Hory obklopujúce Iwu

First topic message reminder :

Hora Tsuchi je domovom Yonbiho a nachádza sa výbušný íl. Hora obklopuje ľavú stranu dediny.

Hora Do-san je domovom Rokubiho. Hora obklopuje pravú stranu dediny.

Vyskočil jsem do korun nedalekých stromů a uvelebil se nedaleko jedné pavučiny. Dokud mě ta ženská nevidí, měl bych být v pohodě... Poskládal jsem pečetě a zavelel svým pavoukům. Zhruba sto z nich začalo lézt za Hitomi z různých směrů.
Kso, musím ji dostat z dálky... Mezitím co jsem sledoval jak si poradí s pavouky jsem si začal léčit povrchová zranění.

Pousmála jsem se. "Vypadáš pořád stejně... stejně dobře dědečku!" usmála jsem se sladce a vyvolala Temari. "Dai kamaitachi no jutsu!" vykřikla jsem a Temari zamávala velkým vějířem.

Ztěžka jsem pokla. Pomalu, ale jistě jsem propadala panice. Kousla jsem se do rtu, po bradě mi stekl prymínek krve, který jsem použila pro Kuchiyose a vyvolala svou kosu. Pevně jsem ji uchopila. Zápěstí mě zabolelo, ale i tak jsem rukojeť křečovitě svírala. Otočila jsem se a rozeběhla se pro ni nim .Čakru jsem soustředila do nohou, abych byla rychlejší. Bylo mi jasné, že jak se začnu hýbat, okamžitě po mě půjdou. Máchala jsem kosou kolem sebe. Sem tam jsem pavouka zasáhla, někdy jsem se netrefila, ale to nevadilo. Švihala jsem z kosy svou čakru, která jim měla ublížit. I když jsem tím ale slábla. Prorazila jsem si jimi cestičku na strom, kam jsem si vyskočila a poskládala pečetě. Poslední dvě silné techniky...Pak už to bude velmi zlé...
,,Suiton: Suishouha!" Zvedla se obrovská vlna, která pavouky měla zaplavit.

Všichni pavouci, kteří po Hitomi vyrazili, byli vodou smeteni. Některým to nic neudělalo, ale jen tak hýbali nožičkama, ležící na zádech. Tak u těch bude trvat než vylezou kam mají... povzdechl jsem si. Spíš jsou mimo... úplně... Naštěstí bylo okolí pavouky doslova prolezlé a jakmile Hitomi vyskočila na strom, dost mi zjednodušila práci. Ze všech úhlů na ni začaly vyskakovat jedovaté potvůrky. Z ovládání všech těch pavouků mě začínala pekelně bolet hlava. Zase jsem uskočil o pár stromů více dozadu a skrýval se ve větvích. Stále jsem si léčil rány z toho svého krtkování. Ten jed by ji měl postupně znehybnit, pak bych ji mohl dostat lépe... pokud vydržím ovládat pavouky ku**apráce...

"Ano, ale mám i něco navíc." Mávl jsem rukama a zakryla mě kopa zeminy, tvrdé jako kámen a posilněna čakrou. Poté co vítr přestal vylezl jsem ven.

"Tohle jsem ještě nikdy nepoužil, tohle bude premiéra..Akahigi: San kage no mai!" Vyvolal jsem hned tři svoje nejsilnější loutky.

Nehnula jsem ani brvou, ale uvnitř jsem se docela lekla. Jasně, tenhle boj vyhrát nemůžu... povzdychla jsem si a vyvolala i zbytek loutek. Koutkem oka jsem zahlédla Himi a smršť nechutných potvor. Rychle jsem střelila dvěmi volnými prsty a připevnila na ni chakrová vlákna. Trhla jsem k sobě a její tělo doslova odletělo z větve. "V pořádku?"

Ksooo...Ani jsem se nerozloučila s Daiem... To už se na mě přisála jedna z těch osminohých věcí a já najednou byla pryč. V mžiku jsem seděla na zemi vedle PiliKKy. Ztěžka jsem se postavila a přikývla. Ale cítila jsem se divně. Něco do mě ta věc vpustila... Zahlédla jsem jednu ze Sasoriho loutek.
,,Mizukage-sama? Ale..." zakoktala jsem se.

Něco velmi sprostého jsem zaklel. Už mohla bejt pokousaná. Bylo by otázkou času než by se skácela a přestala se hýbat. Moje past byla k ničemu! Dopr**le!!! Pokračoval jsem v léčení a spokojeně se usmál. Krvácení jsem jakž takž zastavil. Teď ještě ustát ten bolehlav... A trochu si doplnit čakru. Zle jsem se usmál.

"Pokud máš čas, starat se o ostatní, tak si sežer tohle!!"

(dal jsem tu tři gify)

To ne!... Kousek čakry jsem zkoncentrovala do rukou, mávla jsem jimi a vytvořila ledovou kopuli, dostatečně velkou, abychom poté měly čas na útěk. Všechno tohle to nevydrží. Proudí v ní má čakra, která to na chvíli zadrží, ale..
,,PiliKKo, musíme zmizet!" křikla jsem na ni.

"Hai!" kývla jsem a zvedla ruce. Kolem bariéry se udělala tlustá vrsta tvrdého písku. "Nevím jak se odtud dostaneme.. a tahle mise musí být úsměšná... do*rdele!!" zanadávala jsem a naštvaně posílila písek svou chakrou.

"Ne tak rychle!" Raikage byl nejrychlejší ninja, hned po Žlutém bleskovi Minatovi Namikaze, objevil se rychle u PiliKKy a snažil se jí zasadit ránu.
Mizukage začala střílet po nich své kapky lávy a Danzou použil Mokuton. Pod nimi vyrůstali kořeny a svazovali je.

Seskočil jsem ze své skrýše a cítil se o něco lépe. Kývnul jsem rukou a k Hitomi běželi další pavouci. Tihle však nebyli jedovatí. Měli za úkol se do ní zakousnout a vysát jí veškerou zbývající čakru.

Zaregistrovala jsem jej sharinganem a probleskla se o kus dál. Ne boje na blízko opravdu nejsou mým šálkem kávy! Zamračila jsem se. Gaara poskládal pečetě a Raikageho začal obalovat písek. Všimla jsem si i lávových jehlic, ale pískem jsem je vykryla. "Hitomi pozor!" zavolala jsem aby si všimla pavouků.

Přiblížil jsem se pomalu k místu kde se bojovalo... všiml jsem si co se děje... tak jsem se řízl do obou rukou a v jedné si udělal meč a na druhé se mi sformovali jehlice....
Pak jsem vyskočil a skočil na Hine s mečem a v letu jsem hodil jehlice na sasoriho...

Díky Piličina uporoznění jsem si pavouků všimla. Použila jsem znovu pramínek, krve který mi stékal ze rtu a vyvolala kosu, se kterou jsem znovu máchala kolem sebe, abych od sebe dostala pavouky. Ksoo...

Raikage byl tak rychlý, že unikl písku ještě dřív, než se ho vůbec dotkl. Mezitím se objevil u PiliKKy a pevně ji stiskl. -Pozor gif


Danzou skočil předemě a jehlice vyblokoval.

Mizukage.
"

Ksoooo... narušitel. Tak tak jsem uhnul tomu útoku s mečem. Pavouky co jsem poslal na Hitomi jsem nechal na ni dál dorážet. Sice si její čakru nevezmu sám, ale teď mě tu otravuje tenhle kašpar. Uskočil jsem několik metrů od něj. Setřel jsem krev, co mi tekla po tváři a poskládal pečetě.
"Kuchiyose no jutsu!"
Před Smortnem stála má obří pavoučice v celé své kráse. Jako bonus na něj začali dorážet menší pavoučci. Snažili si ho pokousat a vlézt mu všude kde se dalo xD

Vytvořil jsem nedokonalé křídla ze žil a vyletěl jsem do korun stromů...
ty se v korunách rozpadli a krev potřísnila všechny listy okolo... V hlavě: "No nebylo to dokonalé,ale lepší než drátem do oka..."
pak jsem vytvořil bič z krve a šlehnul jsem s ním obřímu pavoučkovi po očích...

Stále jsem z kosy šlehala svou čakru. I když po kouskách, tak pomalu, ale jistě docházela. Dobře, tak se nebudu schovávat.. MAsku jsem sundala a zahodila tak, abych ji pak mohla vzít. Mávala jsem kosou a jednou rukou jsem složila pečetě.
,,Suiton:Sensatsu Suishou!" ze zbytku vody, kterou jsem předtím použila, se zformulovaly velké jehlice, které mířily na velkou pavoučici.

Cítila jsem jen stisk a pak dutou ránu. Mé tělo se rozlétlo na několik částí, které se rozlétali všude okolo. Chvilku tak zůstali, ale pak se zase začali skládat do sebe. Zformovala jsem se těšně před Raikagem a zvedla jsem ruku. "Bang!" články prstů se oddělili od těla a jako malé výbušninky vylétli na Raikageho. Stál těsně přede mnou, neměl by stačit zareagovat.

Pavouk se přikrčil, ale dvě očka to odnesla a několik jehlic se do něj také zabodlo. No naštěstí měl ještě šest očí nepoškozených. Prstem jsem namířil na Smortona.
"Amandě ubližovat nebudeš." zavrčel jsem a pak se pousmál. Ten baka se schoval na stromy? Tam mám ještě pavouků milion. Nicméně hlavním problémem pro něj momentálně byla obří pavučina, kterou po něm Amanda vystřelila. Očima jsem loupnul po Hitomi. Zatracená ženská, měla by se radši starat o tu kamarádku, která má co dělat...

Vytvořil jsem krevní štít... 6*2 metry který zabránil pavučině aby mě znehybnila... pote jsem začal proskakovat stromy a mezitím jsem zabíjel mečem všechny pavouky co jsem cetsou potkal...

"Raikageho shunshin se vyrovná rychlosti Yondaime Hokage!"
"Ty..Tys...Opravdový špičkový loutkař využije veškerých možností...Výborně, překvapila jsi mě."


"Tak už konečně chcípni!" Mizukage vyplivla ohnivé koule a spojila Danzovu větrnou s ohněm. Raikage se mezitím stáhl a stál u mě.

Začal jsem mávat rukama, jako kdybych byl nějaký dirigent.
"A jedovatý pavouček sem, a jedovatý pavouček tam, a kdo neskáče není pavouček, hop, hop, hop..."
Po Smortnovi začalo vyskakovat větší množství pavouků. Řádově v několika stovkách. A jako kdyby toho nebylo málo, Amanda začala pavučinou omotávat stromy, na kterých se pohyboval. Takhle už ven nevyleze...