Takumi no Sato

First topic message reminder :

Malá vesnice specializující se na výrobu zbraní pro shinobi z celého Světa. Téměř na každém kroku zde najdete malé kovárny, obchůdky, ve kterých neprodávají nic jiného, než zbraně. Dále je tu malá ubytovna a restaurace, ve které si můžete odpočinout po dlouhé cestě.

"Být vámi tak jim to neříkám, mohli by se na vás vrhnout." Upozornila ho trochu tišeji. "Mě o peníze také překvapivě nejde, chci jen trochu uznání, to je vše." Pousmála se a pohlédla na své společníky.

Kashike

Podívám se na společníky a usměju se. Myslím že by raději riskovali boj s těmi únosci než aby čelili mé čepeli. Pohodářsky si založím ruce za hlavou a vrátím pozornost na dívku. Uznání? A uznání koho? Tvých rodičů... nebo mého?

"Uznání všech a nemyslíš se, že se trochu přeceňuješ?" Nadzvedla trochu obočí a pohlédla na tebe trochu podezřívavě. "Jak dlouho tu vůbec budeme čekat? A na co čekáme?" Vyptávala se dál a přitom sledovala měsíc.

Kashike

Myslím že se rozhodně nepřeceňuji. Však sama uvidíš. V životě jsem potkal spoustu dobrých bojovníků. Lidí, ninjů, vojáků, žoldáků... fakt že jsem ještě tady ale dokazuje, že jsem byl lepší. Na chvilku se odmlčím. Čekáme na druhou hodinu ranní. Lidský organizmus je v té době nejvíc v útlumu, všichni budou tvrdě spát a stráže budou nejvíc unavené.

"Jak víš, že se jim stráže pravidelně nestřídají? Mohou už být dávno odpočatí a my jim skočíme přímo do náruče." Namítla ti znovu, ale neodtrhla pohled od Měsíce. "Nevypadáš jako někdo, kdo by jinému dobrovolně pomáhal, proto jsem si myslela, že za tím bude i něco jiného." Nakrčila obočí a na chvíli její pohled sklouznul na tebe.

Kashike

Jistě že se stráže střídají. Bývá zvykem strážit na 3 směny. Od soumraku do deseti, od deseti do tří a od tří do rozbřesku. Při menším počtu směn hrozí únava a nedbalost, větší je zbytečný... prohodím jako bych to zažil už tisíckrát. Je krásný co? ... myslím pochopitelně měsíc.

https://www.youtube.com/watch?v=5O0BobS23ZI

Faito

Přikývl jsem a připravil různé hlavice na šípy. Nejdůležitější je příprava... pomyslel jsem si a díval se na stráže, jak chodí po hradbách. Jeden šíp s větší hlavicí jsem si nechal dál od ostatních. Měsíc konečně dosáhl svého místa a já už měl vytipované tři postavy na místech, kde by si jich ostatní nemuseli všimnout.
Nabil jsem kuši a zamířil. Stiskl jsem spoušť a pak jsem už jednal rychle, jako stroj. Nabít, přemířit, cvak. Poslední: cvak. Pak jsem vystřelil na jednoho u brány a nabil jsem speciální šíp s hlavicí. Počkal jsem, až nastane mumraj, případně až někdo vyběhne nad bránu a vystřelil jsem do brány. Výbušná šipka by měla "donutit" k explozi i plastickou trhavinu umístěnou na bráně a ta by se měla absolutně bez problémů rozmetat na kusy a nejspíš i směst lidi bezprostředně za ní.
Pak jsem nahodil kuši na záda a počkal jsem, až Kashike zahájí útok.

Už ti neodpověděla, jen tam prostě stála jako sloup a sledovala noční oblohu, jakmile se ozval výbuch, prudce otočila hlavu směrem, odkud ten zvuk přicházel. "Tak to začalo." V jejím hlase bylo znát značné vzrušení z toho co mělo přijít, v očích jí opět zažhnul ten plamen, který tě teď pozoroval a čekal na rozkaz. "Doufám, že stále nepochybuješ o tom, že zvládnu to stejné, co muž."

Muži, keré jsi zasáhl, padali z hradeb jako zralé hrušky ze stromu. Kdo si v táboře nevšiml mrtvol, tak si jistě všiml výbuchu, který roztrhal na kusy celou bránu a zabil několik lidí, kteří se ještě stihli proletět po celém táboře. Výbuch mrtvoly doslova rozmetal a přeživší, začali zmateně pobíhat po táboře. "Zavřete druhou bránu!" Ozval se rozkaz od muže, který právě vyběhl z hory. Mohutná brána se za ním okamžitě zavřela. "Ke mě, všichni sem!" Křičel a muži dřív zmateně pobíhající po táboře se začali shomažďovat kolem něj.
//Samozřejmě v daleko menším provedení xD //

Kashike

Na výbuch jsem reagoval prakticky okamžitě. Postavím se a začnu analizovat situaci. Zaslechnu povely jejich velitele a tupý úder, který byl naprosto jednoznačný. Do hajzlu... neboj děvče, nikdy jsem o tobě nepochyboval. Teď nastane malá změna, čekej tu dokud vám z hradeb nedám signál a nepřipravím pro vás přechod. Na ta slova si nasadím masku a vyběhnu do tmy směrem k táboru. Pomocí jntonu se přesunu na předprseň palisády a rychle se rozhlédnu. Hledám žebřík po kterém lezli stráže nahoru na ochoz.

Dívka překvapeně zamrkala a pozvednutím ruky dala ostatním najevo, že mají ještě počkat. Na co přechod, když je brána fuč? Ptala se sama sebe, ale odpověď nenašla. V táboře se zatím všichni shromáždili kolem svého velitele se zbraněmi připravenými k boji, mohlo tam být tak dvacet mužů, víc ne. Prach z výbuchu se stále vznášel ve vzduchu a všem přítomným zabraňoval vidět dál, než dva metry před sebe.

Kashike

Vezmu z opasku dvě dýmovnice a ještě než se prach usadí, odjistím je a hodím dolu. Dým by měl postupně nahradit prach, oslepit obránce a ztížit jim dýchání. Hned jak dýmovnice odhodím, vyrazím po ochozu a hledám ten žebřík nebo nějáké lano.

"Držte se u mě a mějte se na pozoru!" Ozval se pravděpodobně velitel skupinky, když prach začalo nahrazovat něco jiného. Ty jsi zatím mohl nepozorovaně hledat žebřík, který jsi po několika minutách i našel, sice vypdal dost poškozeně, ale svému účelu by posloužit měl.

Faito

Vyrazil jsem krokem kupředu a mířil na bránu. Snažil jsem se likvidovat každého, kdo se opovážil proběhnout v díře způsobené výbuchem.

Kashike

Vezmu žebřík a přehodím ho na druhou (vnější) stranu hradeb. Pak pod něj hodím jednu malou světlici jako signál pro skupinu.

"Tak jdeme!" Aranel spustila ruku a malá skupinka mužů se dost neochotně rozběhla ke světlici. Všichni vyšplhali po žebříku nahoru, ale kvůli tomu, že žebřík už měl něco za sebou, tak se pod váhou můžů zlomil, takže Aranel už neměl jak se nahoru dostat. Očividně ji to nějak netrápilo. "Vezmu to tudy." Ukázala na místo, kde dřív stála brána a za chvilku se připojila k Faitovi. "Ty musíš být ten Kashikeho kamarád." Utrousila tiše, aby si ji nespletl s nepřítelem. Zatím se z tábora nepokusil nikdo utéct. Ve vzduchu sice vysel strach, ale muži bránící hlavní bránu nejspíš měli větší strach z toho, co hlídají, než z toho, co je momentálně ohrožuje, proto poslechli rozkaz a zůstali stát na svých místech. "Ukažte se! Nemám na vás celý den!"

Kashike

Když ti co mohli vyšplhali na ochoz, gestem jim dám povel Za mnou! a rozběhnu se po ochozu v obchvatném manévru. Najdu další žebřík nebo schůdky a svedu muže dolu. Vytasím meč a napočítám si v duchu do tří. Pak mávnu mečem k nepříteli jako povel k útoku.

Faito

Zamířím na tu holku, co přiběhla, ale pak jen kývnu a vejdu dovnitř. Po několika nepozorných nepřátelích ještě zkusím vystřelit, ale pak vyměním kuši za katanu a hledám Kashikeho, abych se k němu připojil.

Celým táborem se rozlilo až mrtvolné ticho a z povyku, který tu ještě před chvilkou byl, zbyly jen zvuky dřeva praskajícím v ohni. Každý hlasitější zvuk by teď mohl skupince hlídající bránu napovědět, kde právě jste. Měli jste štěstí, nikdo vás během pohybu nezaslechl a po chvíli jste se i setkali. Měli by jste si pospíšit, začal foukat vítr a dým pomalu mizí.

Kashike


V kouři narazím na Faita s tou holkou. Pomocí gest Faitovi předám zprávu. Já - útok... Ty - 3s - držet pozici - útok. Pak počkám na potvrzení a připravím se k útoku.

Faito

Jen kývnu a kleknu si. Chvíli čekám a snažím se pomocí brýlí najít nějaký vhodný cíl, který odnese náš příchod.

Kashike


Na Faitovo kývnutí zmizím a pomocí Jintonu proletím řadami obránců. V ruce třímám tasený meč a snažím se zasáhnout co největší počet protivníků. Díky plynové masce se mi lépe dýchá a rozhodně líp vidím. Sečteno podtrženo, nepřítel by neměl vědět co ho zabilo.

Faito

Kashike zmizel. Sevřel jsem pevněji katanu a vyrazil jsem kupředu. Snažil jsem Kashikeho pozici odhadovat hlavně z padajících nepřátel, ale kdykoli jsem do něj mohl vrazit. Jestli on využíval rychlosti, já se spoléhal spíše na zbroj. Někdy jsem do sebe nechal i seknout, když jsem věděl, že se rána po zbroji sveze a já díky tomu zasadím smrtelný úder.

Úspěšně jste začali prorážet řady nepřátel, avšak oni byli jen zrnka písku v obrovské poušti, jen nahraditelní pěšáci na šachovnici. Mezi nimi však byl jeden muž, který snad stál za trochu pozornosti, protože se zády opíral o bránu a bez jakékoliv emoce ve tváři sledoval scenérii před sebou. Bez emoce? Snad by se jedna našla, jeho chladnokrevný úšklebek. Šest vámi najmutých lidí se do boje také zapojilo, protože z kouře už v táboře nic nezbylo, a tak si mohli být jistí, že se nebudou zabíjet navzájem. jak vašich spojenců, tak nepřátel pomalu ubívalo, snad to byli pouze pěšáci, avšak bojovat o svůj život zvládali naprosto s přehledem. Tak se nakonec stalo, že se počet vašich spojenců snížil z 6 na jednoho, nebo spíše na jednu a ta jediná stále živá bytost, která stála mezi vámi a bránou, byl už pouze ten podivný můž. Odlepil se od brány a udělal krok vpřed. "Čekal jsem, že vás zůstane míň."

Kashike

Otočím se k tomu poslednímu muži čelem a z čepele meče odstříknu na zem několik kapek krve. Zklamaný?

Faito

Podívám se na proražený nátepník a pomyslím si něco o složitém vyklepávání, ale pak stočím pozornost na toho muže. Jestli ovládá jenom taijutsu, nemá sebemenší šanci...
Stoupl jsem si vedle Kashikeho a dodal: Nechte si ty teatrální postoje. Jdeme si pro kováře z Takumi, tak doufám, že jsou ještě naživu.