Hory obklopujúce Iwu

First topic message reminder :

Hora Tsuchi je domovom Yonbiho a nachádza sa výbušný íl. Hora obklopuje ľavú stranu dediny.

Hora Do-san je domovom Rokubiho. Hora obklopuje pravú stranu dediny.

"Kdo tady určuje, co je správné a co ne? Ano, opravdu dojemné setkání, jak to tak vypadá, tak se mi dneska rozšíří řady bojových loutek. Opravdu mi bude ctí." dolní čelist loutky podivně zarachotila.

Povzdychla jsem si. "Máš pravdu... co je dobro a co zlo záleží na pohledu a člověku, který si vybírá... pokud chceš mě do inventáře jako loutku... pak si dovolím protestovat. Mám spoustu věcí na práci a stát se tvou loutkou na seznamu opravdu nemám!" odvětila jsem a stáhla pásku na svém pravém oku. "Pokud chceš bojovat, můžeme.. bojovat s tebou mi totiž přijde jako čest..." napřímila jsem se a hleděla na něj.

"Tohle..Sharingan!"
"Už je to dlouho, co jsem naposledy bojoval proti Sharinganu, ale já mám toho mnohem víc. Tak se ukaž, co ses naučila."

Kývla jsem hlavou. "Nikdy jsem nebojovala s loutkařem..." vytáhla jsem svitky a vyvolala Gaaru. "Zkusíme, jaké to je bojovat s legendárním loutkařem...." pousmála jsem se. Ze země se začal zvedat písek.

Postavila jsem se do bojové pozice, kdykoli připravená zaútočit. Anbu masku jsem si nechala na obličeji a pod ní se ušklíbla. Tak uvidíme...

"Kureto, vezmeš si slečnu v ANBU masce, mě přenech mou vnučku. Napravím svou chybu, tvoji matku jsem měl zabít hned při porodu. Používat proti mě vlastní techniky, jaká troufalost!"
To je..Hitokugutsu.
"Obětovala jsi Gaaru, hmm." otevřel jsem čelist a vyplivl spoustu jedovatých senbonů.

Přikývl jsem a poskládal pečetě. Spokojeně jsem se ušklíbl. Všude kolem jsou moji pavouci, mám možnost je jakkoliv využívat podle libosti. Jeden z nich vyskočil ze země a zahryzl se dámě v masce do zápěstí. Já mezitím vyskočil na svého obřího pavouka Amandu a přikázal jí vytvořit pořádnou pavučinu.

Zvedla jsem před sebe štít z písku. "V tom případě... doufám, že tohle přežiješ!" ušklíbla jsem se a vyvolala Sasoriho. "A o mé matce PROSÍM, už ani slovo!" zamračila jsem se a poslala na něj písečnou vlnu.

"To-To...Zabiju tě!" Přestal jsem plivat Senbony jak vyšinutý a znovu jsem otevřel tlamu. Z tlamy začal sršet velký plamen, zamířil přímo na písečnou vlnu.

Takže si nás rozdělili?...No, jsem zvědavější a zvědavější... ušklíbla jsem se.
Pod maskou jsem se kousla do prstu. ,,Kuchiyose no Jutsu!" v ruce se mi objevila kosa. Usykla jsem, když mě jeden z pavouků kousl.
,,Ksoo, pavouci?! Nemůže vyvolávat motýlky?!" kosou jsem se rozmáchla a jedním seknutím pavouka zmrazila. Poté do něj stačilo šťouchnout a pavouk se roztříštil. Rohlédla jsem se kolem sebe. Ksoo... Poskládala jsem pečetě a zatím počkala.

Hmmm... takže led... Ušklíbl jsem se. Alespoň něco jsem o ní zjistil. Na chvíli jsem se ztratil z dohledu a byl schovaný za svou pavoučicí. Zde jsem si mohl přichystat další útok. Hitomi viděla velké množství pavouků, které se v místě, kde jsem byl vyrojilo. Mohla si všimnout, že jí další dva pavouci lezou po šatech.

Při rozhléžení se mi mihlo něco před očima. S obavami jsem zjistila, že je mám na sobě. Snažila jsem se zůstat klidná, ovšem uvnitř sebe jsem křičela i brečela zároveň. Nenávidím hmyz! Nesnáším pavouky!
,,Hyouton: Hyourou no Jutsu!" několik pavouků skončilo uvězněných v ledu. Nebyli zas tak velcí, tudíž mi stačilo pouze lusknout prsty a rozbili se. Jenže to nestačilo, bylo jich hodně. To je jak v hororu!..Zlato, ty budeš asi po mamince, jestli se mnou zažiješ ještě pár misí.. Netušila jsem, kam se mi protivník schoval a co chystá. Popravdě jsem byla dost nervozní. Poskládala jsem si předem pečetě.

Pečetě byly hotové. Vyskočil jsem zpoza pavouka a hodil po Hitomi několik senbonů napuštěných jedem. Měkce jsem dopadl na zem kousek před ní a pobaveně pozoroval, jak na ní dorážejí další pavoučci. Zároveň jsem mezi prsty sevřel tři další jehly s jasným úmyslem, zabodnout je do ní, jakmile mi dá příležitost.
"Váš led je opravdu úžasný, ale pozor na tu pokousanou ruku." ušklíbl jsem se.

Mávla jsem rukou a přede mnou se objevila ledová zeď. Senbony o led pouze zacinkaly a popadaly na zem. Použila jsem připravené pečetě. Tak se modli, ať to vyjde..
,,Houton: Souryuu Boufuusetsu!" z rukou mi vystřelily dva draci, které v letu naráželi do pavouků a zároveň se proplétali, takže vznikl obrovský vír, který pavouky smetl a mířil na velou pavoučici a Kuretu. Musím se dostat k němu.. Pěvněji jsem uchopila svou kosu, napuštěnou jedem a zkusila ještě počkat.

Vzhledem k tomu, že jsem byl docela blízko, byly šance na vyhnutí mizivé. Dostal jsem přímý zásah. Pavoučice naštěstí umí skákat a tak se stačila těsně vyhnout. Jaké však bylo překvapení, když místo nehybného těla smeteného dvěma draky, ležela na zemi jen hromada pavouků. Skutečný Hine se schovával bůhví kde. Pavoučice Amanda vystřelila po Hitomi pavučinu.

,,Ksoo.." zavrčela jsem. Draky jsem nechala zmizet a opět mi stačilo mávnout rukou a utvořilo s kolem mě ledové vězení, které mě před pavučinou uchránilo. Začínala jsem celkem propadat panice. Klid...to zvládneš...Omlouváš se minna, ale musím.. Opět pečetě. Lusknutím prstů vězení zmizelo.
,,Kirigakure no jutsu." kolem se rozprostřela mlha, hned na to jsem si poskládala pečetě na další jutsu

Na hřbetě pavoučice jsem doskočil za záda Hitomi. Kolem nás najednou byla mlha. Pavoučice tedy vystřelila pavučinu jen tak nazdařbůh, na místo, kde byla Hitomi ještě před chvílí. Klidně jsem se posadil a poskládal pečetě na svou šmíráckou techniku, která mi umožňovala sdílet zrak s kterýmkoliv z pavouků. Ajta, vypadá to, že jí zase něco leze po zádech. Pousmál jsem se.

Cítila jsem husí kůži. Ježily se mi všechny chloupky na těle.
,,Jedna nožička, dvě nožičky...Proč to musí být osm nožiček?! Odporných osm nohou?!" zavrčela jsem a zastřásla tak, aby katana, kterou jsem mělyapřipevněnou na zádech, pavouka smetla. Už jsem byla pěkně rozčilená. Mlha mi starosti nedělala, orientovala jsem se v ní perfektně. Otočila jsem se. Jak jsem čekala, byl za mnou.
,,Houton: Makyou Hyoushou!" kolem Hineho a bohužel i pavoučice se utvořila ledová zrcadla. . Do jednoho z nich jsem si vlezla, čímž se můj odraz objevil i ve všech ostatních. . Z brašničky jsem si vyndala senbony i kunaie, které byl napuštěné jedem, který jsem si vytvořila. Tomuhle se jen tak nevyhneš.. Začala jsem se pohybovat z jednoho zrcadla do druhého vysokou rychlostí, přičemž jsem na pavoučici i Hineho házela všechny, co jsem měla po ruce xD. Senbony i kunaie, všechny otrávené. Házela jsem je ze všech stran. Nebylo možné, aby se vyhnul všem. A kuchiyose by to vedržet nemělo. Buď se zbavím jeho, nebo pavouka, nebo obou...Jednu z těch možností potřebuji!!

Jakmile jsem ji viděl v těch zrcadlech, věděl jsem, že to není dvakrát dobré. Ani pro mě, ani pro miláčka Amandu.
"Můžeš jít zlato. Pavučinek jsi nám tu poházela dost. I osminohých potvůrek." ušklíbl jsem se.
"Doton: Moguragakure no Jutsu." řekl jsem a Hitomi viděla jen to, jak jsem se doslova propadl do země. Je pravda že do sebe pumpuju jedy v jednom kuse a jsem vůči ledasčemu imunní, ale kdo ví co má za jed ona... Radši neriskovat.

Když jsem si všimla, že zmizel pod zem, zastavila jsem se. Teď jsou mi zrcadla k ničemu..Alespoň odvolal tu potvoru.. Luskla jsem prsty a zrcadla se roztříštila. Já jsem ladně dopadla na zem a pohodila vlasy, abych je dostala pryč. Lezly před oči a zavzely, přestože jsem měla Anbu masku. Teď co?...No tak, jsi Kage, nenecháš se zastavit spidermanem!! Klekla jsem se, nashromáždila čakru do levé ruky a s KYAAAH vrazila pěstí do země. To, že PiliKKa či ostatní můžou uklouznout, na to jsem v tu chvíli nemyslela. Můj cíl byl Hine. Země na povrchu i pod ní v rozsahu necelého půl kiloetru ode mě ze všech stran zamrzla. Kéž ho to tam udrží, zadoufala jsem a v kleku na zemi čekala, co bude dál.

šel jsem na úpatí hory... zrovna když najednou všechno okolo zmrzlo.... a já začal zjíždět pomalu dolů... tak jsem vzal dva senbony a pomocí čakry a senbonů lezu na horu...

Přimhouřila jsem oči a oheň doslova uhasila pod pískem. Potom jsem zvedla obě loutky, obalila je pískem jako štítem, stejně jako sebe a na Sasoriho poslala vodní vlnu a oheň ze Sasoriho dlaní. (Ehmmm to bude.. složité -.-".. budeš ten červený Sasori^^)

Pod zemí jsem na nic nečekal. Měl jsem v plánu vyhrabat se nejmíň padesát metrů od místa, kde jsem tušil Hitomi. No, ten led mi to značně zkomplikoval. Musel jsem vystřelit ze země ven dřív než jsem očekával. Stál jsem od ní zhruba dvacet metrů a po celém těle měl odřeniny. Ještě se ale léčit nezačnu. Vrhnul jsem zkoumavý pohled na tu dívku v masce. Její zápěstí do kterého ji kousl můj pavouk už bylo pěkně zarudlé. Ale pořád to nestačí. Ušklíbl jsem se a zmizel v porostu stromů, kde nechala má pavoučice krásnou pavučinu. Alespoň nějaký čas snad získám. Zatracená ženská, nechtěl jsem jí ublížit, ale musím do toho naplno.

Obtočil jsem svůj dlouhý ocas okolo sebe, abych vykryl její útoky. Nedařilo se, vznikl menší výbuch a Hiruko se rozlomil. Vyskočil jsem do vzduchu a dopadl na všechny čtyři. Poté jsem se pomalu otočil.

Začínala jsem rychleji dýchat. Použila jsem dost silných technik, ubralo mi to čakru. Zapěstí začínalo bolet, což jsem se snažila ignorovat. Něco to je, jenže netuším co mi ten pavouk přesně udělal. Nemohla jsem to tudíž jen tak zkoumat. Postavila jsem se a pro jistotu jsem si připravila pečetě, ale vyčkala jsem.