Hory

Nerada běhám.
Ninja by to asi měl mít obráceně, ale nemohla jsem si pomoct.
"Upřednostnila bych trénink."
Rozhlédla jsem se. Tohle místo se mi líbilo. Do hor jsem nezavítala často. Lidé, které jsem měla sledovat - což bylo mou prioritou - často byli příliš rychlí na to, abych se zastavila na takových krásných místech.
"Je tu ale pěkně. Byla by škoda to tu zničit," podotkla jsem. "Budeme opatrní, že?"

Pokrčila jsem rameny.
"Raději bych nechala výběr na tobě," odvětila jsem dostatečně hlasitě, aby mě slyšel. Nerada jsem křičela. Přišla jsem si přitom nesvá. Ale skrze hluk vodopádu by asi jinak můj hlas nepronikl.
"Se sestrou trénujeme Taijutsu, ale obávám se, že v tom budeme v nejlepším případě vyrovnaní. Uchihové umí pohyby kopírovat a Hyuugové jsou mistři Taijutsu."
Zamyšleným pohledem s pramenem vlasů namotaným na ukazováček jsem nakonec kývla na jeho první návrh.
"Asi bude lepší využít při tréninku všechno, co máme. Uvidíme, jak nám to spolu půjde."

Všimla jsem si jeho aktivovaných očí.
Věděla jsem, že Uchihové rádi Genjutsu, ale z nějakého důvodu mi to nikdy nedalo a stále jsem ho sledovala. Jen sem tam, snažila jsem se očnímu kontaktu vyhýbat. A přesto jsem chtěla jeho oči v tomhle stavu "studovat." Během mých myšlenek si připravil pečetě na techniku. Oheň.
Pf!
Oheň jsem neměla ráda, naštěstí nebyl takový problém se vyhnout. Jen mě napadlo, že jsem si možná před bojem mohla sepnout vlasy, ale s tím už se nedalo nic dělat, jen jsem si musela při uhýbání dávat větší pozor. Já neměla moc na výběr, mé techniky fungovaly nejlépe na blízko a neměla jsem v plánu schytat to Katonem, až se k němu budu přibližovat. Sotva jsem se vyhnula poslední kouli, zaujala jsem v sekundě správný postoj a dlaní vystřelila vpřed.
"Hakke Kūshō!"
Stlačený vzduch ho mohl lehce odhodit stranou. Měl vcelku široký záběr, ale přestože šlo o A-rankovou techniku, nezvládla by víc, než mu způsobit pár modřin přiražením ke skále. Důvodem bylo už to, že jsme k sobě nebyli zrovna blízko. Kdyby ano, byla by technika silnější.

Zřejmě už tuto techniku znal - rozhodně mu nebyla cizí.
Využil ji ve svůj prospěch a poslal na mě blesky. Kdybych vyskočila, příliš by mi to nepomohlo, stala bych se zranitelnou. Techniky na blízko mi bylo k ničemu také.
"Hakkeshō Kaiten!"
Základní postoj, otočka a hotový vír. Díky mé větrné podstatě jsem doufala, že budu mít výhodu a že se technika neobrátí proti mě. Naopak jsem nevěřila, že by mým Nebeským vírem nijak nepronikla, protože větru jsem do něj mohla zapojit jen málo, aby se mi vůbec podařil.
Neměla jsem ale jinou přijatelnou možnost a riskovala jsem vlastně ráda.
Budu se muset naučit něco, co mě udrží dál od takových technik!

Když na mě letěl Katon, neměla jsem šanci pořádně zareagovat.
Mohla jsem buď odskočit nebo pokračovat v Kaitenu. Zvolila jsem první možnost, protože jsem v té chvíli ucítila něčí chakru. Viděla jsem někoho, kdo byl dostatečně blízko nás, aby rozeznal rysy v obličeji a někoho poznal, jelikož se zastavil kousek od nás. A nebyl sám. Prudké odskočení se mi příliš nepovedlo, narazila jsem zády do jednoho z menších stromů. Snad to bylo dostatečně daleko, protože vzápětí jsem zvedla ruku a přiložila si prst k ústům.
"Měli bysme zmizet," sykla jsem, když mi došlo, že gesta jako vysvětlení nestačí. "Máme společnost. Ne tak blízko, aby nás slyšeli, ale asi nepoznali Byakugan. Naštěstí."
Zamračila jsem se. Ten někdo s tím svým mazlíčkem mi zkazil trénink.

"Pane," mírně jsem se uklonila.
Mezitím jsem samozřejmě deaktivovala Byakugan. Jeho chakra byla zajímavá, měl jí víc, než bych čekala. Vzhledem k tomu, že jsem ale poznala velitele ANBU, neměla jsem se zřejmě ničemu divit.
"Omlouvám se, že odvádím ANBU od práce, ale i v těchto časech je potřeba trochu uvolnění a trénink jej poskytuje - alespoň mě."
Jeho mazlíček mnou byl zjevně zaujatý. Netušila jsem, jestli to myslí v dobrém nebo špatném, ale ty úžasně tmavé fascinující zvířecí oči!
...
"Oh, omlouvám se, nepředstavila jsem se. Hyuuga Shijin, hodností Jounin."
Tentokrát jsem mluvila naprosto vážně, stála jsem přímo a dívala jsem se mu přímo do očí. Podivná napjatost, přesto jaksi přirozená. Hyuugové respektovali autority, to byla důležitá zásada. A pokud teď mluvil k Rokurovi o práci, tak se zřejmě neprocházel jen tak z dlouhé chvíle a to znamenalo práci a to znamenalo důležitost prokázání úcty. Ne, že bych necítila úctu už vůči Rokurovi, byl přece ANBU.
Svému tréninkovému společníku jsem věnovala menší úsměv. Ten trénink musíme dokončit. Bavil mě.

Hiroshi Senju.
Přišlo mi překvapivé, že se mi představil vůdce ANBU, ale brala jsem to jako poctu. Vlastně neměl, co ztratit, když na tom byla Konoha takto... a boj Hyuugy nenapodobí nikdo, takže jsem byla opravdu z vesnice. A jelikož jsme museli držet při sobě, byl to vlastně logický tah.
"Byli jsme tak vychovaní, není to něco, co by si zasloužilo čestná uznání," pokrčila jsem rameny. "Přístup klanu Hyuuga by měl být zcela samozřejmým i pro ostatní. A pro všechny, kteří zůstali, samozřejmým je."
Přemýšlela jsem. S úsměvem jsem sledovala, jak se Kori dožaduje pozornosti svého pána a přemýšlela.
Teď nás asi trénink dokončit nenechá...
Vlastně už mě po vážné chvilce hovoru pomalu přecházela chuť na fyzickou aktivitu. Toužila jsem se vedle někoho schoulit a odpočívat a netušila jsem, kdo by k tomu posloužil nejlépe. Nejspíš sestřička.
Pf. Když ji člověk potřebuje, je bůh ví kde.

Neodmítala jsem pochvalná slova, ale nelíbilo se mi chválit něco, co mělo být samozřejmé. Obzvláště v dnešní době bylo zvláštní chválit něco, co mělo být samozřejmé. A co bylo dřív obvyklé. Teď se to zdálo u většiny jako přetvářka a lež. Přesto jsem si však jeho slov velice vážila.
Uvažovala jsem nad odpovědí na jeho slova rozloučení, když se k nám připojila Kori. Musela jsem se rozesmát. Sklonila jsem se k ní.
"Ahoj, krásko," pozdravila jsem ji a váhala, jestli se společnice velitelů ANBU smí drbat za ušima.

//Shijin! Shijin, ne Shinjin! xD

Překvapilo mne, když promluvila, ale nakonec jsem se jen usmála.
"Kdybyste nepoznamenal, že musíte ještě za sestrou, navrhla bych, ať tu chvíli jste s námi."
Když se prosmýkla kolem mne, odvážila jsem se Kori dotknout. Zkoumavým pohledem jsem sledovala, jestli jí to nevadí nebo jestli se naopak mazlí ráda. Měla úžasně hebkou srst!