. "Jestli tu mám umřít, tak ona půjde semnou!" Zahulákal ti přímo do tváře a bez ohledu na svou zlomenou ruku se ti vytrhl a začal se k ní plazit, nebyla daleko, jen na délku jedné paže, ale on ty svoje používat nemohl, takže by mu bývalo stačilo, jen se otočit a do nože kopnout, nebo jakkoliv jinak narušit jeho stabilní polohu.

Kashike

Další můj pohyb, tentokrát směrem dolu, vrhl dýku přímo do jeho kyčle. Tentokrát už musí být bolest přímo paralyzující. Když připočteme fakt že čepel v kyčli prakticky brání v jakémkoliv dalším pohybu, muž už nepředstavuje hrozbu. Abych však měl jistotu, vezmu ho za límec a odtáhnu ho pryč od dívky. Teď je jen na tobě jak moc budeš trpět. Hraješ o rychlou smrt. Chci vědět jak se otevírá ta mříž, kam jsi prodával zbraně atd. Čím víc mi toho řekneš, tím líp pro tebe...

Tvému protivníkovi se z té bolesti až zatmělo před očima a to ani nemluvím o tom křiku. "Chceš vědět až příliš." Syknul. "Ta mříž se otevře až ve chvíli, kdy tu jeden z nás čtyř zemře a měla by to být ona, stejně už dlouho nevydrží." Pohodil hlavou směrem k Aranel a pak se podíval Kashikemu do očí bez jakékoliv známky strachu, nebo lítosti, byl v nich jen výsměch. "Nic víc ti neřeknu, nemám důvod."

Kashike


Jo tak nepovíš... velice pomalu mu vytáhnu dýku z kyčle a vrazím mu jí pod koleno... a co teď?

"Nepovím!" Zopakoval důrazněji v další agónii bolesti. Už pomalu začínal ztrácet vědomí, bylo toho moc.

Kashike

Ach jo, ty hlupáku... vyjmu dýku z kolene a bodnu jí do ledviny. Ještě před tím než zemře, mu způsobím neskutečnou bolest, která mu ani nedovolí upadnout do bezvědomí. Čekají ho 3 minuty neskutečného utrpení a nakonec smrt.

Jeho nenávistný pohled tě pronásledoval až do chvíle, kdy jeho oči vyhasly a život ho opustil. "Jéj, a teď utíkejte." Ozval se hlasitý smích, když se vám začal na hlavu řítit strop, celá hora se chvěla a jako by vás tu chtěla pohřbít, kusy skály padaly ze země. Podobně to bylo i v místnosti, kde zůstali kováři, brána do chodby, kterou jste sem přišli se začala pomalu zavírat a poslední mříš bránící vstupu do chodby, kde se ještě otřesy tolik neprojevily, se právě otevírala. Chodba nebyla krátká, ale měla spoustu zákrut a byla celkem úzká, avšak na jejím konci byla široká louka. Odsud šla krásně vidět vesnice.

Kashike

Hups... řeknu si v duchu, jediným rychlým skokem jsem u té zraněné dívky, vemu jí do náruče a druhým skokem jsem u dveří. Ohlédnu se na Faita. Makej, padáme odtud.

Faito

Do Kashikeho soubojů se nepletu. Jeho jinton se těžko sleduje a mohl bych mu tím způsobit nepříjemnosti. Proto zatímco mluví s tím mužem, najdu šipku, kterou jsem vystřelil, otřu ji a zandám do toulce. Pak vyjdu za Kashikem a nezapomenu při tom okovanou botou nakopnout ksicht mrtvému "náčelníkovi".

Kashike

Proběhnu chodbou ven a pokud to půjde, tak s kováři opustíme pevnost. Překontroluji stav dívky v mé náruči a lehce si oddechnu. Konečně je to za námi... Pak vyrazíme směrem k vesnici.

"Nezapomněli jste na něco?" Ozvalo se, když jste opustili horu a ocitli se na louce. Před kashikem se najednou objevil oblak bílého dýmu a jakmile dým zmizel, stála tam malá holčička.
Dívenka si stoupla na špičky a zadívala se na Aranel v tvém náručí. "Víš, že to nemůže přežít? Tady nejsou doktoři." Oznámila mu s trochu zamyšleným výrazem.

Kashike

Trochu se leknu a pak si dívku prohlédnu. Musím jí zachránit. Ať je to jak chce, dlužím jí za život. Pomůžeš mi?

"Ty jí dlužíš za život, ne já!" Odsekla ti a zatvářila se dotčeně. " Co z toho budu mít, když ti pomůžu?" Už jsem vás vyvedla z hory, to vám ještě nestačilo?" Nadzvedla jedno obočí a začala si prohlížet nůž a ránu, kterou způsobil.

Dívenka si dala prstík na spodní ret a na chvíli se zamyslela. "Dobrá, pomůžu vám, polož ji sem a sleduj, ale svou odměnu dostanu, jinak dokončím, co můj otec začal." Oznámila ti naprosto klidným hlasem a pak se zazubila, jako by se nic nedělo.

Kashike

Na chvilku se zarazím ale pak dívku položím a ustoupím stranou. Dobrá...

"Ona je tvoje žena?" Nakrčila obočí a vypadala te´d trochu zmateně. Tu otázku si nemohla odpustit, proto ti ji také položila. "Tak se na to podívám, ale když to nepřežije, moje chyba to nebude." Pokrčila rameny a v tu chvíli vytrhla nůž Aranel z rány, zahodila ho někam za sebe a tam se zabodl do trávy. Z rány okamžitě začala vytékat spousta krve, dívenka přiložila své malé ruce na rozšklebenou ránu a začala do ní vpouštět zelenou chakru. Kováři se zatím seskupili v kruhu kolem a sledovali to představení.

Kashike

Neni... řeknu smutně... moje žena je dávno mrtvá. Ale je to první dívka, kterou jsem si od té doby oblíbil...

"Tak to bych ji asi měla zachránit, že?" Znovu nasadila ten zamyšlený výraz a zelená chakra kolem jejích rukou trochu zesílila. Trvalo ještě nějakou dobu, než růžovovlasá dívenka vzhlédla, vypadala dost vyčerpaně, na pokraji svých sil. "Měla by být v pořádku." Usmála se na tebe a pomalu vstala, trochu při tom zavrvorala, ale na nohou se udržela a mohla tak pokračovat v chůzi, kdo ví proč mířila znovu k hoře. Nebyl tam nikdo, kdo by se o ni mohl postarat a vchod byl zasypaný, zatvářila se trochu smutně a po skále se sesunula k zemi, kde vyčerpáním usnula.

Kashike

Děkuju... řeknu jen a vezmu vyléčenou dívku znovu do náruče. Faito, myslíš že bys tu maličkou mohl vzít? Vypadá úplně grogy...

Aranel zůstávala dál v bezvědomí, ale její zranění už nevypadalo tak vážně jako před tím. Kováři už pomalu zamířili k vesnici, kde na ně už čekaly jejich ženy a děti. Vesnice okamžitě ožila a z komínů se začalo pořádně kouřit, protože ženy si stouply k plotnám a začaly připravovat jídlo na oslavu, jeho vůně se linula snad celým údolím. Jeden z kovářů na vás čekal před svým domem s malou cerkou v náručí, která se velmi hlasitě dožadovala "bubáka".

Kashike


Zamířím k domu kde jsem si nechal věci. Na prahu mě přivítá rodina. Jsem rád že už je vše v pořádku. Myslíte že bych u vás mohl na chvíli uložit tuhle dívku? Je raněná a potřebuje si odpočinout...

"Kde máš bubáka?" To byla první otázka, kterou jsi slyšel, ještěs ani nestačil promluvit. Malá dívenka seskočila tatínkovi z klína a docupitala až k tobě, chytla do svých malých prstíků látku tvých kalhot a zatahala za ni. "Jistě, že můžete, pro vás cokoliv. Moc Vám jménem celé vesnice děkujeme za záchranu." Usmál se na tebe kovář a dívku si od tebe vzal. "Postaráme se o ni, nemusíte se bát." Mezi tím, co ji šel uložit na postel, přišla jeho žena a v ruce držela tvé věci, které sis tu nechal. "Tohle jste si tu nechal." Počkala až sis od ní věci vzal a pak tě se slzami v očích pevně objala. "Děkuju moc, ani nevíte, co to pro mě znamená." Odtáhla se a otřela si slzy. "Nekdy brzy zase nashledanou, budete tu vždy vítáni."