okolní území

First topic message reminder :

(Berte to jako výlet, jako nějaký tábor. Vy jste děti, my vedoucí. xD)

"Nashledanou." řekla jsem. "Snad se ještě potkáme." zamávala jsem na odcházející.

jedním okem jsem se na ně koukl a zastavil se díval jsem se na ně do oka mi vlezla slzy hned jsem jí utřel a radši šel dál

Zamrkala jsem na něj. Roztřesenými prsty jsem otevřela krabičku. Zůstala jsem nehybně koukat na tu věc uvnitř a nebyla schopná slova. Zvedla jsem své oči k němu a pak zase zpět ke kroužku v krabičce. Celou cestu jsme ještě nekolikrát zopakovala než..."To..?" zmateně jsem hleděla do jeho očí.

Podíval jsem se jí do očí.
Vezmeš si mě?

"Kazekage-sama!" přiběhl jsem a pak zůstal stát. "Ehhm...asi ruším."

"Já-já..." zakoktala jsem se. "A-ano!" pousmála jsem se, pořád nesmírně šokovaná tím, co se děje. "Ano..." zašeptala jsem a prudce ho objala.

"No a je to tady" řekl jsem si potichu pro sebe a zastavil se protože sem byl daleko od nich sedl jsem si do tureckého sedu a koukal na ně

Objal jsem jí a položil jsem svou hlavu na její(Nějak tak xD).

Ale... hej?!" Rozbehol som sa smerom do budovy. Len tak som prebehol okolo PiliKKy jej vlasy som zacítil na tvári, ale nezastavil som sa a bežal ďalej.
(Presun)

Šel jsem ke Kisuke.
"Achjo, proč zrovna on?" podíval jsem se na ně a zakroutil hlavou.
Hm hM hm

Dívala jsem se na ně překvapeně a usmívala jsem se. Pááni.. Blesklo mi hlavou.
"Tééda gratuluju, přeju vám to!" Dodala jsem po chvilce, ale nebyla jsem si jistá, jestli tím neruším jejich romantickou chvilku.

S úsměvem jsem se obrátila na Yoko. "Díky..." špitla jsem. "Jdeme domů... nemůžu se dočkat dětí..." usmála jsem se. Byla jsem šťastná... tak moc...

Vyšiel som z budovy a pomaly som si už vykračoval smerom k ľudom, ktorí tu boli. Takže oko by bolo. Všimol som si PilliKKu a sklonil som hlavu, až teraz mi to došlo. Pomaly som kráčal ďalej. Zatvoril som oči a len tak som išiel a blížil som sa k Yoko.

"Ne.. to já děkuju..." usmála jsem se a políbila ho. Potom jsem se otočila "Takže.. půjdu pro tělo Chiyo baachan... zaslouží si odpočinek... co bude s Kabutovím tělem?"

"To ještě bude trvat než si všichni řeknou jak se milujou všichni si popřejou " začal jsem mluvit ženským hlasem "oh ja tě tak miluju !...né ja miluju tebe ...né to já tebe" a pak začal mluvit zase normálním hlasem opět sám pro sebe "je mi z toho nanic" lehnul jsem si na záda a sledoval mraky

"Hmm Pili-chii? Omlouvám se, že tě přerušuji, ale jakmile dorazíme do Suny mám na tebe prosbu. Vím, že budeš chtít být s dětmi, ale potřebovala bych od tebe.. Ne přímo misi, ale svolení jestli mohu jít do Konohy.." Usmála jsem se.

Otočila jsem se na Yoko. "Ehmmm co v Konoze?" pozvedla jsem obočí v tázavém gestu.

"Umm...prepáčte že vyrušujem...vy ste Kazekage-sama?" spýtam sa ženy z čiernymi vlasmi.

"Já..No nejdřív se potřebuji stavit v Suně. Víš jak ti Hokage půjčovala svitek s technikou Rasenganu a jistě jí stálo mnoho úsilí rozhodnout se, že ho svěří do rukou Suny. A já mám ten svitek stále u sebe, chtěla bych to Hokage osobně doručit a poděkovat jí, ale nevím jestli to mám dát Tsunade nebo Assasinovi" Řekla jem zamyšleně a vyčkávala jsem, co mi na to PiliKKa odpoví.

"Máš pravdu, úplně jsme na to zapomněla... jistě, jdi tam máš můj souhlas... dala bych ho nespíš Assasinovi.. i když... uvidíš na místě! Do knihovny nejspíš ne... byl to svitek ze soukromé knihovny v kancláři Hokage." usmála jsme se na Yoko.
"Hai... a vy jste?" podívala jsem se na Yuuki.

"Ja..Ja som Yuuki Botan, Chiyo-sama...mi dala jej život...prepáčte môžem sa na ňu pozrieť?" spýtam sa jej a pozriem sa jej do očí.

"Hai!" Usmála jsem se. A pak jsem se podívala na Yuuki-san. V tom mi došlo, že bych se s ní měla asi také rozloučit, ale až potom. Vypadá to, že od PiliKky něco potřebuje.